Ludwig Guttmann

Ludwig Guttmann
Narození	3. července 1899 Toszek
Úmrtí	18. března 1980 (ve věku 80 let) Aylesbury
Alma mater	Freiburská univerzita Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku
Povolání	neurolog, neurochirurg a lékař
Ocenění	Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1972) Síň slávy německého sportu společník Královské společnosti komandér Řádu britského impéria Knight Bachelor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Ludwig Guttmann CBE FRS (3. července 1899 – 18. března 1980) byl německo-britský^[1] neurolog židovského původu, zakladatel Stoke Mandeville Games, sportovní události pro lidi s postižením (PWD), která se v Anglii vyvinula v paralympijské hry. Jako Žid těsně před začátkem druhé světové války uprchl z nacistického Německa, byl Guttmann zakladatelem organizovaných pohybových aktivit pro lidi s postižením.^[2][3][4][5]

Ludwig Guttmann se narodil 3. července 1899 v německé židovské rodině ve městě Tost v Horním Slezsku jako syn Dorothy (rozené Weissenbergové) a Bernarda Guttmanna, palírníka.^[6][7][8] O tři roky později se rodina přestěhovala do slezského města Königshütte (dnes Chorzów, Polsko).

V roce 1917, když byl dobrovolníkem v úrazové nemocnici v Königshütte, potkal svého prvního paraplegického pacienta, horníka se zlomeninou páteře, který později zemřel na sepsi.^[6] Ve stejném roce Guttmann složil maturitu na humanistickém gymnáziu v Königshütte a poté byl povolán k vojenské službě.

Studoval na univerzitě v Breslau, ve Freiburgu a doktorát medicíny získal roku 1924.

V roce 1933 Guttmann pracoval v Breslau (nyní Wrocław, Polsko) jako neurochirurg a přednášel na univerzitě.^[9] Učil se od průkopníka neurochirurgie Otfrida Foerstera v jeho výzkumném ústavu. Navzdory tomu, že úspěšně pracoval jako první asistent Foerstera, byl Guttmann v roce 1933 podle norimberských zákonů vyloučen ze svého jmenování na univerzitě a ze zaměstnání a jeho titul byl změněn na „Krankenbehandler“ (pomocný léčitel).^[10] S příchodem nacistů k moci, kdy Židům bylo zakázáno medicínské povolání, byl přidělen k práci v židovské nemocnici v Breslau, kde se v roce 1937 stal ředitelem.^[9] Po Křišťálové noci dne 9 listopadu 1938 nařídil Guttmann svému personálu, aby bez otázek přijal všechny pacienty. Následující den odůvodnil své rozhodnutí případ od případu gestapu . Z 64 přijetí bylo 60 pacientů zachráněno před zatčením a deportací do koncentračních táborů.^[11]

Na začátku roku 1939 Guttmann a jeho rodina opustili Německo kvůli nacistické perzekuci Židů. Příležitost k útěku se naskytla, když mu nacisté poskytli vízum a nařídili mu odcestovat do Portugalska léčit přítele portugalského diktátora Antónia de Oliveira Salazara.^[12] Guttmann se měl vrátit do Německa přes Londýn, když mu Rada pro asistující akademiky uprchlíků (CARA) zařídila, aby zůstal ve Spojeném království. Do Oxfordu v Anglii dorazil 14 března 1939 se svou ženou Else Samuel Guttmann a jejich dvěma dětmi: synem Dennisem a dcerou Evou ve věku šesti let.^[6] CARA vyjednávala jejich jménem s britským ministerstvem vnitra a dala Guttmannovi a jeho rodině 250 liber (v dnešní měně £16,000), aby se mohl usadit v Oxfordu.

Guttmann pokračoval ve výzkumu poranění páteře na Nuffieldově oddělení neurochirurgie v Radcliffe Infirmary . Prvních několik týdnů po příjezdu rodina bydlela v Master's Lodge of Balliol College (s mistrem Sandie Lindsay ), dokud se nepřestěhovali do malého dvojdomu na Lonsdale Road.^[13] Oběma dětem nabídla ředitelka školy Greycotes volná místa. Rodina byla členy oxfordské židovské komunity a Eva si vzpomíná, jak se spřátelila s Miriam Margolyes, nyní slavnou herečkou.^[14] Židovská komunita v Oxfordu rychle rostla v důsledku přílivu vysídlených akademiků židovského původu z Evropy.

Po vypuknutí druhé světové války zůstal Guttmann a jeho rodina v domě lorda Lindsaye, radního CARA a mistra Balliol College.^[15]

V září 1943 britská vláda požádala Guttmanna, aby zřídil Národní centrum pro zranění páteře v nemocnici Stoke Mandeville v Buckinghamshire.^[6] Iniciativa byla spojená s projektem RAF pro léčbu zraněných pilotů.^[16] Když bylo centrum otevřeno 1 února 1944 jako první specializovaná jednotka ve Spojeném království pro léčbu poranění páteře, Guttmann byl jmenován jejím ředitelem (funkci zastával do roku 1966). Věřil, že sport je důležitou léčebnou metodou pro rehabilitaci zraněného vojenského personálu, který jim pomáhá budovat fyzickou sílu a sebeúctu.^[17]

Guttmann se stal britským občanem v roce 1945.^[18] Zorganizoval první hry Stoke Mandeville Games pro invalidní válečné veterány, které se konaly v nemocnici 29 července 1948, ve stejný den jako zahájení olympijských her v Londýně. Všichni účastníci měli poranění míchy a soutěžili na invalidních vozících.^[17] Ve snaze povzbudit své pacienty k účasti na národních akcích použil Guttmann termín Paraplegické hry. Ty vešly ve známost jako paralympijské hry, které se konají dodnes vždy v návaznosti na olympiádu.

