Ludvika Smrčková

Ludvika Smrčková
Narození24. února 1903 nebo 23. února 1903
Kročehlavy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. ledna 1991 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalířka, sklářská výtvarnice, učitelka, kreslířka, sklářka a grafička
Oceněnínárodní umělec (1978)
Čestné občanství města Kladna (1978)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludvika Smrčková (23. února 1903, Kročehlavy[1] u Kladna – 20. ledna 1991, Praha) byla česká sklářská výtvarnice, grafička a malířka.[2][3]

Život a dílo

Ludvika Smrčková pocházela z rodiny železničního úředníka v Kladně, kde absolvovala reálku a složila maturitu. Její zájem pokračovat na umělecké škole podporoval profesor kreslení a deskriptivní geometrie Stanislav Kulhánek. V letech 1921–1927 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Vratislava H. Brunnera, Emanuela Dítěte a ve speciálce Františka Kysely. V letech 1921–1924 studovala matematiku a kreslení na FF UK. Po ukončení Uměleckoprůmyslové školy pokračovala ve studiu v letech 1925–1927 na Vysokém učení technickém v Praze.

Zpočátku se věnovala knižní grafice a návrhům knižních vazeb a pracovala jako profesorka na střední škole. Sklu se začala více věnovat až po výstavě dekorativního umění v Paříži, kde získala stříbrnou medaili za broušený pohár. Hned po návratu z Paříže ji požádal o spolupráci karlovarský Moser, v následujícím roce vyhrála soutěž na sokolský sletový pohár. V roce 1927 získala první místo v soutěži Svazu československého díla o design užitkového skla pro výstavu soudobé kultury v Brně návrhem tenkostěnné nápojové soupravy z foukaného skla. Přesto neuspěla s žádostí vyučovat na sklářské škole v Železném Brodě a dále se živila jako profesorka kreslení na různých středních školách.

Kvalifikační výkaz Ludviky Smrčkové z let 1928-1938 (SOkA Kladno)

Navštěvovala zahraniční výstavy skla a praxi ve sklárnách se věnovala ve volném čase.[4] Po úspěchu na Světové výstavě roku 1935 odmítla nabídku zřídit vlastní huť a sklářskou školu ve Finsku. V té době se věnovala převážně rytému sklu. Od roku 1936 experimentovala s hutnickým sklem v Rücklově sklárně v Nižboru. Po úspěchu na světové výstavě v Paříži v roce 1937 začala intenzivnější spolupráce s Krásnou jizbou Družstevní práce, kde ocenili jednoduchý a čistý styl jejích návrhů. Smrčková pracovala také v Českomoravských sklárnách v Krásně nad Bečvou, kde vytváří čeřené sklo s bublinkami, různě kolorované a zdobené barevným prachem (1943). Soustavně zkouší přenést do sériové výroby různé způsoby výzdoby, používané dříve jen u děl unikátních, zejména rytinu, lept, leptaný tisk, pískování, kolorování transparentními barvami, perokresbu a jiné.[5]

Během druhé světové války vytvořila nové tvary květinových váz a drobných skleněných doplňků a plaket.

Po znárodnění skláren roku 1948 se stala hlavní designérkou skláren Inwald v Poděbradech (1948–1952) a začala pracovat na plný úvazek jako výtvarnice. Do roku 1958 byla hlavní návrhářkou skla v centrálních ateliérech sklářského a keramického průmyslu v Praze. V roce 1960 opustila místo designérky aby se věnovala vlastní volné tvorbě, zejména rytému sklu a sklu určenému k prezentaci květin na zahradnických výstavách.[6]

Za svoji práci získala mnoho cen, např. zlaté medaile na světových výstavách v Bruselu v roce 1935 a v Paříži v roce 1937.[7] Roku 1963 byla oceněna titulem zasloužilý umělec, roku 1978 se stala národní umělkyní, v roce 1984 pak obdržela i Cenu Antonína Zápotockého.[8] 28. června 1978, u příležitosti 75. narozenin obdržela čestné občanství města Kladna.[9]

Dílo

Smrčková od roku 1923 vytvořila stovky návrhů všech typů průmyslově vyráběného skla. Nejznámější je její broušené sklo, které se vyznačuje záměrnou jednoduchostí, tektonickou čistotou a překvapivým dekorativním účinkem. Její návrhy realizovala řada předních brusičů skla, zejména Adolf Matura a brusiči sklárny v Kamenickém Šenově. Její volná tvorba, zejména vázy, je určena pro praktické užití.[10]

