Ludvík Svoboda (filozof)
Prof. PhDr. Ludvík Svoboda, DrSc. | |
---|---|
Narození | 4. května 1903 Čejč Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. srpna 1977 (ve věku 74 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
Alma mater | Masarykova univerzita Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
Povolání | pedagog, sociolog, filozof, estetik, historik, básník, filolog a publicista |
Zaměstnavatel | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ludvík Svoboda (4. května 1903 Čejč[2] – 3. srpna 1977 Praha) byl český marxistický filozof, velvyslanec, vedoucí katedry filozofie UK a profesor filozofie a sociologie UK v Praze.
Život
Mládí
Narodil se v Čejči. Po vystudování kroměřížského gymnázia a složení maturity studoval v letech 1922–1926 na FF MU klasickou filologii, filozofii a sociologii. Studia zakončil získáním titulu doktor filozofie. V této době byl z filozofického hlediska ovlivněn marxismem a antickou filozofií.
Kariéra
V letech 1927 až 1941 učil na reálném gymnáziu v Hlučíně a na klasickém gymnáziu v Ostravě. Do filozofických revuí psal články o sovětské filozofii a překládal Leninovy filozofické spisy (přeložil především spis Materialismus a empiriokriticismus). Roku 1936 vydal knihu Filosofie v SSSR, která mu umožnila a zabezpečila pohodlnou poválečnou kariéru. Během okupace působil na pražských středních školách. Od roku 1946 působil jako profesor PedF UK a od roku 1948 do roku 1972 působil na FF UK. Podílel se na Encyklopedii antiky či díle Antika a česká kultura. Z českého filozofického prostředí se nejvíce zaobíral F. X. Šaldou.
Začátkem 50. let řídil Filozofický ústav ČSAV. V letech 1953 až 1957 byl československým velvyslancem ve Švýcarsku. V 60. letech vedl na FF UK katedru dialektického a historického materialismu.
Podle vzpomínek prof. Iva Tretery byl Svoboda marxistickým filozofem, který ale sám sebe nepovažoval za příslušníka vládnoucího režimu a v soukromí režim kritizoval, ač mu byl navenek loajální. Byl vybaven klasickým vzděláním, zábavný a charismatický společník, bonviván, přítel dobrého jídla a pití s kladným vztahem k erotice. V životě byl prý liberál vyznávající zásadu „žít a nechat žít“.[3] Není proto divu, že mnozí autoři se domnívají, že jeho jméno bylo typickým nomen omen, neboť jeho působení v čele katedry filozofie na FF UK opravdu bránilo všem útokům zuřivých ideologů.
Odkazy
Literatura
- TRETERA, Ivo. Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha: Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-107-8. S. 205–212.
Reference
- ↑ hrob filozofa Ludvíka Svobody na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-06.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Hovorny
- ↑ Ivo Tretera: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2011. S. 205–212.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludvík Svoboda
- Ludvík Svoboda v Slovníku českých filosofů MU
- Ivo Tretera o Ludvíku Svobodovi v rozhovoru pro Dějiny a současnost
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“