Ludvík II. Bourbonský

Ludvík II. Bourbonský
Narození	4. srpna 1337
Úmrtí	19. srpna 1410 (ve věku 73 let) Montluçon
Manželka	Anna z Auvergne
Potomci	Jan I. Bourbonský a Louis de Bourbon
Otec	Petr I. Bourbonský
Matka	Izabela z Valois
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík II. Bourbonský (francouzsky Louis II de Bourbon, 4. února 1337 – 10. srpna 1410 Montluçon) byl vévoda bourbonský, hrabě z Clermontu a Forezu a švagr krále Karla V.

Život

Byl synem bourbonského vévody Petra I. a Isabely, dcery dcera Karla z Valois, zakladatele dynastie Valois. Po otci zdědil sklony k duševnímu onemocnění^[1] a po jeho smrti na bitevním poli se roku 1356 stal vévodou bourbonským. Roku 1360 byl po uzavření tzv. míru v Bretigny jedním ze čtyřiceti rukojmích, kteří putovali výměnou za francouzského krále Jana na anglický dvůr a tam v poměrném blahobytu setrval až do roku 1366.

Po návratu musel obnovit svou autoritu ve vévodství a roku 1371 oženil s Annou z Auvergne, hraběnkou z Forezu a pak se na Pyrenejském poloostrově zúčastnil boje proti Maurům. Jindřich II. Kastilský chtěl křižáky využít ve válce proti Portugalsku, což Ludvík odmítl a vrátil se zpět do Francie. Po návratu bojoval v Normandii proti Karlovi Navarrskému. Na přelomu let 1377 a 1378 se zúčastnil slavnostního přivítání císaře Karla IV. a byl jedním z hlavních organizátorů oslav během celé císařské návštěvy francouzského dvora.

Po smrti švagra Karla V. roku 1380 byl na základě jeho poslední vůle společně s dalšími francouzskými princi jmenován poručníkem nezletilého následníka Karla VI. Na rozdíl od svých švagrů neměl přílišné politické ambice a lid ho nazýval "dobrým vévodou".^[2]

V roce 1390 uspořádal společně s Janovany výpad proti Tunisu, který se do dějin zapsal jako nepříliš úspěšná Mahdijská křížová výprava.

O dva roky později mladý král Karel při cestě na vojenské tažení do Bretaně prodělal první ataku duševní choroby. Období vzplanutí nemoci se střídala s obdobím uzdravení, kdy si chorý panovník uvědomoval svůj stav a propadal se do depresí. V období psychotických atak ničil vše okolo sebe a nebyl schopen vládnout.^{[4] [pozn. 1]}

K moci se v roli královských rádců vrátil Jan z Berry, jeho bratr Filip Smělý a králův bratr Ludvík Orleánský, protože své předchůdce v rolích rádců obvinili z neschopnosti a zpronevěr. Každý z nich vyznával jiný politický kurz, což zemi oslabilo a s pokračující stoletou válkou se Francie ocitla až na pokraji zkázy. Ludvík Bourbonský se roku 1401 pokoušel společně s Janem z Berry zprostředkovat mezi Ludvíkem Orleánským a Filipem Smělým mír. Od roku 1405 stál na straně Ludvíka Orleánského a po jeho zavraždění roku 1407 se rozhodl odejít do ústraní. Na sklonku života se vévoda přes počáteční nesouhlas rozhodl napodobit krok svého syna a připojit se ke straně Armagnaků, zemřel v srpnu 1410 a byl pohřben do rodové nekropole v benediktinském klášteře Souvigny.

Vévodův sekretář Jan z Orronville sepsal Kroniku dobrého vévody Ludvíka Bourbonského.

Vývod z předků

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík II. Bourbonský na Wikimedia Commons
• La chronique du bon duc Loys de Bourbon / [par Jean d'Orronville dit Cabaret ; publiée, pour la Société de l'Histoire de France, par A.-M. Chazaud]
• Detail Ludvíkova náhrobku v klášteře Souvigny