Popularita těchto her rostla a na hrách v Stoke Mandeville v roce 1956 byl Guttmann oceněn Mezinárodním olympijským výborem (MOV) pohárem Sira Thomase Fearnleyho za jeho zásluhy ve službě olympijskému hnutí prostřednictvím společenské a lidské hodnoty odvozené ze sportu na vozíku.

Jeho vize mezinárodních her, ekvivalentu olympijských her samotných, byla realizována v roce 1960, kdy se vedle oficiálních letních olympijských her v Římě v roce 1960 konaly mezinárodní hry v Stoke Mandeville. V té době známé jako 9. výroční mezinárodní hry v Stoke Mandeville a organizované s podporou Světové federace bývalých vojáků (mezinárodní pracovní skupina pro sport zdravotně postižených) jsou nyní uznávány jako první paralympijské hry. (Termín „paralympijské hry“ byl zpětně aplikován MOV v roce 1984.)^[19]

V roce 1961 Guttmann založil Britskou sportovní asociaci pro handicapované, která se později stala známou jako Anglická federace handicapovaného sportu.

Guttmann byl jmenován důstojníkem Řádu britského impéria (OBE) v roce 1950 při vyznamenání King's Birthday Honors jako „neurochirurg odpovědný za centrum pro poranění páteře v nemocnici ministerstva penzí, Stoke Mandeville“. Dne 28. června 1957 byl jmenován zástupcem ctihodného řádu svatého Jana .

V roce 1960 byl povýšen na velitele Řádu britského impéria (CBE) a v roce 1966 byl povýšen královnou Alžbětou II na rytíře.^[9] V roce 1961 Guttmann založil International Medical Society of Paraplegia, nyní International Spinal Cord Society (ISCoS); byl jejím prezidentem až do roku 1970.^[20] Stal se prvním redaktorem časopisu Paraplegia (nyní Spinal Cord ).^[21] V roce 1966 odešel z klinické práce, ale nadále se věnoval sportu.^[21]

Guttmann utrpěl srdeční infarkt v říjnu 1979 a zemřel 18 března 1980 ve věku 80 let.^[6]

Stoke Mandeville Stadium, Národní centrum pro sport handicapovaných ve Spojeném království, byl založen spolu s nemocnicí.^[22]

Specializovaná neurorehabilitační nemocnice v Barceloně, Institut Guttmann, je pojmenován na jeho počest.^[23] Zakladatelem této, první rehabilitační kliniky pro paraplegiky ve Španělsku, byl Guillermo González Gilbey, který sám trpěl paraplegií a v Anglii s Ludwigem Guttmannem udělal velké pokroky.

V červnu 2012 byla na stadionu Stoke Mandeville jako součást příprav na letní paralympijské a olympijské hry v Londýně 2012 odhalena Guttmannova socha z litého bronzu v životní velikosti. Po hrách byla přesunuta do svého trvalého domova v Národním centru pro poranění páteře.^[24] Guttmannova dcera Eva Loeffler byla jmenována starostkou vesnice atletů na paralympijských hrách 2012 v Londýně.^[25]

V srpnu 2012 odvysílala BBC The Best of Men, televizní film o Guttmannově práci ve Stoke Mandeville během a po druhé světové válce. Ve filmu, který napsala Lucy Gannonová, se objevil Eddie Marsan jako Dr. Guttmann a Rob Brydon jako jeden z vážně zraněných pacientů, kterým lékař dal smysl života.

Centrum Sira Ludwiga Guttmanna je zařízení NHS poskytující ambulantní služby praktického lékaře, ortopedie a sportovní a cvičební medicíny a také zobrazování na místě olympijské vesnice v roce 2012.

Přednáška Sira Ludwiga Guttmanna byla založena Mezinárodní lékařskou společností paraplegie (nyní ISCoS), aby ocenila Guttmannovu průkopnickou práci a celoživotní přínos v péči o míchu.^[21]

Cena Ludwiga Guttmanna Německé lékařské společnosti pro paraplegii se uděluje za „vynikající vědeckou práci v oblasti klinického výzkumu poranění míchy“.^[26]

Dne 24. října 2013 byla Sdružením židovských uprchlíků (AJR) v Národním centru pro poranění páteře odhalena pamětní deska na oslavu Guttmannova života a díla. Jako aktivní člen AJR působil v představenstvu více než 25 let.^[9]

V roce 2019 bylo na stadionu Stoke Mandeville otevřeno Národní centrum paralympijského dědictví, malé přístupné muzeum, oslavující místo narození paralympiády, sdílení sbírek raného paralympijského hnutí a ústřední roli, kterou sehrál profesor Sir Ludwig Guttmann.

Dne 3. července 2021 bylo na domovské stránce Google u příležitosti Guttmannových 122. narozenin uvedeno sváteční logo Google Guttmanna.^[27][28]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Guttmann na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig Guttmann na Wikimedia Commons