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Kladno
  2. Ludvika Smrčková – katalog děl
  3. Článek Československé sklo
  4. Ludvika Smrčková, Léto v Norsku. Soubor kreseb z cest v letech 1936–1937, Karel Janout 1938
  5. Československé sklo: Jindřich Pařík, Ludvika Smrčková, 2010
  6. Kladno minulé: Ludvika Smrčková
  7. Stručná biografie. www.libri.cz [online]. [cit. 2012-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-30. 
  8. Profil na Vytvarneumelkyne.cz
  9. Mestokladno.cz: Čestná občanství, ceny a čestná uznání města Kladna
  10. Adlerová A., 1979, s. 10–11

Literatura

Autorské katalogy (výběr)

  • Ludvika Smrčková: Výběr ze sklářské tvorby, text Vlk Miloslav, 24 s., Galerie výtvarného umění, Kladno 1985
  • Ludvika Smrčková: Výtvarné dílo, text Adlerová Kudělková Königová Alena, Horáková Jaroslava, 12 s., Zámek Kladno 1978
  • Ludvika Smrčková: Sklářské dílo 1923 - 1978: K 75. narozeninám, text Adlerová Kudělková Königová Alena, 36 s., SČVU Praha 1978
  • Ludvika Smrčková: Ryté sklo 1955 - 1973, text Langhamer Antonín, 24 s., Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1973
  • Ludvika Smrčková: Dílo 1923-1963, text Pfaff Ivan, Raban Josef, 12 s., Okresní muzeum, Kladno 1963
  • Ludvika Smrčková, text Miloslava Holubová, NČVU Praha 1961
  • Ludvika Smrčková: Sklo 1945-1960: Spolupráce s čs. sklářským průmyslem, text Plátek Václav, 12 s., ČFVU Praha 1960
  • Ludvika Smrčková: Výstava skla 1923 - 1958, text Pešatová Zuzana, 20 s., Národní technické museum v Praze, pobočka v Jablonci nad Nisou 1958
  • Ludvika Smrčková: Květiny, text Melniková Papoušková Naděžda Filaretovna, Trýb Antonín, 12 s., Výstavní síň Ars Melantrich, Praha 1950
  • Czechoslovak Exhibition of Glass works of Art by Mrs. Ludvica Smrčková, 12 s., Ministerstvo kultury ČSSR, Praha, nedatováno

Ostatní

  • Alena Adlerová, Contemporary Bohemian Glass, Odeon Praha 1979.
  • Adlerová Kudělková Königová Alena a kol., Czechoslovakian Glass 1350-1980, 176 s., The Corning Museum of Glass, Corning 1981.
  • Bužgová Rambousková Eva a kol., Tschechische Kunst der 20er und 30er Jahre: Avantgarde und Tradition, XVI + 532 s., Mathildenhöhe Darmstadt 1988.
  • Alfons Hannes (mit Beiträgen von Wolfgang Kermer und Erwin Eisch): Die Sammlung Wolfgang Kermer, Glasmuseum Frauenau: Glas des 20. Jahrhunderts; 50er bis 70er Jahre. Schnell & Steiner, München, Zürich, 1989 (= Bayerische Museen; 9) ISBN 3-7954-0753-2, s. 136.
  • Ivo Křen, Stálá expozice České sklo, Východočeské muzeum v Pardubicích 2006, s. 37, ISBN 80-86046-91-5.
  • Hlaveš Milan a kol., České sklo 1945 - 1980: Tvorba v době mizerie a iluzí, 68 s., Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslové museum, Praha 2007.
  • FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Ludvika Smrčková, s. 196. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ludvika Smrčková Report of qualifications 1937 (SOkA Kladno).jpg
Kvalifikační výkaz Ludviky Smrčkové (1903–1991), malířky, sklářské výtvarnice, která od školního roku 1937/1938 působila jako pedagog na Státním koedukačním ústavu učitelském v Kladně, kde vyučovala kreslení. Je označována za jednu ze zakladatelských osobností a první výtvarnicí českého moderního sklářství. Významné jsou její práce s tematikou Lidic; za svá díla byla oceněna několika cenami z mezinárodních výstav.(SOkA Kladno, Státní koedukační učitelský ústav Kladno, inv. č. 321, kar. 8.)Kvalifikační výkaz Ludviky Smrčkové (1903–1991), malířky, sklářské výtvarnice, která od školního roku 1937/1938 působila jako pedagog na Státním koedukačním ústavu učitelském v Kladně, kde vyučovala kreslení. Je označována za jednu ze zakladatelských osobností a první výtvarnicí českého moderního sklářství. Významné jsou její práce s tematikou Lidic; za svá díla byla oceněna několika cenami z mezinárodních výstav.(SOkA Kladno, Státní koedukační učitelský ústav Kladno, inv. č. 321, kar. 8.)