Luigi Capuana

Luigi Capuana
(c) Archivio Storico Ricordi, CC BY-SA 4.0
Narození	28. května 1839 Mineo, Provincie Catania, Království obojí Sicílie
Úmrtí	29. listopadu 1915 (ve věku 76 let) Catania, Italské království Italské království
Povolání	spisovatel, novinář, kritik, vysokoškolský pedagog, starosta
Národnost	italská
Období	1864–1915
Literární hnutí	verismus
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Plné texty děl na Projektu Gutenberg
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luigi Capuana (28. květen 1839, Mineo, Catania, Království obojí Sicílie – 29. listopad 1915, Catania, Italské království) byl italský spisovatel básník a novinář, který pocházel z provincie Catanie na Sicílii. Psal italsky a sicilsky. Byl předním spisovatelem a teoretikem verismu spolu s Giovanni Vergou.

Život

Narodil se v zámožné rodině Paola Capuana (1807) a Dorotei Ragusa. Měl dvě sestry: Azzurinu Mazzone a Laurettu Tamburino (1856–1936). Měl dvě manželky: Adelaide Bernardini (1872–1944) a Giuseppinu Sansone.^[1]

V roce 1851 začal studovat na královské koleji v Bronte, ale po dvou letech studium ze zdravotních důvodů přerušil. Dále se vzdělával soukromě. V roce 1857 se zapsal na právnickou fakultu v Catanii. V roce 1860 studia zanechal a připojil se ke Garibaldiho hnutí Risorgimento.

V roce 1864 se usadil ve Florencii a zahájil své „literární dobrodružství“. Setkal se zde s předními italskými autory, začal psát kritiky pro časopis Rivista italica a divadelní kritiky pro La Nazione. Tyto kritiky vyšly souborně v knize Teatro italiano contemporaneo. V roce 1867 zde otiskl svou první povídku Il dottor Cymbalus.

V roce 1868 se vrátil na Sicílii. Původně plánoval jen krátký pobyt, ale smrt otce a ekonomické těžkosti jej donutili zůstat. Pracoval jako školní inspektor a později se stal starostou města Mineo.

V roce 1875 odešel zpět na kontinent, nejprve do Říma, později do Milána, kde žil v letech 1877–1881. Zde se seznámil se členy skupiny La Scapigliatura (spisovateli, malíři, hudebníky). Psal literární a divadelní kritiky pro noviny Corriere della Sera. Od roku 1880 psal svůj román Il marchese di Roccaverdina (vyšel 1901). Působil střídavě v Římě a na Sicílii. V letech 1882–1883 řídil v Římě časopis Fanfulla della Domenica, 1900–1901 učil italskou literaturu na učitelském ústavu v Římě. V roce 1902 odešel do Catanie, kde učil na místní universitě lexikografi a stylistiku.

Dílo

Vedle románů, povídek, kritik a esejů je rovněž autorem libreta k opeře Francesca Paola Frontiniho: Malìa, která měla premiéru 30. května 1893 v Teatro Brunetti v Bologni.

Spisy

• Garibaldi (1861, Garibaldi) – drama ve verších
• Il dottor Cymbalus (1867, Doktor Cymbalus) – povídka
• Teatro italiano contemporaneo (1872, Současné italské divadlo) – souborné vydání divadelních kritik pro La Nazione
• Giacinta (1879) – naturalistický román, je považován za manifest italského verismu
• C’era una volta (1882, Byl jednou jeden…) – sicilské pohádky
• Homo! (1883) – povídky
• Per l´arte (1885, Za umění) – kritické eseje
• Semiritmi (1888, Polorytmy) – básně v próze
• Profumo (1892, Vůně) – román
• Le appassionate (1893, Chorobná láska) – kniha povídek
• Le paesane (1894, Vesničanky)
• Gli 'ismi' contemporanei (1898, Současné „ismy“) – uměnovědné eseje, kde se snaží překročit meze naturalismu
• Il marchese di Roccaverdina (1901, Markýz z Roccaverdiny) – román
• La Rassegnazione (1907, Rezignace) – román
• Coscienze (1908, Svědomí) – povídky
• Passa l’Amore (1908) – novela
• Teatro dialettale siciliano (1910–1921, Divadlo v sicilských nářečích) – 5. svazků
• Perdutamoete (1912)

České překlady

• Bratr Mravenec a jiné povídky – překlad Gustav Žďárský, Praha: Alois Hynek, 1912^[2]
• Markýz Roccaverdina – př. Jean Rowalski, Hradec Králové: Bohdan Melichar, 1912^[3]
• Slečinka – př. Hanuš Hackenschmied; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 19. Praha: J. R. Vilímek, 1912
• Muka a jiné povídky – př. Adolf Muťovský (= Adolf Truksa), KDA, svazek 154, Praha: Kamilla Neumannová, 1918^[4]
• Chorobná láska: povídky – př. Václav Jiřina, Praha: Jan Otto, 1921

Pro děti

• Byl jednou jeden – třináct pohádek; př. Eva Ruxová; ilustroval Vlastimil Lažanský. Praha: SNDK, 1959
• O Žabáčkovi – [+ Sluneční růže a Tralala]; př. Eva Ruxová; ilustrovala Ema Tomanová. Praha: Lidové nakladatelství, 1969

• 

  Luigi Capuana
  kresba Antonino Gandolfo

• 

  Luigi Capuana v Miláně
  fotografie ze sbírky Francesca Paola Frontiniho

• 

  Titulní strana partitury opery Malìa

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luigi Capuana na anglické Wikipedii.

Literatura

• Alice Flemrová. heslo Luigi Capuana. In: Jiří Pelán a kol. Slovník italských spisovatelů. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-180-9. S. 229–230.
• B. Ch. heslo Capuana Luigi, italský spisovatel. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. Svazek I / 2. S. 843.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luigi Capuana na Wikimedia Commons
• Autor Luigi Capuana ve Wikizdrojích (italsky)
• Životopis (italsky)