Ludvík Kuba

Ludvík Kuba
malíř Ludvík Kuba
Narození	16. dubna 1863 Poděbrady Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. listopadu 1956 (ve věku 93 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov v Poděbradech
Národnost	česká
Vzdělání	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, spisovatel
Ocenění	národní umělec (1945)
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Kuba (16. dubna 1863 Poděbrady^[1] – 30. listopadu 1956 Praha) byl český folklorista, spisovatel a malíř.

Narodil se jako druhé z jedenácti dětí zámečníka Ludvíka Kuby a jeho manželky Anny, roz. Mikšovské. Už od mládí projevoval umělecké sklony a ze sourozenců si nejlépe rozuměl se svým bratrem Karlem, který se později stal uměleckým kovářem. Kromě kreslení měl zálibu i v hudbě, postupně se naučil hrát na housle, klavír, varhany a další hudební nástroje. Od roku 1873 navštěvoval měšťanskou školu v Poděbradech.

V letech 1877–1879 studoval na pražské varhanické škole u Františka Zdeňka Skuherského. Další studium absolvoval na učitelském ústavu v Kutné Hoře, kde byl v té době ředitelem Gustav Adolf Lindner. Často zde maloval zákoutí historického města i jeho okolí a svými obrázky přispíval do časopisů. Zároveň se začal zabývat samostudiem slovanských jazyků, což velice dobře zhodnotil při svých etnografických a folkloristických aktivitách. Po ukončení studia v roce 1883 pracoval dva roky jako podučitel a intenzivně pracoval na prvním dílu sbírky Slovanstvo ve svých zpěvech, který vyšel v roce 1884. Ve stejném roce se rozhodl opustit učitelskou dráhu a věnovat se profesi národopisce a literáta. Podnikal časté studijní cesty na Lužici, do Haliče, na Ukrajinu a do Ruska. Nejčastěji však jezdil na Balkán, do Černé Hory na do Bosny a Hercegoviny.

Od roku 1888 si doplňoval malířské vzdělání u Karla Liebschera a na jeho doporučení nastoupil v roce 1891 na pražskou malířskou akademii u Maxe Pirnera. V roce 1893 odjel do Paříže, kde studoval malířství na soukromé Julianově akademii. Roku 1895 se oženil a brzy po svatbě odjeli manželé na roční pobyt do Mostaru, kde chtěl Kuba malovat cyklus Slovanstvo v obrazech. K tomu ale nedošlo, protože se mu zdálo, že pro tento úkol ještě dostatečně neovládá techniku olejomalby.

Rozhodl se proto studovat dále malířství, tentokrát v Mnichově, ve škole slovinského malíře Antona Ažbeho. Od roku 1904 žil Kuba ve Vídni a v roce 1910, před návratem do vlasti, podnikl tříměsíční cestu po Itálii, kde navštívil významná umělecká centra, Benátky, Florencii, Řím a Neapol.

Od roku 1911 žil trvale v Praze. Pro určité neshody s uměleckým spolkem Mánes se věnoval především etnografické činnosti, za kterou se mu v průběhu let dostávalo řady uznání a ocenění ve vlasti i v zahraničí. Nadále podnikal studijní cesty a pracoval na dalších dílech své sbírky Slovanstvo ve svých zpěvech.

Do roku 1921 jezdil pravidelně s rodinou do Březnice u Příbrami, odkud pocházela jeho manželka, do domku jejích rodičů. Zde maloval žánrové obrázky z města i blízkého okolí. Podnikal odtud také výjezdy za malířskými náměty do různých koutů jižních Čech.^[2]

V roce 1937 se zúčastnil jako člen oficiální delegace výstavy československého umění v Moskvě. Za svůj dlouhý život shromáždil bohatý obrazový materiál a téměř až do konce života pořádal také výstavy svých malířských děl.

Na studijní cestě do Paříže v roce 1893 potkal krajanku Olgu Joujovou (1870–11.4.1952) která se 7. října 1895 stala v Českých Budějovicích jeho ženou.^[3] Manželé Kubovi měli jediného syna Ludvíka (1904–1996).^[4]

Zemřel v Praze 30. listopadu 1956 ve věku 93 let. Urna s jeho popelem byla v držení jeho jediného syna Ludvíka Maria Kuby a v roce 1992 byla uložena v urnovém háji v Kluku (Poděbrady).^[5]

Kuba studoval slovanské národy, aby poznal jejich hudbu, hudební nástroje a zvyky. Představil je umělecky i obsahově na plátně i ve svých knihách, čímž je zdokumentoval pro další generace. Rozsáhlá sbírka hudebnin Slovanstvo ve svých zpěvech (v 16 jazycích) svědčí o jeho dlouholeté etnografické tvorbě. Podobnou dokumentaci vytvořil v dalších pěti knihách Čtení o Lužici, Čtení o Starém Srbsku, Čtení o Makedonii, Čtení o Dalmácii, Čtení o Bosně a Hercegovině.

Na svých cestách po Evropě sledoval a zaznamenával všední den obyvatel a naslouchal jim. To ztvárnil v knihách Cesty za slovanskou písní, Zaschlá paleta a Křižem kražem slovanským světem. Velká část zvyků a obyčejů, které zaznamenal, je dnes již pohřbena v propadlišti dějin.

