Luis Enrique Martínez García

Luis Enrique
(c) Football.ua, CC BY-SA 3.0 Luis Enrique (2015)
Osobní informace
Celé jméno	Luis Enrique Martínez García
Datum narození	8. května 1970 (53 let)
Místo narození	Gijón, Španělsko
Výška	180 cm
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	pravý záložník, ofensivní záložník
Současná funkce	Paris Saint-Germain (trenér)
Mládežnické kluby*
1981–1989 1984–1988 Sporting Gijón → La Braña
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1989–1991 1991–1996 1996–2004 Celkem Sporting Gijón Real Madrid FC Barcelona 03600(14) 15700(15) 20700(73) 4000(102)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1991–2002 Španělsko 0620(12)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2008–2011 2011–2012 2013–2014 2014–2017 2023– FC Barcelona „B“ AS Řím Celta Vigo FC Barcelona Paris Saint-Germain
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace 2018–2019 2019–2022 Španělsko Španělsko
Úspěchy
Fotbal na LOH LOH 1992 Španělsko Mistrovství Evropy ve fotbale ME 2021 Španělsko - trenér Liga mistrů UEFA 2014/2015 FC Barcelona - trenér Pohár vítězů pohárů 1996/1997 FC Barcelona Superpohár UEFA 1997 FC Barcelona 2015 FC Barcelona - trenér 1. španělská fotbalová liga 1994/1995 Real Madrid 1997/1998 FC Barcelona 1998/1999 FC Barcelona 2014/2015 FC Barcelona - trenér 2015/2016 FC Barcelona - trenér Španělský superpohár 2016 FC Barcelona - trenér
Další informace
Web	www.luisenrique21.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 30. 6. 2023 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 26. 11. 2019 *** Trenérské působení aktuální k 28. 3. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luis Enrique Martínez García (* 8. května 1970 Gijón) je španělský fotbalový trenér, který trénuje francouzský klub Paris Saint-Germain FC, a bývalý profesionální fotbalista, který hrával většinou na pozici záložníka, ale vynikal velkou univerzálností.

Se španělskou reprezentací získal zlatou medaili na Letních olympijských hrách roku 1992, krom toho hrál na třech světových šampionátech (1994, 1998, 2002) a jednom závěrečném turnaji mistrovství Evropy (1996). Za národní tým celkem odehrál 62 utkání a vstřelil 12 branek. S FC Barcelona vyhrál v sezóně 1996/97 Pohár vítězů pohárů a následně i Superpohár UEFA. Je trojnásobným mistrem Španělska, jednou s Realem Madrid (1995), dvakrát s Barcelonou (1998, 1999). Je jedním ze tří Španělů, které Pelé zařadil roku 2004 mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.^[1]

Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem, v letech 2011–2012 vedl AS Řím, v letech 2013–2014 Celtu de Vigo. V květnu 2014 se dohodl na dvouleté trenérské smlouvě s FC Barcelona.^[2] V roce 2018 byl poprvé jmenován hlavním trenérem Španělska a v roce 2019 z rodinných důvodů odstoupil. V témže roce se do funkce vrátil a následně dovedl tým do semifinále Eura 2020 a na druhé místo v Lize národů 2020/21. Po konci mistrovství světa 2022 na svůj post rezignoval.

Klubová kariéra

V roce 1991 odešel z Gijónu do Realu Madrid, kde strávil pět sezón.^[3]

FC Barcelona

Ve svém prvním roce za Barcelonu v sezóně 1996/97 nastřílel 17 ligových gólů a byl tak další útočnou silou mužstva Bobbyho Robsona za Ronaldem a Figem. Ačkoliv Barcelona skončila ve španělské lize druhá, získala jiné trofeje: španělský Superpohár, domácí pohár a Pohár vítězů pohárů.

V dalším ročníku vedl Barcelonu kouč van Gaal. Enrique patřil ke klíčovým hráčům a v lize opět kraloval a připsal si 18 gólů za 34 zápasů. Také jeho výkony pomohly k zisku mistrovského titulu. Další rok pod van Gaalem vyústil v obhajobu titulu.

V ročníku 1999/00 se Enriquemu a jeho spoluhráčům podařilo více se ukázat v Lize mistrů, kde v předchozích letech katalánský velkoklub mnohdy skončil ve skupině. V základní skupině se jedním gólem prosadil ve druhém zápase proti Fiorentině, který skončil výhrou 4:2.^[4] Další zápas dal gól doma proti Arsenalu, který znamenal zisk bodu za remízu 1:1.^[5] Třetí gól zaznamenal na půdě Arsenalu, kde Barcelona zvítězila 4:2.^[6] Další tři góly vstřelil ve druhé skupinové fázi. Barcelona došla do semifinále, tam ale neuspěla proti Valencii. Ligu Katalánci zakončili na druhém místě, sezónu tedy zakončili bez trofeje. Enrique nastoupil do 19 zápasů La Ligy a trefil se třikrát včetně vítězného zápasu proti Atléticu Madrid (2:1) v prosinci 1999, kdy se trefil po povedené Rivaldově patičce.^[7]

Trenérská kariéra

AS Řím

Enrique se v létě 2011 stal trenérem italského týmu AS Řím, se kterým podepsal smlouvu na dva roky.^[8] V srpnu jeho mužstvo senzačně vypadlo v předkole Evropské ligy se Slovanem Bratislava.^[9] V italské lize dosáhl na sedmé místo, které pro další rok nezaručovalo evropské poháry. Angažmá proto předčasně ukončil koncem sezóny.^[10]

Celta Vigo

V červnu 2013 přijal místo trenéra ve španělském klubu Celta de Vigo.^[11]

FC Barcelona

Mezi roky 2014 až 2017 vedl tým FC Barcelona.

Španělská reprezentace

Luis Enrique byl jmenován trenérem španělské reprezentace 9. července 2018 a nahradil tak svého bývalého klubového i reprezentačního kolegu Fernanda Hierra.^[12] Svůj první zápas na lavičce reprezentačního týmu odtrénoval 8. září a na stadionu ve Wembley dovedl tým k vítězství 2:1 nad Anglií v Lize národů UEFA.^[13]

Osobní důvody jej v červnu 2019 přiměly ukončit působení u reprezentace Španělska. Do funkce se vrátil 19. listopadu téhož roku, kdy vystřídal svého nástupce Roberta Morena.^[14]

Enrique dovedl Španělsko do semifinále EURO 2020, v němž po remíze 1:1 prohrálo s Itálií na penalty.^[15]

Na mistrovství světa 2022 vypadl tým Luise Enriqueho v osmifinále po dalším penaltovém rozstřelu, tentokráte s Marokem.^[16] Po tomto turnaji ze své funkce odstoupil.^[17]

Paris Saint-Germain

V červnu 2023 byl jmenován novým trenérem Paris Saint-Germain.^[18]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luis Enrique na Wikimedia Commons
• Statistiky FIFA Archivováno 4. 11. 2012 na Wayback Machine.
• Statistiky na National football teams.com
• Luis Enrique v databázi Olympedia (anglicky)