Ludvík Egbert Belcredi

JUDr. Ludvík Egbert Belcredi
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci: 1902 – 1906
Panovník	František Josef I.
Ve funkci: 1891 – 1901
Panovník	František Josef I.
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1890 – 1914
Panovník	František Josef I.
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1910 – 1914
Panovník	František Josef I.
C. k. komorník
Ve funkci: 1884 – 1914
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Strana konzervativního velkostatku
Narození	4. února 1856 Znojmo, Morava Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	6. září 1914 (ve věku 58 let) Líšeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hrobka Belcrediů
Choť	(1885) Marie z Franckensteinu (1859–1938)
Rodiče	Richard Belcredi (1823–1902) a Anna z Weldenu (1834–1918)
Děti	Karel Belcredi Jindřich Belcredi Richard Belcredi
Příbuzní	dědeček: Eduard Belcredi (1786–1838) babička: Marie z Fünfkirchenu (1793–1860) vnuk: Ludvík Hugo Belcredi (1921–1981) vnuk: Hugo Andrian-Belcredi (1923–2O12) vnuk Richard Mořic Belcredi (1926–2015) strýc: Egbert Belcredi (1816–1894)
Alma mater	Univerzita v Innsbrucku
Zaměstnání	velkostatkář, politik
Profese	soudce a politik
Ocenění	1908 komtur Řádu Františka Josefa komandérský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého
Commons	Ludvík Egbert Belcredi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Egbert Richard hrabě Belcredi, uváděn také jako Ludvík Egbert hrabě Belcredi nebo Ludvík Belcredi (německy Ludwig Egbert Richard Graf von Belcredi) (4. února 1856 Znojmo^[1] – 6. září 1914 Líšeň^[2]), byl moravský šlechtic z rodu Belcrediů, velkostatkář a poslanec Moravského zemského sněmu.

Narodil se ve Znojmě, kde jeho otec působil jako krajský hejtman, do původně lombardské šlechtické rodiny Belcrediů. Jeho otcem byl rakouský ministerský předseda Richard Belcredi a matkou c. a k. palácová dáma a dáma Řádu hvězdového kříže Anna von Welden. Ve 14 letech nastoupil na gymnázium v Kalksburgu. Maturitu složil na vídeňském gymnáziu Theresianum, protože kalksburské gymnázium nemělo oprávnění k provádění maturit. Po studiu na právnické fakultě innsbrucké univerzity složil v roce 1879 doktorát. Kromě toho navštěvoval ještě hospodářské akademie v Hohenheimu a Württembergu.^[3]

V letech 1882–1885 působil u finanční prokuratury ve Vídni. Během tohoto období rovněž složil soudcovské zkoušky. Po smrti svého strýce Egberta v roce 1894 zdědil veškerý rodinný majetek, včetně zámků a velkostatků v Líšni a Jimramově. Na statcích se mu podařilo zvýšit prosperitu, založil třeba v roce 1904 úspěšnou líšeňskou cihelnu. O pět let později koupil jimramovský mlýn, kde zřídil elektrárnu.^[3]

V moravských zemských volbách v roce 1890 byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii. Byl znovuzvolen ve volbách v roce 1896, volbách v roce 1902, volbách v roce 1906 a volbách v roce 1913. Stal se členem školského výboru. Účastnil se Fora pro společné záležitosti v Pešti v roce 1894. V roce 1901 se stal také členem finančního výboru, o rok později také výboru pro pojišťovnictví a rozšíření zemědělské banky. Na sněmu vystupoval v různých záležitostech, třeba v záležitosti finančních poměrů silničního výboru v Brně, při podpoře různých subvencí pro spolky nebo hospodářských subvencí, v otázce učitelských platů. Od roku 1904 až do své smrti působil jako přísedící Moravského zemského výboru. Po posledním zvolení na sněm se stal členem výborů zemědělského a pojišťovacího.^[3]

Ve volbách do Říšské rady v roce 1891 byl zvolen poslancem Říšské rady za Čechy ve velkostatkářské kurii. Zasedal v ní ještě další 2 volební období.

Od 90. let 19. století se rovněž podílel s hrabětem Ottou Serényi na vedení moravské Strany konzervativního velkostatku.^[4] Se strýcem Egbertem se podílel na vydávání novin konzervativních velkostatkářů Vaterland.^[5]

Angažoval se v různých spolcích. Byl členem Grundlasten-Ablösungs- und Regulierungs-Landeskommision für Mähren, náhradníkem c. k. zemské komise pro agrární operace a v červenci 1912 byl jmenován prezidentem Zemědělské rady pro Markrabství moravské. V roce 1911 pořádal Hospodářsko-živnostensko-průmyslovou výstavu v Líšni.^[3] Ve stejném roce podpořil z pozice předsedy diecézního výboru provolání ke katolickému lidu německého jazyka brněnské diecéze v rámci prvního německého katolického sjezdu, který se konal v Brně.^[4]

V roce 1885 se v Ullstadtu oženil s Marií von Franckenstein (25. 12. 1859 – 9. 8. 1938), s níž měl celkem sedm dětí:^[3][6]

• 1. Egbert Richard (8. 3. 1887 Líšeň – 5. 5. 1932 Vídeň), duchovní v brněnské diecézi^[7][8]

• 2. Marie Anna (5. 6. 1888 Líšeň – 22. 1. 1968 Mnichov), manž. 1914 baron Ervín von Aretin (19. 9. 1887 Bad Kissingen – 25. 2. 1952 Mnichov)^[9][10][11]
• 3. Jiří (18. 10. 1889 – 1890)^[12]
• 4. Richard (11. 8. 1891 Líšeň – 20. 8. 1956 Bad Tölz), svobodný a bezdětný^[13]
• 5. Karel Jiří (24. 9. 1893 Líšeň – 18. 9. 1972 Vídeň), manž. 1920 Terezie Kálnoky de Köröspatak (14. 11. 1893 Olomouc – 8. 10. 1969 Vídeň)^[14]
• 6. Anna (21. 11. 1896 Líšeň – 30. 9. 1898 Jimramov)^[15]
• 7. Jindřich (1. 1. 1902 Líšeň – 31. 5. 1973 Vídeň), manž. 1935 Alžběta Gabriela Kálnoky z Köröspataku (16. 8. 1895 Olomouc – 6. 11. 1975 Vídeň)^[16]

V roce 1908 se stal komturem Řádu Františka Josefa. Byl také c. a k. komořím, od roku 1910^[5] tajným radou a tajným komořím Pia X., od roku 1902 držitelem komandérského kříže Řádu svatého Řehoře Velikého, který obdržel od papeže Lva XIII.^[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Egbert Belcredi na Wikimedia Commons
• Ludvík Egbert Belcredi v Encyklopedii dějin města Brna