Ludvík XIII.

Ludvík XIII.
z Boží vůle nejkřesťanštější král Francie a Navarry etc.
Portrét
Ludvík XIII.
Doba vlády14. květen 161014. květen 1643
Korunovace17. říjen 1610, Remeš
Narození27. září 1601
zámek ve Fontainebleau
Úmrtí14. května 1643
(ve věku 41 let)
Saint-Germain-en-Laye
PohřbenBazilika Saint-Denis
PředchůdceJindřich IV.
NástupceLudvík XIV.
ManželkaAnna Rakouská
PotomciLudvík
Filip
RodKapetovci
DynastieBourboni
OtecJindřich IV.
MatkaMarie Medicejská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ludvík XIII.

Ludvík XIII. (27. září 1601, zámek ve Fontainebleau14. května 1643, Saint-Germain-en-Laye), zvaný Spravedlivý, byl král Francie a Navarry (jako Ludvík II.), formálně od roku 1610, fakticky od roku 1617, do své smrti. Po většinu jeho vlády byl jeho prvním ministrem kardinál Richelieu. Význam pro vnitřní politiku mělo omezení moci francouzské šlechty a zrušení některých privilegií udělených hugenotům Ediktem nantským. Doba Ludvíka XIII. se stala dějištěm řady proslulých románů, např. Tří mušketýrů. Sám Ludvík XIII. byl mimořádně manuálně zručný, velice rád připravoval různé pokrmy. Jeho hlavní vášně však byly hudba a sokolnictví. Za svůj život zkomponoval desítky drobných skladeb a motet.

Život

Regentská vláda Marie Medicejské

Byl nejstarším synem krále Jindřicha Navarrského z rodu Bourbonů a Marie z rodu Medici. O jeho životě máme prvních 27 let velmi podrobné informace, které zaznamenal jeho hlavní lékař Jean Héroard ve svém Deníku Jeana Héroarda, lékaře dauphina, pozdějšího francouzského krále Ludvíka XIII. (Le Journal de Jean Héroard, médecin du dauphin, puis roi de France, Louis XIII).[1][2] Králem se stal již v devíti letech, po otcově zavraždění náboženským fanatikem. Regentkou byla stanovena královna matka. Byl mrzoutským a samotářským dítětem, o kterého se starala nikoliv jeho sobecká matka, ale kuchaři, panoši, komorníci a vychovatelé. Matka doufala, že zanedbáváním jeho výchovy a prohlašováním jeho mentální slabosti a zaostalosti (král občas koktal) prodlouží jeho nezletilost a tak svou regentskou vládu. Byla ovládána Leonorou Galigai, svou soukojenkou a jejím manželem Concinim. Oběma zajistila vysoké tituly (maršál d'Acre) a vysoké příjmy. Ač Jindřich IV. důsledně prosazoval protišpanělskou politiku, která tolik ovlivnila i jeho syna, Marie Medicejská dojednala Ludvíkův sňatek se španělskou infantkou Annou Rakouskou a naproti tomu se španělský následník trůnu, budoucí Filip IV. Španělský oženil s Ludvíkovou sestrou Alžbětou. Ludvík se ve věku šestnácti let rozhodl provést převrat, během nějž byl zavražděn Concini, jeho manželka byla popravena za čarodějnictví a Ludvíkova matka, společně se svým sekretářem Richelieuem, internována. Dle svého prohlášení se teprve tehdy stal králem. Zemi i krále i nadále oslabovaly vnitřní války mezi ním, matkou a vysokou šlechtou.

Ludvíkova vláda

Vztah mezi Ludvíkem a Richelieuem je předmětem historických pojednání i románů. Biskup z Luconu, Armand Jean du Plessis, kardinál de Richelieu byl původně sekretářem královny, ale v pravý čas krále upozornil na svou loajalitu. Ludvík měl nejprve obavu z agilního a nebezpečného preláta, ale později v důsledku působení otce Josefa, mystického kapucína, došlo k setkání krále s kardinálem a nic poté nebránilo Richelieuovu vstupu do královské Rady s tím, že se posléze stal na dlouhá léta královým prvním ministrem. Richelieu byl oddaný králi a Francii. Ludvík se však s jeho takřka neomezenou mocí často špatně smiřoval.[pozn. 1]

Ludvík XIII. se účastnil osobně celé řady bitev, přičemž prokázal vojevůdcovský talent. Příkladem jím osobně vedené bitvy je např. bitva u Ponts-de-Cé. Jiných bitev se naopak z důvodu špatného zdravotního stavu neúčastnil, např. obležení La Rochelle. [3]

Roku 1635 na příkaz Ludvíka XIII. byla založena v Paříži botanická zahrada na pěstování „lékařských“ rostlin; dostala název Jardin du Roi a stala se základem budoucí slavné Jardin des plantes.[pozn. 2]

Ludvíkovi se připisuje velký podíl na zavedení módy dlouhých kučeravých paruk, dominujících až do Francouzské revoluce.

