Ludvík Hugo Belcredi
Ing. Ludvík Hugo Belcredi | |
---|---|
Podoba hraběcího erbu Belcrediů z roku 1769 | |
Narození | 1. března 1921 Líšeň Československo |
Úmrtí | 19. srpna 1981 (ve věku 60 let) Brno Československo |
Choť | (1949) Miloslava, rozená Králová (1929–2020) |
Děti | 1. Karel (* 1950) 2. Ludvík (* 1954) |
Rodiče | Karel Belcredi (1893–1972) a Terezie Kálnoky de Köröspatak (1893–1969) |
Příbuzní | bratr: Richard Mořic Belcredi (1926–2015) sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978) bratr: Hugo Andrian-Belcredi (* 1923) bratr: Egbert Belcredi (* 1938) strýc: Richard Belcredi (1891–1956) děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914) babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938) praděd: Richard Belcredi (1823–1902) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ludvík Hugo Belcredi (1. března 1921 Líšeň – 19. srpna 1981 Brno),[1] celým jménem Ludvík Hugo Egbert Richard Jiří Josef Belcredi pocházel z dříve šlechtického rodu Belcredi. Na rozdíl od svých rodičů a sourozenců po komunistickém puči v roce 1948 neemigroval.[2]
Život
Ludvík Hugo Belcredi se narodil 1. března 1921 v Líšni jako první potomek a první syn Karla Jiřího Belcrediho (24. září 1893 Líšeň – 18. září 1972 Vídeň) a Theresie Kálnoky de Köröspatak (14. listopad 1893 Olomouc – 8. říjen 1969 Vídeň; sňatek 5. června 1920 Letovice). Měl tři bratry a jednu sestru. Byl adoptován strýcem Richardem Belcredim (1891–1956).[1]
Dětství prožil na zámku v Brně-Líšni. Chodil na zemědělskou fakultu a vedl rodinný velkostatek.[2] V roce 1945 přestavěl cihelnu a vybudoval z ní moderní podnik. Na modernizaci si půjčil peníze a do roku 1948 splatil polovinu částky. Po znárodnění půdy na 50 ha si pronajal část zabaveného majetku a i nadále na něm hospodařil a získal ocenění z nejvyšších míst.[2] V srpnu 1949 byl zatčen a bez soudu převezen do tábora nucených prací v Hodoníně u Kunštátu. Pobyt v lágru mu podkopal zdraví. Po propuštění z vězení, kde strávil dva roky, pracoval jako skladník, vrátný a průvodčí v tramvaji v Brně. Po ukončení práce průvodčího pracoval v menze vysokých škol a zde se stal po nějakém čase vedoucím menzy.[3]
V době politického uvolnění – v 60. letech směl vyjet do zahraničí, strávil rok v Německu a ve Francii, kde podstoupil dvě operace očí. V 70. letech mu StB nabídla, aby emigroval, to ale odmítl.[4]
Zemřel po neúspěšné operaci.[5] Pohřeb se konal v Líšni a stal se jakýmsi protestem proti komunistickému režimu.[6]
Rodina
Ludvík Hugo Belcredi se oženil 9. prosince 1949 ve Křtinách s Miloslavou Královou (9. prosince 1929 Líšeň – 12. ledna 2020 Brno).[1] Bylo to v době, kdy byl uvězněn v pracovním táboře. Komunistický režim Miloslavě nedovolil dokončit vysokou školu.[7] V 60. letech pracovala jako úřednice na poště. Měli spolu dva syny:
- 1. Karel (* 29. prosinec 1950), lékař
- 2. Ludvík (* 25. červen 1954 Brno), archeolog
- ∞ (27. červen 1981 Nové Město nad Metují) Jiřina Dobešová (* 28. květen 1957 Náchod), jejich potomci
- Kristiana (* 16. listopad 1981 Brno), operní režisérka, má dvě dcery: Celestinu a Theodoru
- Denisa (* 7. červenec 1985 Brno)
Synové restituovali zámek v Líšni, 1600 hektarů lesa a společně se strýcem Hugem Adrianem-Belcredim také zámek v Jimramově.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 56. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
- ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 146. Dále jen Paradoxy české šlechty.
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 148
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 149
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 150
- ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 151
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 147
Literatura
- DOČEKAL, Boris. Hrabě Ludvík Belcredi. Otec odmítl emigrovat. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 49–51.
- VOTÝPKA, Vladimír: Paradoxy české šlechty, nakladatelství Paseka s.r.o, Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 376, 2. vydání, kap. 4
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Wappen der Grafen von Belcredi (1769) nach Tyroff