Ludvík XVII.

Ludvík XVII.
Francouzský a navarrský král
Ludvíkův portrét od Alexandra Kucharskeho, 1792
Doba vlády	1793–1795
Korunovace	nebyl korunován
Úplné jméno	Ludvík Karel Bourbonský
Tituly	JKV královský princ JKV francouzský dauphin JKV normanský vévoda
Narození	27. března 1785 Versailles, Francouzské království
Úmrtí	8. června 1795 (ve věku 10 let) Pařížský Templ, První Francouzská republika
Pohřben	Bazilika Saint-Denis, Saint-Denis
Předchůdce	Ludvík XVI.
Nástupce	Napoleon I. De facto nástupcem jako císař Francouzů v roce 1804. Nástupcem de jure byl Ludvík XVIII. jako další král.
Rod	Kapetovci
Dynastie	Bourboni
Otec	Ludvík XVI.
Matka	Marie Antoinetta
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík XVII. (27. března 1785, Paříž – 8. června 1795, Paříž), celým jménem: Ludvík Karel Bourbonský, byl od roku 1789 francouzským následníkem trůnu a jako takovému mu náležel titul dauphin z Viennois. Po smrti svého otce, který byl popraven za Velké francouzské revoluce „z rozhodnutí lidu“ v roce 1793, jej monarchisté prohlásili francouzským králem jako Ludvíka XVII. Náležel k Bourbonské dynastii.

Život

Ludvík se narodil z manželství francouzského krále Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Jeho prarodiči byli z matčiny strany královna Marie Terezie a císař František I. Štěpán a z otcovy strany dauphin Ludvík Ferdinand Bourbonský, jenž zemřel dříve, než mohl nastoupit na trůn, a Marie Josefa Karolína Saská, dcera Augusta III., polského krále a kurfiřta saského (zde vládl pod jménem Fridrich August II.). Měl tři sourozence, z nichž dva byli starší. O rok mladší sestra Žofie Helena Beatrice (1786–1787) zemřela jako batole a bratr Ludvík Josef (1781–1789), po jehož smrti se stal následníkem trůnu, v sedmi letech. Nejstarší ze sourozenců Marie Terezie (1778–1851), zvaná Madam Royal, se jako jediná dožila dospělosti a později se jako manželka Ludvíka XIX. na 20 minut (Ludvík abdikoval) stala francouzskou královnou.

Finanční situace království, v němž vládl jeho otec, byla špatná a matka přilévala oleje do ohně svým rozmařilým životem. Otec se snažil situaci státu zachránit finančními reformami, proti kterým se ovšem postavila šlechta. Zhoršující se politická situace vyústila v revoluci, Pařížané dobyli Bastilu a Ústavodárné národní shromáždění vypracovalo ústavu, již král v září 1791 potvrdil. Většina poslanců si pokračování revoluce nepřála, byly zde ale skupiny (nejvýznamnější jakobíni), které si přály republiku. Těm král nahrál ještě téhož roku, když se i s rodinou pokusil o útěk do zahraničí. Celá akce byla ovšem prozrazena, uprchlíci chyceni a odvezeni do Paříže. Od té chvíle byli Ludvík i Marie Antoinetta spolu s rodiči nuceni pobývat v Tuileriích, které se jim staly domácím vězením.

Situace rodiny začala být vážná, když se do čela povstání postavil Georges Danton. V noci z 9. na 10. srpna 1792 byl otec zatčen a uvězněn. Dne 21. září 1792 Národní konvent otce sesadil z trůnu a následující den vyhlásil Francii republikou. Ludvík XVI. byl popraven 21. ledna 1793. Sedmiletý Ludvík byl však roajalisty prohlášen za krále.

Věznění a smrt

Zbytek života strávil Ludvík ve vězení v Templu a jeho dozorcem byl až do jeho smrti pod gilotinou švec Antoine Simon, který měl dohlížet na chlapcovu převýchovu. Simon byl však nejen jakobín, ale hlavně republikánský fanatik a násilník. Chlapce psychicky i fyzicky týral, navykl ho také na alkohol. Podle názoru některých historiků k němu ve věku 8 let přiváděl prostitutku, která ho nakazila syfilidou. Simon jej také nutil verbálně urážet jeho matku a sestru, bylo mu dáno k podpisu i doznání, že měl poměr právě se svou matkou.^[1] Po „vychovatelově“ smrti byl malý král izolován ve zvláštní cele. Podmínky byly otřesné. Jídlo mu podávali skrz malé okénko, jinak byl stále sám bez jakéhokoli vybavení. V cele neměl žádné oblečení na převlečení ani toaletu. V červenci 1794, po popravě ševce Simona, byl mladému králi určen nový vychovatel, který ho v samovazbě navštívil. Král byl v ubohém stavu – pokrytý výkaly a boláky, plný vší a nemohl chodit, protože měl oteklá kolena. Novým dozorcem byl ustanoven Christophe Laurent, který v září nechal vyčistit královu celu. Lékař, který krále prohlédl, doporučil jeho okamžitě přestěhování. Ačkoli k němu došlo, Ludvík zemřel vysílením 8. června 1795.^[1]

Vývod z předků

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis XVII na francouzské Wikipedii.

Literatura

• CADBURYOVÁ, Deborah. Ztracený král Ludvík XVII.. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0428-4. (český) 
• SIPRIOT, Pierre. Ludvík XVII. : neznámý příběh následníka francouzského trůnu, syna Marie Antoinetty a Ludvíka XVI.. Praha: Brána, 1999. ISBN 80-7243-034-3. (český) 
• Bloy, Léon: Syn Ludvíka XVI. Vydal a přeložil Josef Florian, Hladov - Stará říše, Morava, 1904. Ke stažení zde.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík XVII. Francouzský na Wikimedia Commons
• Záhada Karel Kapet Archivováno 17. 10. 2009 na Wayback Machine.
• Osud Ludvíka XVII.^{[nedostupný zdroj]}
• Syn Ludvíka XVI.

Předchůdce: Ludvík Josef Bourbonský

Dauphin z Viennois 1789–1793

Nástupce: Ludvík Antonín

Předchůdce: Ludvík XVI.

Titulární král Francie a Navarry 1793–1795

Nástupce: Ludvík XVIII.