Luhov (zámek)
Luhov | |
---|---|
Jihozápadní strana zámku s kaplí | |
Základní informace | |
Sloh | barokní |
Výstavba | okolo roku 1780 |
Stavebník | Marie Anna Steinbachová |
Další majitelé | Dohalští z Dohalic Perglárové z Perglasu |
Poloha | |
Adresa | Luhov, Líšťany, Česko |
Souřadnice | 49°48′48,29″ s. š., 13°8′39,73″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 25936/4-1384 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | www.zamekluhov.cz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Luhov je zámek ve stejnojmenné vesnici u Líšťan v okrese Plzeň-sever. Postaven byl v sousedství zaniklé tvrze okolo roku 1780 Marií Annou Steinbachovou. Zámecký areál je včetně hospodářských budov, soch a tvrziště chráněn jako kulturní památka ČR.[1]
Historie
První písemná zmínka o luhovské tvrzi pochází z roku 1367. Patřila chotěšovskému klášteru, kterému náležela část vesnice. Zbývající část byla v majetku drobné šlechty.[2] Před rokem 1420 získal tvrz do zástavy Protiva z Netunic a roku 1431 byli jejími majiteli bratři Jan starší a Jan mladší z Úlic. Jeden z nich na tvrzi sídlil ještě roku 1446. Jeho synové Lvík a Markvart drželi Luhov roku 1456 společně, ale roku 1482 byl jediným majitelem Lvík. V roce 1496 chotěšovský probošt vyplatil zástavu a klášteru potom vesnice patřila až do roku 1576. Výjimkou bylo jisté období od roku 1546, kdy ji klášter zastavil Stříbru. Nevyužívaná tvrz během šestnáctého století zpustla.[3]
Novým majitelem vesnice se roku 1576 stal Oldřich z Říčan a na Pňovanech. K Pňovanům potom Luhov patřil až do roku 1638, kdy se stal znovu samostatným panstvím.[3] Mezitím se roku 1526 stala majitelkou Anna Alžběta Příchovská z Janovic a v roce 1638 Bartoloměj Stehlík z Čenkova. Jeho rodině vesnice spolu s blízkou Třebobuzí patřila do roku 1676, kdy ji koupili Steinbachové z Kranichsteinu. Ti z Luhova vytvořili centrum malého panství, ke kterému patřily ještě Dolany a Hracholusky.[2]
Marie Anna Steinbachová se roku 1779 provdala za Maria Bořka Dohalského a po roce 1780 nechala v Luhově postavit nový barokní zámek. Dohalští z Dohalic panství rozšířili roku 1796 o Pňovany, roku 1799 o Líšťany a roku 1804 přikoupili ještě Lipno. Vznikl tak alodiální statek Luhov–Líšťany, který roku 1825 po Marii Anně Dohalské zdědil Václav Perglar z Perglasu. Součástí panství Luhov zůstal do roku 1853, po kterém se v jeho držení vystřídala řada majitelů.[2] Posledním soukromým majitelem byl lékař Rudolf Jaksch z Wartenhorstu, kterému zámek patřil do jeho smrti v roce 1946.[4] Ve druhé polovině dvacátého století v zámeckém areálu hospodařil státní statek a od roku 1980 ho využíval podnik TJ Uhelné sklady jako rekreační středisko.[2] Koncem dvacátého století zámek chátral. V roce 1996 získali zámek manželé Marie a Petr Němcovi a v roce 2006 byl objekt po desetileté rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti.[4]
Stavební podoba
Ze staré tvrze se dochovalo pouze tvrziště v podobě ostrůvku o průměru 35 metrů, který je obklopen vodním příkopem širokým 15–25 metrů.[2] K památkově chráněnému areálu patří také stáje, park s ohradní zdí, budova sýpky s dochovaným renesančním sgrafitem a řada poškozených soch, které jsou uložené v jedné z hospodářských budov.[5]
Do zámeckého areálu vedla brána se znaky Dohalských z Dohalic a Steinbachů,[6] ale v padesátých letech dvacátého století byla zbořena.[7] Jednopatrová zámecká budova má půdorys ve tvaru písmene L. Fasády jsou členěné lizénami a obdélnými okny. Ke středu delšího křídla přiléhá přístavek s kaplí vysvěcenou roku 1784.[6] Její interiér osvětlují kasulová okna[6] a zdobí nástropní fresky.[2] Uvnitř zámku jsou přízemní místnosti zaklenuté valenými a plackovými klenbami.[6]
Přístup
Zámek je přístupný v návštěvních hodinách.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-01-26]. Identifikátor záznamu 137082 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 201–202.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Tvrze v okolí Touškova, s. 164.
- ↑ a b NĚMCOVÁ, Marie. Historie zámku [online]. Zámek Luhov [cit. 2018-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-01-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Umělecké památky Čech. K/O. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Luhov, s. 327.
- ↑ Zámek dříve [online]. Zámek Luhov [cit. 2022-07-11]. Dostupné online.
- ↑ NĚMCOVÁ, Marie. Prohlídky [online]. Zámek Luhov [cit. 2018-01-26]. Dostupné online.
Literatura
- ROŽMBERSKÝ, Petr; KAREL, Tomáš. Zámek a tvrz v Luhově. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2006. 40 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa – sv. 35). ISBN 80-86596-82-6.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Luhov na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Autor: Jik jik, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Jik jik, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: