Luhy (Nové Město)

Luhy
Lokalita
Charakter	zaniklá vesnice
Obec	Nové Město (okres Hradec Králové)
Okres	Hradec Králové
Kraj	Královéhradecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°10′14″ s. š., 15°29′37″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Nové Město nad Cidlinou
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Luhy
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luhy jsou dnes již zaniklou vesnicí v katastru obce Nové Město v okrese Hradec Králové, která se nalézala asi 2 km severně od obce. V oblasti se nachází Lužský les a Bažantnice Luhy s hájovnou. Pozemky jsou v majetku rodu Kinských.^[1] Obora - včetně památných stromů i míst opředených lokálními pověstmi - bývala volně přístupná, avšak po smrti Radslava Kinského (1928 - 2008) noví dědici oboru postupně úplně uzavřeli veřejnosti a využívají ji ke komerčním účelům.

V historii obce jsou zmiňována následující data:^[1][2]

• první písemná zmínka z roku 1320, vlastníkem Jaroslav z Luhů (Jaroslaus de Luha)
• 1356 je prvně zmiňován dřevěný farní kostel, přibližně v místech dnešní hájovny – zvony z něj po zániku kostela přeneseny do kostela sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech
• 1375–83 patronem kostela vladyka Racek z Přestavlk
• po Rackovi patronem kostela Jan Šesták z Přestavlk
• 1391 pánem v Luhách Čeněk z Přestavlk, syn Šestákův
• po Čeňkovi pánem v Luhách Mikuláš Kokot ze Slemene, možná poručník Unky
• 1410–29 pánem v Luhách Unka z Přestavlk, jeden z předních vladyků Chlumecka
• po smrti Unky pánem v Luhách Dobraň z Kochovic a Vaněk Kavalec z Lipoltic
• od roku 1432 pánem v Luhách Vaněk Rezek, zeman v Mlékosrbech
• v roce 1495 majitelem Luhů snad Jan Bořek z Poličan – tou dobou mají Luhy 10–25 osedlých (tj. hospodářství)
• po smrti Jana Bořka majitelem jeho syn Václav Bořek z Dohalic, hejtman Hradeckého kraje
• 1528 Luhy koupil Vojtěch z Pernštejna, který je připojil k Chlumeckému panství
• jedna z posledních zmínek o Luhách v roce 1571
• Berní rula z roku 1654 již Luhy neuvádí – obec zřejmě zanikla kvůli častým záplavám okolního lužního lesa. Zbylí obyvatelé se pravděpodobně přestěhovali do Mlékosrb (Lužský les byl pak až do roku 1910 v majetku mlékosrbské farnosti).
• 1835 na místě stojí myslivna (Forsthaus) a bažantnice (Fasanengarten), v okolí jsou stále ještě patrné stopy po bývalém kostelu
• 1930 Luhy tvoří jen myslivna, 2 domy a 5 stálých obyvatel

Nejznámějším stromem Lužského lesa byl jilm vaz, zvaný Morana, jehož stáří se odhadovalo na 800 let. Strom byl již na počátku 20. století ve špatném stavu, v roce 1940 proto byly jeho větve zpevněny železnými kruhy a zafixovány ocelovými lany, dutina v kmeni pak byla zakryta zpředu dvířky a shora šindelovou stříškou. Poslední pokus o záchranu stromu provedl v roce 1952 dr. Dobroslav Žofák, strom se nicméně zachránit nepodařilo. V roce 1963, kdy byl strom zcela zničen, publikoval dr. Žofák v místním tisku článek „Zlý konec Morany“, v němž mj. uvádí: „Dnes je z památného kmene jen malý zbyteček. Když vloni byl strom silně poškozen vichřicí a kmen bez koruny, bylo rozhodnuto zbytek kmene ošetřit a upravit vhodně jako přírodní památku. Správa lesního hospodářství v Chlumci nad Cidlinou pověřila touto prací svého zaměstnance soudruha Čáslavského a soudruha Matochu, lesníka v Luhách. Oprava dopadla tak, že zbylý kmen lehl popelem! Neopatrnost při vykuřování sršňů k tomu stačila. Malý zbytek kdysi velkého stromu bude již jen připomínat, že tu kdysi stál strom, jakému široko daleko rovno nebylo. A to je tedy konec Morany v Luhách u Chlumce. Je to smutný konec!“^[1]

