Ludvík XVII.

Ludvík XVII.
Francouzský a navarrský král
Portrét
Ludvíkův portrét od Alexandra Kucharskeho, 1792
Doba vlády17931795
Korunovacenebyl korunován
Úplné jménoLudvík Karel Bourbonský
TitulyJKV královský princ
JKV francouzský dauphin
JKV normanský vévoda
Narození27. března 1785
Versailles, Francouzské království
Úmrtí8. června 1795 (ve věku 10 let)
Pařížský Templ, První Francouzská republika
PohřbenBazilika Saint-Denis, Saint-Denis
PředchůdceLudvík XVI.
NástupceNapoleon I.
De facto nástupcem jako císař Francouzů v roce 1804. Nástupcem de jure byl Ludvík XVIII. jako další král.
RodKapetovci
DynastieBourboni
OtecLudvík XVI.
MatkaMarie Antoinetta
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík XVII. (27. března 1785, Paříž8. června 1795, Paříž), celým jménem: Ludvík Karel Bourbonský, byl od roku 1789 francouzským následníkem trůnu a jako takovému mu náležel titul dauphin z Viennois. Po smrti svého otce, který byl popraven za Velké francouzské revoluce „z rozhodnutí lidu“ v roce 1793, jej monarchisté prohlásili francouzským králem jako Ludvíka XVII. Náležel k Bourbonské dynastii.

Život

Ludvík se narodil z manželství francouzského krále Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Jeho prarodiči byli z matčiny strany královna Marie Terezie a císař František I. Štěpán a z otcovy strany dauphin Ludvík Ferdinand Bourbonský, jenž zemřel dříve, než mohl nastoupit na trůn, a Marie Josefa Karolína Saská, dcera Augusta III., polského krále a kurfiřta saského (zde vládl pod jménem Fridrich August II.). Měl tři sourozence, z nichž dva byli starší. O rok mladší sestra Žofie Helena Beatrice (1786–1787) zemřela jako batole a bratr Ludvík Josef (1781–1789), po jehož smrti se stal následníkem trůnu, v sedmi letech. Nejstarší ze sourozenců Marie Terezie (1778–1851), zvaná Madam Royal, se jako jediná dožila dospělosti a později se jako manželka Ludvíka XIX. na 20 minut (Ludvík abdikoval) stala francouzskou královnou.

Finanční situace království, v němž vládl jeho otec, byla špatná a matka přilévala oleje do ohně svým rozmařilým životem. Otec se snažil situaci státu zachránit finančními reformami, proti kterým se ovšem postavila šlechta. Zhoršující se politická situace vyústila v revoluci, Pařížané dobyli Bastilu a Ústavodárné národní shromáždění vypracovalo ústavu, již král v září 1791 potvrdil. Většina poslanců si pokračování revoluce nepřála, byly zde ale skupiny (nejvýznamnější jakobíni), které si přály republiku. Těm král nahrál ještě téhož roku, když se i s rodinou pokusil o útěk do zahraničí. Celá akce byla ovšem prozrazena, uprchlíci chyceni a odvezeni do Paříže. Od té chvíle byli Ludvík i Marie Antoinetta spolu s rodiči nuceni pobývat v Tuileriích, které se jim staly domácím vězením.

Situace rodiny začala být vážná, když se do čela povstání postavil Georges Danton. V noci z 9. na 10. srpna 1792 byl otec zatčen a uvězněn. Dne 21. září 1792 Národní konvent otce sesadil z trůnu a následující den vyhlásil Francii republikou. Ludvík XVI. byl popraven 21. ledna 1793. Sedmiletý Ludvík byl však roajalisty prohlášen za krále.

Věznění a smrt

Zbytek života strávil Ludvík ve vězení v Templu a jeho dozorcem byl až do jeho smrti pod gilotinou švec Antoine Simon, který měl dohlížet na chlapcovu převýchovu. Simon byl však nejen jakobín, ale hlavně republikánský fanatik a násilník. Chlapce psychicky i fyzicky týral, navykl ho také na alkohol. Podle názoru některých historiků k němu ve věku 8 let přiváděl prostitutku, která ho nakazila syfilidou. Simon jej také nutil verbálně urážet jeho matku a sestru, bylo mu dáno k podpisu i doznání, že měl poměr právě se svou matkou.[1] Po „vychovatelově“ smrti byl malý král izolován ve zvláštní cele. Podmínky byly otřesné. Jídlo mu podávali skrz malé okénko, jinak byl stále sám bez jakéhokoli vybavení. V cele neměl žádné oblečení na převlečení ani toaletu. V červenci 1794, po popravě ševce Simona, byl mladému králi určen nový vychovatel, který ho v samovazbě navštívil. Král byl v ubohém stavu – pokrytý výkaly a boláky, plný vší a nemohl chodit, protože měl oteklá kolena. Novým dozorcem byl ustanoven Christophe Laurent, který v září nechal vyčistit královu celu. Lékař, který krále prohlédl, doporučil jeho okamžitě přestěhování. Ačkoli k němu došlo, Ludvík zemřel vysílením 8. června 1795.[1]

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
Ludvík XV.
 
 
 
 
 
 
Marie Adelaide Savojská
 
 
Ludvík Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Stanislav I. Leszczyński
 
 
Marie Leszczyńská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Opalinská
 
 
Ludvík XVI.
 
 
 
 
 
 
August II. Silný
 
 
August III. Polský
 
 
 
 
 
 
Kristýna Eberhardýna Hohenzollernová
 
 
Marie Josefa Saská
 
 
 
 
 
 
Josef I. Habsburský
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
 
Ludvík XVII.
 
 
 
 
 
Karel V. Lotrinský
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Filip I. Orléanský
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
Marie Antoinetta
 
 
 
 
 
 
Leopold I.
 
 
Karel VI. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis XVII na francouzské Wikipedii.

  1. a b Desetiletého Ludvíka XVII. utrýznili k smrti. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-6-21]. Dostupné online. 

Literatura

  • CADBURYOVÁ, Deborah. Ztracený král Ludvík XVII.. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0428-4. (český) 
  • SIPRIOT, Pierre. Ludvík XVII. : neznámý příběh následníka francouzského trůnu, syna Marie Antoinetty a Ludvíka XVI.. Praha: Brána, 1999. ISBN 80-7243-034-3. (český) 
  • Bloy, Léon: Syn Ludvíka XVI. Vydal a přeložil Josef Florian, Hladov - Stará říše, Morava, 1904. Ke stažení zde.

Externí odkazy

Předchůdce:
Ludvík XVI.
Znak z doby nástupuTitulární král Francie a Navarry
17931795
Znak z doby konce vládyNástupce:
Ludvík XVIII.

Média použitá na této stránce