Manželství

9. listopadu 1615 došlo na ostrově Bidassoa k výměně princezny Alžběty Bourbonské, která se provdala za prince Asturského, příštího Filipa IV., za španělskou infantku Annu Rakouskou, které se dne 25. listopadu 1615 provdala za Ludvíka XIII. v katedrále sv. Ondřeje v Bordeaux. Během jejich svatební noci došlo ke dvěma pokusům o naplnění manželství. Oběma novomanželům bylo tehdy 14 let a nebrali se z vlastní vůle, ale z vůle svých rodičů.

Ludvík XIII. byl dne 16. ledna 1619 pozván svou nevlastní sestrou Kateřinou Jindřiškou Bourbonskou, vévodkyní de Vendôme, aby byl přítomen naplnění jejího manželství s Karlem II. Lotrinským, vévodou d'Elbeuf. Na konci ledna téhož měsíce byl král přesvědčován svým přítelem Charlesem de Luynes, aby šel ke královně a naplnil manželství. Podařilo se mu sice krále přesvědčit, ale nakonec jej musel ke královně donést ve svém náručí.

První těhotenství královny proběhlo v roce 1622. Královna se však vracela v Louvru ze slavnosti a při hře s vévodkyní de Luynes a slečnou de Verneuil uklouzla na leštěné podlaze. Následoval potrat. Král se velice rozzuřil, vypověděl obě šlechtičny ode dvora a ke královně zaujal velice kritický postoj, který jej provázel celý život. Královna byla znovu těhotná v roce 1630, ale i pak následoval potrat.[3]

Teprve 5. prosince 1637 se podařilo kapitánovi královských gardistů panu de Guitaut přesvědčit krále, který se vracel od své platonické lásky Louisy de La Fayette, z jejího řeholního útočiště v klášteře salesiánek v Paříži, aby strávil noc s královnou v Louvru. V důsledku toho bylo 30. ledna 1638 na zámku v Saint-Germain oficiálně oznámeno těhotenství královny. První přeživší dítě královského páru přišlo na svět přesně 9 měsíců po svém početí, tj. 5. září 1638, a byl jím syn, dauphin Ludvík V. de Viennois, budoucí Ludvík XIV. O dva roky později přišel na svět druhý syn Filip. [4]

Smrt

Ludvík XIII. byl celý život často nemocný. Od rané dospělosti trpěl opakovanými záněty střev provázející střevní tuberkulózu. V březnu 1643 Ludvík XIII. naposledy onemocněl, následníkovi trůnu v té době byly 4 roky a kardinál de Richelieu byl necelý rok po smrti. Od 21. dubna 1643 již král nebyl schopen opustit lůžko. Vědom si toho, že umírá, nechal provést 22. dubna 1643 slavnostní křest dauphina, který se obvykle konal v sedmi letech, považovaných v té době za věk rozumu. Kmotrou dauphina Ludvíka byla Charlotta Marguerite de Montmorency, princezna de Condé a kmotrem byl kardinál Jules Mazarin. Král v době svého dlouhého a bolestivého umírání upravil jednu za svých dřívějších skladeb De profundis tak, aby mohla být zpívána při jeho pohřbu. 11. května 1643 obdržel král poslední pomazání. Dne 14. května 1643 upadl král do deliria. Těsně před svou smrtí téhož dne měl vidění, ve kterém viděl bitvu u Rocroi, která proběhla až 19. května 1643. Král zesnul na svém zámku v Saint-Germain. Dle pitevního záznamu trpěl král generalizovanou tuberkulózou. Dne 19. května 1643 bylo jeho tělo pohřbeno v katedrále Saint-Denis, jeho srdce bylo pohřbeno do vitríny srdcí v Jezuitského kostela svatého Ludvíka. Jeho orgány byly uloženy do urny a pohřbeny v katedrále Notre-Dame v Paříži, kde jsou pohřbeny dodnes. V důsledku rozhodnutí Konventu o profanaci královských hrobek, byly jeho tělesné pozůstatky uložené v bazilice Saint-Denis v říjnu 1793 spolu s ostatky ostatních pohřbených Bourbonů, popř. i jiných významných osobností, vysypány do společného hrobu.[5] Teprve po skončení Francouzské revoluce byla z příkazu Ludvíka XVIII. z 19. 1. 1817 znovu vytvořena královská nekropole v bazilice Saint-Denis a kosterní pozůstatky z hromadného hrobu byly přeneseny do společné kostnice.[6] Srdce Ludvíka XIII. je v nyní uloženo ve vitríně srdcí (L'armoire des cœurs royaux) v bazilice Saint-Denis.[7]

Závěť

22. dubna 1643 oznámil král královně, že ji v případě své smrti jmenuje regentkou po dobu nezletilosti dauphina. Týž den nechal svým ministrům, přečíst svou závěť, v níž určoval královnou Annu Rakouskou regentkou po dobu nezletilosti dauphina a svého bratra Gastona Orleánského ustanovil správcem království. Dále určil Radu složenou ze tehdejších ministrů, a jejím posláním bude královně pomáhat vládnout. Předseda Rady měl být Gaston Orleánský a v jeho nepřítomnosti potom Jindřich II., kníže de Condé a kardinál Jules Mazarin. [3]

