Ludwig Folliot de Crenneville

Ludwig hrabě Folliot de Crenneville
Rodový erb
Guvernér v Sedmihradsku
Ve funkci: 7. prosince 1861 – 7. května 1867
Předchůdce	Bedřich z Lichtenštejna
Nástupce	Emanuel Péchy
Velitel spolkové pevnosti v Mohuči
Ve funkci: 1858 – 1860
Předchůdce	Vilém I. Pruský
Nástupce	Alfred Windischgrätz
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	generálmajor 1852, polní podmaršál 1859, generál jezdectva 1867
Narození	1813
Úmrtí	1876 (ve věku 62–63 let)
Rodiče	Ludwig Karl Folliot de Crenneville
Příbuzní	Franz Folliot de Crenneville, Karl Folliot de Crenneville-Poutet a Viktória Eugénia Creneville-Folliot (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig hrabě Folliot de Crenneville (22. ledna 1813 Vídeň – 21. dubna 1876 Montreux) byl rakouský šlechtic a generál francouzského původu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, vyznamenal se během revoluce 1848–1849. Svou kariéru zakončil jako místodržitel v Sedmihradsku (1861–1867). V roce 1867 byl při odchodu do výslužby jmenován generálem jezdectva.

Životopis

Pocházel z francouzské šlechtické rodiny, která po velké francouzské revoluci přešla do rakouských služeb. Narodil se jako prostřední ze tří synů c. k. generála jezdectva Ludwiga Karla Folliota (1765–1840). Již v šestnácti letech vstoupil jako kadet do rakouské armády a ještě v roce 1829 byl jmenován podporučíkem. U různých jednotek jezdectva rychle postupoval v hodnostech, jako rytmistr byl v roce 1838 jmenován také císařským komořím.^[1] V revolučních letech 1848–1849 byl pobočníkem maršála Nugenta a pod jeho velením se zúčastnil bojů v Itálii a Uhrách. Mezitím byl v roce 1848 povýšen na podplukovníka a po porážce revoluce dosáhl hodnosti plukovníka (1849). V roce 1850 byl jmenován prvním komorníkem arcivévody Ferdinanda Maxmiliána a doprovázel jej na cestách po světě. Po návratu byl v roce 1852 povýšen na generálmajora a stal se velitelem v Benátkách.

V hodnosti polního podmaršála (1859) byl poté velitelem spolkové pevnosti v Mohuči (1858–1860).^[2] Po prohrané válce se Sardinií a uzavření příměří ve Villafranca byl v roce 1859 předsedou mezinárodní komise pro úpravu hranic. Na jaře 1860 byl přeložen do Uher, kde byl zástupcem vrchního velitele, téhož roku byl jmenován c. k. tajným radou. V říjnu 1861 doprovázel arcivévodu Karla Ludvíka do Königsbergu na korunovaci Viléma I. pruským králem. Od listopadu 1861 zastával funkci guvernéra, respektive prezidenta zemské vlády v Sedmihradsku.^[3] V tomto úřadu setrval do roku 1867, kdy byl v hodnosti generála jezdectva penzionován.^[4] Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1864) a nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1867).^[5]

Rodina

V roce 1852 se oženil s hraběnkou Ernestinou Kinskou z Vchynic a Tetova (1827–1917), dcerou generála Kristiána Kinského^[6] a později dámou Řádu hvězdového kříže (1853).^[7] Manželství zůstalo bez potomstva.^[8]

Ludwigův mladší bratr Franz (1815–1888) dosáhl v armádě hodnosti c. k. polního zbrojmistra, byl dlouholetým generálním pobočníkem císaře Františka Josefa (1859–1867) a císařským nejvyšším komořím (1867–1884). Jejich sestra Viktorie (1816–1900) byla manželkou dlouholetého rakouského ministra zemědělství hraběte Julia Falkenhayna (1827–1899). Jejich bratranec František de Paula Colloredo (1799–1859) byl rakouským diplomatem, velvyslancem v Londýně a Římě.

Odkazy

Reference

Literatura

• RISTOVSKÁ, Radoslava: Hermína Choteková a vetva Folliot de Crenneville in: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia od začiatku 19. storočia do súčasnosti; Filozofická fakulta Trnavské univerzity, Slovenská akademie věd; Trnava, 2021; s. 43–69 ISBN 978-80-568-0428-5

Externí odkazy

• Ludwig Folliot de Crenneville in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Ludwig Folliot de Crenneville na webu geneanet.org