Ludmila Vančurová

MUDr. Ludmila Vančurová
Ludmila Vančurová s rodinou, 1923
Ludmila Vančurová s rodinou, 1923
Narození14. ledna 1897
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. prosince 1983 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Povolánílékařka a spisovatelka
Známá jakolékařka, manželka Vladislava Vančury
Ocenění
Choť
Děti
Rodiče
  • František Tuhý otec
  • Beatrix Tuhá matka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludmila Vančurová, rozená Tuhá (14. ledna 1897 Praha[1] – 7. prosince 1983 Praha[2]), byla česká lékařka, manželka spisovatele Vladislava Vančury, o kterém napsala vzpomínkovou knihu.

Život

Narodila se v rodině pražského učitele Františka Tuhého (1862-1930), a jeho manželky Beatrix, rozené Kopecké (*1871).[3] Byla druhá ze čtyř dětí (další tři sourozenci byli chlapci).[2] Otec byl od roku 1888 učitelem na malostranské měšťanské škole U matky Boží vítězné, kde se stal i jejím ředitelem. Znal několik jazyků, byl společensky aktivní (v Ústřední matici školské) a byl autorem odborné publikace.[4] Přesto, že se snažil rodinu zabezpečit, vzpomínala Ludmila Vančurová na své válečné mládí jako na chudé.[5] V roce 1916 začala studovat[6] na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy medicínu. Zde se také seznámila se studentem stejného ročníku Vladislavem Vančurou (který byl o šest let starší, maturoval až ve 24 letech), se nímž se během studia sblížila. Oba promovali společně v roce 1921. Po promoci měli v Praze civilní sňatek a nastoupili lékařskou službu ve Zbraslavi u Prahy. V roce 1923 se jim narodila dcera Alena (provdaná Santarová), pozdější spisovatelka.[7] Koncem 20. let si ve Zbraslavi postavili dům. Vladislav Vančura se věnoval výhradně spisovatelskému povolání, zatímco jeho žena pokračovala v lékařské praxi. Mezi její lékařské aktivity patřila také dlouholetá činnost v předválečném spolku Ochrana matek a dětí, kde se věnovala v první řadě zdravotně výchovné činnosti mezi matkami.[2]

V domě na Zbraslavi byl její muž v květnu 1942 gestapem zatčen a 1. června 1942 na Kobyliské střelnici popraven. Tímto okamžikem končí i paměti jeho ženy Dvacet šest krásných let.[5]

Aktivně se zúčastnila květnového povstání v roce 1945 jako zdravotnice.[8] Po válce se stala zakladatelkou a první ředitelkou Ústavu zdravotní výchovy a od roku 1952 řídila Výzkumný ústav zdravotnické osvěty. V poválečné době podporovala socialistický vývoj státu (podepsala s desítkami dalších významných kulturních pracovníků výzvu Kupředu, zpátky ni krok! z února 1948).[9] Z dohledatelných dokumentů však vyplývá, že její životní cíle byly odborné, zaměřené na zdravotnickou osvětu.[10][11] V roce 1957 obdržela Řád práce[12] a v roce 1962 jí vláda na návrh ministra zdravotnictví udělila titul Zasloužilý lékař.[13]

Praxi lékaře ukončila v roce 1965. V roce 1967 zemřela její dcera Alena Santarová.[7][p 1] Ludmila Vančurová se dožila 86 let, zemřela v penzionu v Dejvicích.[2]

Literární dílo

Napsala vzpomínkovou knihu "Dvacet šest krásných let". V ní popsala svůj život, od seznámení s jejím mužem Vladislavem Vančurou až po jeho zatčení a smrt. Věnovala se osobním vzpomínkám a příhodám, popisovala společný život i setkání s přáteli mezi nimiž byli Stanislav Kostka Neumann, Vítězslav Nezval, spisovatel Karel Nový, Ivan Olbracht, Karel Teige nebo Jaromír John. Kniha vyšla v Československém spisovateli v roce 1967 a 1974.

Byla též spoluautorkou učebního textu pro zdravotnické školy Zdravotnická osvěta, vydávaného opakovaně v letech 1955-1962.

Zajímavost

Jaroslav Seifert ocenil ve svých vzpomínkách osobní kvality Ludmily Vančurové vícekrát. O tom, jak byl svědkem dramatického potvrzení jejích kvalit lékařských – při ošetřování dívky, která byla vážně zraněna při havárii motocyklu, podal očité svědectví:[14]

„Dívka... měla roztříštěné obě nohy a byla tanečnicí. Když oba lékaři zraněnou ošetřovali, požádali mě, abych podržel petrolejovou lampu. ... Když jsem viděl crčet krev, třásla se mi ruka i s lampou. Paní Lída poslala mě pryč a lampy se ujal Vančura. Ale i on byl poněkud rozechvěn. ... Nakonec si musela paní Lída poradit jinak. Byla klidná a rozhodná.“

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  2. ↑ a b c d ONDROVÁ, Iva. České lékařky v letech 1918 – 1938. Pardubice, 2011. Diplomová práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Milena Lenderová. s. 57–59. Dostupné online.
  3. ↑ Policejní přihláška, Praha, František Tuhý s manželkou
  4. ↑ Národní politika, 5.1.1930, s.3, Úmrtí
  5. ↑ a b VANČUROVÁ, Ludmila. Dvacet šest krásných let. Praha: Československý spisovatel, 1967. 
  6. ↑ Matriky Univerzity Karlovy, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy – Ludmila Tuhá *1897
  7. ↑ a b Slovník české literatury po roce 1945, heslo Alena Santarová
  8. ↑ Kronika Zbraslavi: Květen 1945, s.8. www.mc-zbraslav.cz [online]. [cit. 2016-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. 
  9. ↑ Rudé právo, 25.2.1948, s.1 (dostupné online v NK ČR)
  10. ↑ Zdravotnické noviny, 20.6.1959, s.1, Náš podíl v rozvoji socialistické kultury (rozhovor s L. Vančurovou, dostupné online v NK ČR)
  11. ↑ Zdravotnické noviny, 4/1984, s.9, Láska k životu (dostupné online v NK ČR)
  12. ↑ Pražský hrad, archiv, Řád práce (s.30, č.841, Vančurová Ludmila. www.prazskyhradarchiv.cz [online]. [cit. 2016-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  13. ↑ vyznamenani.net, titul Zasloužilý lékař
  14. ↑ SEIFERT, Jaroslav. Všechny krásy světa. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Svědecká výpověď, s. 515–516. 

Poznámky

  1. ↑ Byla to již třetí nečekaná ztráta blízkého člověka v jejím životě - po sebevraždě bratra a popravě manžela.

Literatura

  • VANČUROVÁ, Ludmila. Dvacet šest krásných let. Praha: Československý spisovatel, 1967. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Order of Labour Rib (TSR).png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order "Labour" (Czechoslovakia)
Ludmila Vančurová s rodinou 1923.jpg
Ludmila Vančurová s rodinou, 1923