Ludvík Hugo Belcredi

Ing. Ludvík Hugo Belcredi
Podoba hraběcího erbu Belcrediů z roku 1769
Narození	1. března 1921 Líšeň Československo Československo
Úmrtí	19. srpna 1981 (ve věku 60 let) Brno Československo Československo
Choť	(1949) Miloslava, rozená Králová (1929–2020)
Děti	1. Karel (* 1950) 2. Ludvík (* 1954)
Rodiče	Karel Belcredi (1893–1972) a Terezie Kálnoky de Köröspatak (1893–1969)
Příbuzní	bratr: Richard Mořic Belcredi (1926–2015) sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978) bratr: Hugo Andrian-Belcredi (* 1923) bratr: Egbert Belcredi (* 1938) strýc: Richard Belcredi (1891–1956) děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914) babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938) praděd: Richard Belcredi (1823–1902)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Hugo Belcredi (1. března 1921 Líšeň – 19. srpna 1981 Brno),^[1] celým jménem Ludvík Hugo Egbert Richard Jiří Josef Belcredi pocházel z dříve šlechtického rodu Belcredi. Na rozdíl od svých rodičů a sourozenců po komunistickém puči v roce 1948 neemigroval.^[2]

Život

Ludvík Hugo Belcredi se narodil 1. března 1921 v Líšni jako první potomek a první syn Karla Jiřího Belcrediho (24. září 1893 Líšeň – 18. září 1972 Vídeň) a Theresie Kálnoky de Köröspatak (14. listopad 1893 Olomouc – 8. říjen 1969 Vídeň; sňatek 5. června 1920 Letovice). Měl tři bratry a jednu sestru. Byl adoptován strýcem Richardem Belcredim (1891–1956).^[1]

Dětství prožil na zámku v Brně-Líšni. Chodil na zemědělskou fakultu a vedl rodinný velkostatek.^[2] V roce 1945 přestavěl cihelnu a vybudoval z ní moderní podnik. Na modernizaci si půjčil peníze a do roku 1948 splatil polovinu částky. Po znárodnění půdy na 50 ha si pronajal část zabaveného majetku a i nadále na něm hospodařil a získal ocenění z nejvyšších míst.^[2] V srpnu 1949 byl zatčen a bez soudu převezen do tábora nucených prací v Hodoníně u Kunštátu. Pobyt v lágru mu podkopal zdraví. Po propuštění z vězení, kde strávil dva roky, pracoval jako skladník, vrátný a průvodčí v tramvaji v Brně. Po ukončení práce průvodčího pracoval v menze vysokých škol a zde se stal po nějakém čase vedoucím menzy.^[3]

V době politického uvolnění – v 60. letech směl vyjet do zahraničí, strávil rok v Německu a ve Francii, kde podstoupil dvě operace očí. V 70. letech mu StB nabídla, aby emigroval, to ale odmítl.^[4]

Zemřel po neúspěšné operaci.^[5] Pohřeb se konal v Líšni a stal se jakýmsi protestem proti komunistickému režimu.^[6]

Rodina

Ludvík Hugo Belcredi se oženil 9. prosince 1949 ve Křtinách s Miloslavou Královou (9. prosince 1929 Líšeň – 12. ledna 2020 Brno).^[1] Bylo to v době, kdy byl uvězněn v pracovním táboře. Komunistický režim Miloslavě nedovolil dokončit vysokou školu.^[7] V 60. letech pracovala jako úřednice na poště. Měli spolu dva syny:

• 1. Karel (* 29. prosinec 1950), lékař
  • ∞ (20. říjen 1979 Brno) Marie Krčilová (* 2. leden 1953 Brno), jejich potomci:
  • Natálie (* 2. březen 1980 Brno), doktorát na Mendelově univerzitě v Brně, akademický pracovník na Mendelově univerzitě, má dvě děti Charlotu a Alexe
  • Robin (* 18. duben 1981 Brno)
• 2. Ludvík (* 25. červen 1954 Brno), archeolog
  • ∞ (27. červen 1981 Nové Město nad Metují) Jiřina Dobešová (* 28. květen 1957 Náchod), jejich potomci
  • Kristiana (* 16. listopad 1981 Brno), operní režisérka, má dvě dcery: Celestinu a Theodoru
  • Denisa (* 7. červenec 1985 Brno)

Synové restituovali zámek v Líšni, 1600 hektarů lesa a společně se strýcem Hugem Adrianem-Belcredim také zámek v Jimramově.^[6]

Odkazy

Reference

Literatura

• DOČEKAL, Boris. Hrabě Ludvík Belcredi. Otec odmítl emigrovat. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 49–51.
• VOTÝPKA, Vladimír: Paradoxy české šlechty, nakladatelství Paseka s.r.o, Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 376, 2. vydání, kap. 4