Kuba navštívil Lužické Srby poprvé v roce 1886 a potom ještě třikrát v letech 1903, 1922 a 1923. Při svých cestách také vytvořil mnoho maleb lužickosrbských osobností, které dnes tvoří základ lužickosrbské galerie.

Z výstavy jeho malířských děl z těchto cest, uspořádané v roce 1924 v Praze, zakoupilo ministerstvo školství 56 obrazů, což znamenalo pro umělce určitou finanční satisfakci a možnost pokračovat ve své práci.

Věnoval se též publikační činnosti, články a fejetony zveřejňoval v časopisech Květy, Osvěta, Lumír, Národní listy, Zlatá Praha a další.

Kromě studia slovanských národů se věnoval Ludvík Kuba také důkladnému studiu východní filosofie a umění. Osvojil si čínštinu a i když v Číně nikdy nebyl, shromáždil prostřednictvím svých přátel hodnotnou sbírku čínského a japonského umění, jejíž část je uložena v Náprstkově muzeu.^[6]

Ludvík Kuba je označován jako umělec dvou století. Ve své malířské tvorbě byl ovlivněn impresionismem a secesí.

• 1884 – 1928 Slovanstvo ve svých zpěvech
• 1925 Čtení o Lužici
• 1932 Čtení o Starém Srbsku
• 1932 Čtení o Makedonii
• 1933 Cesty za slovanskou písní
• 1936 Čtení o Dalmacii
• 1937 Čtení o Bosně a Hercegovině
• 1946 Moje Čína
• 1955 Zaschlá paleta
• 1956 Křížem krážem slovanským světem, Praha
• 2012 Čtení o Polabských Slovanech (eds. Petra Kaleta, Jiří Žůrek), vyd. Společnost přátel Lužice, Praha

• 1892 Bramboříky
• 1906 V zeleném pokoji
• 1906 Mezi růžemi
• 1923 Nevěsta Mina Bobkova
• 1942 Hyacint na tmavém pozadí
• 1946 Autoportrét: Moje paleta

• 1904 Ludvík Kuba (autorská výstava), Poděbrady^[7]
• 1909 Ludvík Kuba (autorská výstava), Poděbrady^[7]
• 1909 Ludvík Kuba (jiná role), Kolín
• 1917 Ludvík Kuba (autorská výstava), Lázeňská kolonáda, Poděbrady^[7]
• 1924 Ludvík Kuba: Z Lužice, Praha
• 1929 Za tři roky. Slovanstvo Balkáni, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Topičův salon,Praha^[8]
• 1948 Ludvík Kuba: Za půl století, Salon Výtvarné dílo, Praha
• 1953 Lid slovanských zemí v obrazech Ludvíka Kuby (k 90. narozeninám umělce), Praha
• 1981 Výtvarné práce Ludvíka Kuby z období secese, Březnice
• 1989 Ludvík Kuba: Zátiší z let 1933 – 1955, Březnice
• 1993 Ludvík Kuba: Medailon, Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady, výstava obrazů z let 1893–1955.
• 2003 Ludvík Kuba: Z mého života, Polabské muzeum, Poděbrady
• 2012 Ludvík Kuba (grafika), Galerie Klementinum, Praha
• 2013 Ludvík Kuba – Poslední impresionista, Salmovský palác, Praha^[9][10]
• 2023 Ludvík Kuba (1863-1956) Aneb neseď na dvou Židličkách, Polabské muzeum, Poděbrady

Ludvík Kuba získal ve slovanských zemích velké uznání. Byl jmenován čestným občanem několika měst doma i v zahraničí. V roce 1923 získal srbský Řád svatého Sávy. V roce 1930 mu byl udělen bulharský řád III. stupně a v roce 1931 bulharská Serafova cena. V roce 1935 se stal členem jihoslovanské akademie v Záhřebu a roku 1945 mu čestné občanství udělila národní a kulturní organizace Domowina.

Další ocenění:

• 1936 čestný doktorát Univerzity Karlovy
• 1937 řádný člen České akademie věd a umění
• 1945 národní umělec ČSR
• 1945 čestný profesor Akademie výtvarných umění v Praze
• 1945 čestný člen Svazu českých hudebníků

Jméno Ludvíka Kuby nesou ulice v několika městech, galerie v Poděbradech, v Březnici^[2] a také sady v Poděbradech.

• 
  Pamětní deska v Poděbradech v místě, kde stával Kubův rodný dům.
• 
  Reliéf na motivy jeho grafiky od sochařky Zuzany Čížkové odhalený v roce 2013 v Kubových sadech v Poděbradech při příležitosti 150. výročí narození.
• 
  Bysta a náhrobek Ludvíka Kuby na hřbitově v Poděbradech.
• 
  Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady
• 
  Ludvik Kuba, Český Krumlov - Předměstí 1911

• ŠTECH, Václav Vilém; NEZVAL, Vitězslav; SEIFERT, Jaroslav; MÍČKO, Miroslav. Ludvík Kuba, malíř. Praha: Jaroslav Janeček, 1946. 220 s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Kuba na Wikimedia Commons
• Autor Ludvík Kuba ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludvík Kuba
• Ludvík Kuba v informačním systému abART
• Ludvík Kuba v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Ludvík Kuba – život a dílo Archivováno 30. 5. 2016 na Wayback Machine.
• (česky) Slovanstvo ve svých zpěvech v elektronické podobě na webu Národního ústavu lidové kultury ČR