Reference

  1. HÉROARD, Jean. Le Journal de Jean Héroard, médecin du dauphin, puis roi de France, Louis XIII [online]. [cit. 2022-07-10]. Kapitola Svazek I.. Dostupné online. 
  2. HÉROARD, Jean. e Journal de Jean Héroard, médecin du dauphin, puis roi de France, Louis XIII [online]. [cit. 2022-07-10]. Kapitola Svazek II.. Dostupné online. 
  3. a b c BORDONOVE, Georges. Ludvík XIII. : spravedlivý "Král Tří mušketýrů". 1. vyd. vyd. Praha: Brána 215 s., obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7243-119-6, ISBN 978-80-7243-119-9. OCLC 51190853 
  4. CRONIN, Vincent. Ludvík XIV. : král Slunce, velký panovník z rodu Bourbonů. 1. vyd. vyd. Praha: Brána 271 s., [12] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-242-0243-3, ISBN 978-80-242-0243-3. OCLC 45491522 
  5. Dekrety Národního konventu z 1. 8. 1793 (Décrets du 1er août 1793)[1] Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.
  6. https://fr.wikipedia.org/wiki/Nécropole_royale_de_la_basilique_de_Saint-Denis?tableofcontents=1
  7. https://fr.wikipedia.org/wiki/Mort_de_Louis_XIV

Vývod z předků

 
 
 
 
 
František Bourbonský
 
 
Karel IV. Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Lucemburská
 
 
Antonín Bourbonský
 
 
 
 
 
 
René z Alençonu
 
 
Františka z Alençonu
 
 
 
 
 
 
Markéta Lotrinská
 
 
Jindřich IV. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Jan III. Navarrský
 
 
Jindřich II. Navarrský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Navarrská
 
 
Jana III. Navarrská
 
 
 
 
 
 
Karel z Angoulême
 
 
Markéta z Angoulême
 
 
 
 
 
 
Luisa Savojská
 
'Ludvík XIII.'
 
 
 
 
 
Giovanni dalle Bande Nere
 
 
Cosimo I. Medicejský
 
 
 
 
 
 
Maria Salviati
 
 
František I. Medicejský
 
 
 
 
 
 
Pedro Álvarez de Toledo
 
 
Eleonora Toledská
 
 
 
 
 
 
Maria Osorio
 
 
Marie Medicejská
 
 
 
 
 
 
Filip I. Kastilský
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
Johana Habsburská
 
 
 
 
 
 
Vladislav Jagellonský
 
 
Anna Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Anna z Foix a Candale
 

Odkazy

Poznámky

  1. Proslul jeho výrok, kdy dal Richelieuovi přednost ve dveřích při vstupu do místnosti proto, že je prý stejně on považován za krále Francie. Kardinál sice vstoupil první, ale dle jeho slov pouze proto, aby králi posvítil.
  2. V roce 1794 byla do ní přemístěna zvířata ze zvěřince Ludvíka XIV. ve Versailles a od té doby se tam pak přemísťovala zvířata darovaná francouzským králům. Městská rada dokonce zakázala na svém území všechny kočovné zvěřince a zvířata od nich odkoupila pro zahradu. Jardin des plantes s rozsáhlými expozicemi zvířat je v Paříži dodnes.

Literatura

  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 

Externí odkazy

Předchůdce:
Jindřich IV.
Znak z doby nástupukrál Francie a Navary
Ludvík XIII. (II.)
16101643
Znak z doby konce vládyNástupce:
Ludvík XIV.
Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
9879961031106011081137118012231226
  Hugo KapetRobert II.Jindřich I.Filip I.Ludvík VI.Ludvík VII.Filip II.Ludvík VIII.  
122612701285131413161316132213281350
  Ludvík IX.Filip III.Filip IV.Ludvík X.Jan I.Filip V.Karel IV.Filip VI.  
1350136413801422146114831498151515471559
  Jan II.Karel V.Karel VI.Karel VII.Ludvík XI.Karel VIII.Ludvík XII.František I.Jindřich II.  
155915601574158916101643171517741792
  František II.Karel IX.Jindřich III.Jindřich IV.Ludvík XIII.Ludvík XIV.Ludvík XV.Ludvík XVI.  
17921804181418241830184818521870
  Napoleon I.Ludvík XVIII.Karel X.Ludvík FilipNapoleon III.  

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové

Média použitá na této stránce

Manuscript - CLdF-BR0009 Secretary signature for Louis XIII de France - Paris 1625.svg
Autor: Eliasdo, Licence: CC BY-SA 4.0
Secretary signature for Louis XIII de France , Dortmund/ Germany, Collection Louis de France, Manuscripts, CLdF-BR 0009: Louis XIII, Roi de France et de Navarre, donnation des biens confisqués au sieur de Liancourt, Paris february 28, 1625
Arms of the Dauphin of France.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of the Dauphin of France
Coat of Arms of France & Navarre.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of France and Navarre