Ludvík Alexandr Bourbon, hrabě z Toulouse

Louis Alexandre de Bourbon, hrabě de Toulouse
Hrabě de Toulouse roku 1708
Narození	6. června 1678 Versailles
Úmrtí	1. prosince 1737 (ve věku 59 let) Rambouillet
Místo pohřbení	Královská kaple sv. Ludvíka v Dreux
Povolání	důstojník
Ocenění	rytíř Řádu svatého Ducha rytíř Řádu zlatého rouna rytíř Řádu sv. Michala admirál Francie
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Marie Viktorie de Noailles (od 1723)[1]
Děti	Ludvík Jan Maria Bourbonský Philippe-Auguste de Sainte-Foy
Rodiče	Ludvík XIV. a Madame de Montespan
Rod	Bourboni
Příbuzní	Princess Anne Élisabeth of France, Marie Tereza Francouzská, Louis Antoine de Pardaillan de Gondrin, Luisa Marie Anna Bourbonská, Františka Marie Bourbonská, Louise Françoise de Bourbon, Marie Anne de Bourbon, Marie Christine de Pardaillan de Gondrin, Princess Marie Anne of France, Philippe Charles, Duke of Anjou, Louis, hrabě z Vermandois, Ludvík August, Ludvík César, hrabě z Vexin, Louis François, Duke of Anjou a Ludvík Francouzský (sourozenci) Louise Marie Adélaïde de Bourbon, Jean Marie, Duke of Châteauvillain[2], Vincent, Count of Guingamp, Louis Alexandre, Prince of Lamballe, Louis Marie, Duke of Rambouillet, Marie Louise de Bourbon[2] a Louis Marie Felicité de Bourbon[2] (vnoučata)
Funkce	governor of Brittany
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Alexandr de Bourbon, hrabě z Toulouse (Louis Alexandre de Bourbon, comte de Toulouse, duc de Penthièvre, duc de Châteauvillain, duc de Rambouillet, duc de Damville) (6. června 1678, Versailles, Francie – 1. prosince 1737, Rambouillet, Francie) byl francouzský šlechtic, vojevůdce a dvořan, nemanželský syn Ludvíka XIV. a jeho milenky Madame de Montespan. Od dětství získal řadu hodností a titulů, byl čtyřnásobným vévodou, ale celý život byl znám pod nejstarším získaným titulem jako hrabě de Toulouse. Dosáhl nejvyšších hodností u námořnictva a v armádě, byl admirálem a generálem. Po smrti Ludvíka XIV. byl členem regentské vlády za nezletilého Ludvíka XV. a prezidentem námořní rady. Zemřel jako nejvyšší lovčí Francie.

Životopis

Narodil se na zámku Clagny ve Versailles jako nejmladší z nemanželského potomstva Ludvíka XIV. a jeho milenky markýzy de Montespan. V roce 1681 jej Ludvík XIV. uznal za vlastního a udělil mu titul hraběte z Toulouse, v pěti letech pak dostal hodnost admirála Francie (1683). Zúčastnil se devítileté války a od roku 1693 byl plukovníkem jezdectva, téhož roku obdržel Řád sv. Ducha. V roce 1696 obdržel hodnost maréchal de camp a o rok později byl jmenován generálporučíkem. Mezitím získal úřad guvernéra v Guyenne (1689–1695) a od roku 1695 až do smrti byl guvernérem v Bretani. Získal také další vysoké šlechtické tituly, stal se vévodou z Damville (1694) a z Penthièvre (1697), po celý život byl ale znám pod svým nejstarším získaným titulem jako hrabě Toulouse. Na počátku války o španělské dědictví se zúčastnil tažení na Sicílii, v roce 1704 byl vrchním velitelem loďstva v bitvě u Malagy (faktickým koordinátorem bojových akcí byl ale maršál d'Estrées). V roce 1703 obdržel titul vévody de Châteauvillain a v roce 1704 mu jeho synovec španělský král Filip V. udělil Řád zlatého rouna.

Vzhledem k vysoké úmrtnosti v královské rodině počátkem 18. století byl závětí Ludvíka XIV. prohlášen za prince královské krve (prince du sang) s právem následnictví francouzského trůnu (1714). Toto rozhodnutí po smrti Ludvíka XIV. zpochybnila regentská rada Filipa Orleánského a případné dědické nároky králových levobočků byly předmětem řady sporu po celou dobu regentské vlády (kromě hraběte Toulouse se to týkalo jeho staršího bratra vévody de Maine, který byl v prosazování svých práv ambicióznější a kvůli tomu byl také vyloučen z regentské rady). Hrabě Toulouse byl v letech 1714–1737 nejvyšším lovčím Francie (Grand veneur de France), po smrti Ludvíka XIV. se stal členem regentské rady a jako velkoadmirál byl v letech 1715–1718 prezidentem námořní rady fungující nezávisle na ministerstvu námořnictva (spolu s ním úřad prezidenta námořní rady zastával maršál vévoda d'Estrées).

Majetek a potomstvo

V roce 1706 koupil zámek Rambouillet, který nechal přestavět a zrenovovat. Ve spojení s tímto panstvím získal v roce 1711 svůj poslední šlechtický titul a stal se vévodou z Rambouilletu. Ve 20. letech zde na lovu několikrát pobýval Ludvík XV., protože Toulouse v té době ještě stále užíval funkci královského nejvyššího lovčího. Jeho druhým sídlem byl palác Hôtel de Toulouse v Paříži, který koupil v roce 1712. Palác Toulouse poblíž Louvru zůstal majetkem jeho potomstva do revoluce, poté se stal národním majetkem a nyní zde sídlí Francouzská banka. Kromě těchto sídel měl hrabě Toulouse vyčleněné apartmá na zámku ve Versailles, které předtím patřilo jeho matce. Po jeho smrti se v těchto prostorách usadily neprovdané dcery Ludvíka XV.

Jeho manželkou se při tajném obřadu v roce 1723 stala Marie Viktorie de Noailles (6. 5. 1688 Versailles – 30. 9. 1766 Paříž), dcera maršála vévody de Noailles. Předtím byla provdaná za Louise de Pardaillan de Gondrin (1688–1712), který byl vnukem markýzy de Montespan a tudíž synovcem hraběte de Toulouse. Z jejich manželství se narodil jediný syn:

• Ludvík Jan Maria (16. 11. 1725 Rambouillet – 4. 3. 1793 Vernon), vévoda z Penthièvre^[3]
  • ⚭ 1744 Marie Tereza Felicitas d'Este (6. 10. 1726 Modena – 30. 4. 1754 Rambouillet)^[4]

Kromě toho měl hrabě Toulouse ještě před sňatkem dva nemanželské syny, kteří užívali jméno de Sainte Foy.

Odkazy

Reference

Literatura

• FRASER, Antonia: Ludvík XIV. a jeho osudové ženy; Ostrava, 2007 345 s. ISBN 978-80-7303-366-8
• KOVAŘÍK, Jiří: Války na moři. Bitvy a osudy válečníků V. 1652–1712; Třebíč, 2019 494 s. ISBN 978-80-7497-291-1
• SAINT–SIMON, Henri de Rouvroy, vévoda: Paměti; Praha, 1959 304 s.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis-Alexandre de Bourbon, comte de Toulouse na Wikimedia Commons
• Hrabě Toulouse na webu Encyclopedia Britannica
• Hrabě Toulouse na webu This is Versailles
• Hrabě Toulouse na webu Francouzské banky