Místo, kde Morana stávala, je označeno plechovou tabulkou s textem „Zde stával historický 800 let starý vaz „Morana“. Pověst „Jan za chrta dán“. Shořel roku 1963.“^[1]

V Lužském lese rostou tři duby letní, která byly prohlášeny za památné stromy.^[3] Nejstarší z nich se jmenuje Jan, jeho stáří se odhaduje na 350 let, je vysoký 28 metrů a obvod jeho kmene měří přes 610 cm. Nachází se u lesní cesty v blízkosti silnice z Písku do Mlékosrb. Další dub, Kráska, stojí v blízkosti mostu přes Mlýnskou Bystřici, jeho stáří se odhaduje na 200 let, obvod kmene má 480 cm, a vzhledem k tomu, že stojí mimo lesní porost u tzv. Bezedného jezírka, se svojí výškou 25 metrů dominuje okolí. Podobné parametry má i dub Rychlan, který stojí vedle cesty od lužské hájovny směrem k hřebčínu Ostrov.^[1] Duby jsou pojmenovány po hlavních aktérech místní pověsti o rytíři Sosnomilovi a jeho psu.^[4]

• 
  Tabulka na místě Morany
• 
  Dub Jan
• 
  Dub Kráska
• 
  Bezedné jezírko

Rytíři Sosnomilovi se během lovu v Chlumeckých lesích ztratil jeho oblíbený chrt Rychlan. Čarodějnice Morana se nabídla, že mu jej přivede zpět, a to výměnou za Sosnomilova panoše Jana, kterého ale tajně milovala rytířova dcera zvaná Kráska. Rytíř s výměnou souhlasil, Morana mu skutečně přivedla chrta Rychlana zpět a on jí Jana skutečně věnoval výměnou. Když se ale Kráska dozvěděla o Janově zmizení, zničená žalem se vypravila do lesů hledat čarodějnici Moranu, aby Jana zachránila. Chrt Rychlan pak záhy uhynul. Zoufalý Sosnomil, kterého tížilo svědomí, nechal v Lužském lese zbudovat kostelík a do něj umístit stříbrný zvon. Ten ale namísto zvonění zpíval jen: „Jan, Jan, za chrta dán.“ Kráska čarodějnici Moranu našla, svého Jana vysvobodila a společně se vrátili do Luhů. Vedle nového kostelíka nalezli také poustevnu, kam se uchýlil Sosnomil, aby se kál za své hříchy. Ten, když šťastný pár uviděl, smířen s bohem vypustil duši. Kam se poděl kostelík a poustevna, prý nikdo neví, ale když jakási žena máchala prádlo v Bezedném jezírku, prý zvon omylem vytáhla – jakmile ale zazpíval své „Jan, Jan, za chrta dán“, lekla se a zvon i koš s prádlem do jezírka upustila.^[4]

Existuje i verze pověsti, ve které Jan u čarodějnice Morany umírá a rytíř Sosnomil, když se dozví o lásce své dcery k Janovi, ze zoufalství spáchá sebevraždu.^[5]

Pověst byla mnohokrát zaznamenána či dále zpracována:^[5]

• Karel Sudimír Šnajdr: Jan za chrta dán a jiné básně
• Václav Kliment Klicpera: divadelní hra Jan za chrta dán (1828)
• August Sedláček: Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1895)
• v roce 1911 zaznamenal pověst chlumecký řídící učitel Bohuslav Klenka
• Josef Kubín: Lidové povídky z českého Podkrkonoší (1926)
• Václav Horyna: Pověsti z kraje Malátova a Klicperova (1941)
• Vladimír Hulpach: Báje a pověsti z Čech a Moravy (2003)

Kromě Luhů u Chlumce nad Cidlinou jsou jako dějiště pověsti uváděny rovněž Kozojedy u Nového Bydžova.^[5]

Na břehu Bezedného jezírka, v blízkosti mostu přes Mlýnskou Bystřici, byla v roce 1836 vybudována novogotická výklenková kaplička zasvěcená sv. Janu.^[6] Donátorem kapličky byl Oktavián Kinský se svojí manželkou Anežkou.^[1]

• 
  Kaplička sv. Jana
• 
  Nápis na kapličce
• 
  Soška v interiéru kapličky