Luisa Stefaniová
Luisa Stefaniová | |
---|---|
Luisa Stefaniová na French Open 2019 | |
Stát | Brazílie |
Datum narození | 9. srpna 1997 (26 let) |
Místo narození | São Paulo, Brazílie[1] |
Bydliště | Wesley Chapel, Florida, Spojené státy americké |
Výška | 168 cm[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 191 016 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 85–66 |
Nejvyšší umístění | 431. místo (20. května 2019) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 243–99 |
Tituly | 9 WTA, 3 WTA 125, 15 ITF |
Nejvyšší umístění | 9. místo (1. listopadu 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2024) |
French Open | 3. kolo (2020, 2023) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2023) |
US Open | semifinále (2021, 2023) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | bronz (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítězka (2023) |
French Open | čtvrtfinále (2023) |
Wimbledon | 2. kolo (2021) |
US Open | 1. kolo (2021, 2023) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 20. února 2024
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Tenis na LOH | ||
bronz | 2020 Tokio | ženská čtyřhra |
Luisa Veras Stefaniová (* 9. srpna 1997 São Paulo) je brazilská profesionální tenistka, deblová specialistka. Na grandslamu zvítězila ve smíšené soutěži Australian Open 2023 s krajanem Rafaelem Matosem.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála devět deblových turnajů včetně Canadian Open 2021, Guadalajara Open 2022 a Qatar Open 2024 z kategorie WTA 1000. K nim přidala tři trofeje ze čtyřhry série WTA 125. V rámci okruhu ITF získala patnáct titulů ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2019 na 431. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 9. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v březnu 2015 na 10. místě. Trénuje ji Sandžaj Singh.[4][1]
V brazilském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 základním blokem I. skupiny americké zóny proti Kolumbii, v němž vyhrála s Carolinou Meligeni Alvesovou čtyřhru. Kolumbijky přesto zvítězily 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupila k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 1–0 ve dvouhře a 9–2 ve čtyřhře.[5]
Brazílii reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. Do ženské čtyřhry nastoupila s Laurou Pigossiovou. Na pokraji vyřazení se ocitly už ve druhém kole, kde musely odvracet čtyři mečboly proti Češkám Karolíně Plíškové a Markétě Vondroušové.[6] Po semifinálové prohře se Švýcarkami Belindou Bencicovou a Viktorijí Golubicovou se utkaly o bronz s Ruskami Jelenou Vesninovou a Veronikou Kuděrmetovovou, které přehrály poměrem [11–9] v rozhodujícím supertiebreaku poté, co odvrátily od stavu [5–9] čtyři mečboly v řadě.[7] Bronzovou medaili získala také na Panamerických hrách 2019 v Limě, kde do ženské čtyřhry nastoupila Carolinou Meligeni Alvesou.[4]
Soukromý život
Narodila se roku 1997 v brazilském Sãu Paulu do rodiny podnikových manažerů Marcela a Alessandry Stefaniových. Rodina se přestěhovala do floridského Wesley Chapelu, kde vyrostla. Tenis začala hrát v deseti letech v místní Saddlebrookově akademii. Na Pepperdine University v Malibu studovala reklamu a čtyři sezóny hrála univerzitní tenis. Na americkém univerzitním žebříčku (ICA) vystoupala na 2. místo singlové klasifikace. Bratr Arthur Stefani, jenž reprezentoval Florida Atlantic University, se stal tenisovým trenérem.[4][8]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v dubnu 2013, když na turnaj v rodném São Paulu s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Po výhře nad Argentinkou Nadiou Podoroskou postoupila do semifinále, v němž podlehla krajance Roxaně Weisembergové z páté světové stovky žebříčku.[3] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2016 v Atlantě, na turnaji s rozpočtem 50 tisíc dolarů. Ve finále čtyřhry s Američankou Ingrid Neelovou zdolaly Alexandru Stevensonovou a Taylor Townsendovou.[7][3]
V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala na Rio Open 2014 v Rio de Janeiru po zisku divoké karty. V jejím prvním kole nestačila na devadesátou hráčku klasifikace, Izraelku Julii Gluškovou. Na divokou kartu pak odehrála i první zápas v hlavní soutěži WTA, do níž zasáhla na Brasil Tennis Cupu 2015. Vyřadila ji však Rumunka z konce druhé světové stovky Ana Bogdanová.[7]
Do premiérového finále na túře WTA postoupila ve čtyřhře Korea Open 2019. Po boku stabilní americké spoluhráčky Hayley Carterové prohrály závěrečný duel se španělsko-německou dvojici Lara Arruabarrenová a Tatjana Mariová.[9] Až o týden později, na zářijovém Tashkent Open 2019, vybojovala s Carterovou premiérový titul. Ve finále zdolaly slovinsko-americké turnajové trojky Dalilu Jakupovićovou se Sabrinou Santamariovou.[10] Druhý triumf přidaly po koronavirovém přerušení sezóny na lexingtonském Top Seed Open 2020, kde triumfovaly v klíčovém utkání proti česko-švýcarské dvojici Marie Bouzková a Jil Teichmannová. Bodový zisk ji poprvé posunul do elitní čtyřicítky deblového žebříčku.[11]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském deblu French Open 2019, když do soutěže s Australankou Astrou Sharmaovou zasáhly v roli náhradnic. V úvodním kole však nenašly recept na Móniku Puigovou se Shelby Rogersovou. Do čtvrtfinále čtyřhry US Open 2020 postoupila s Carterovou. Stala se tak první Brazilkou v této fázi grandslamového debla od roku 1984, kdy Patricia Medradová s Claudií Monteirovou odehrály čtvrtfinálové utkání ve Wimbledonu.[12] V semifinále navazujícího Internazionali BNL d'Italia 2020 je zastavil první světový pár Barbora Strýcová se Sie Šu-wej.[13][7]
S Dabrowskou postoupila do semifinále čtyřhry US Open 2021. V tiebreaku úvodní sady si přetrhla přední zkřížený vaz v pravém kolenu. Po operaci[14] zahájila dlouhodobou rekonvalescenci. Po roční absenci se na okruh vrátila zářijovou čtyřhrou na Chennai Open 2022, kterou s Dabrowskou ovládly. Ve finále ztratily jen tři gamy s rusko-gruzínskou dvojicí Anna Blinkovová a Natela Dzalamidzeová.[15] Druhou deblovou trofej v kategorii WTA 1000 pak vybojovala s Australankou Storm Sandersovou na říjnovém Guadalajara Open Akron 2022, kde je v závěrečném utkání nezastavily Anna Danilinová s Beatriz Haddad Maiovou.[16]
Finále na Grand Slamu
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 2023 | Australian Open | tvrdý | Rafael Matos | Sania Mirzaová Rohan Bopanna | 7–6(7–2), 6–2 |
Utkání o olympijské medaile
Ženská čtyřhra: 1 (1 bronzová medaile)
Stav | rok | místo konání | povrch | spoluhráčka | soupeřky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Bronz | 2020 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Laura Pigossiová | Veronika Kuděrmetovová Jelena Vesninová | 4–6, 6–4, [11–9] |
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (3–2 Č) | |
Premier / WTA 500 (3–4 Č) | |
International / WTA 250 (3–2 Č) |
Čtyřhra: 17 (9–8)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 22. září 2019 | Soul, Jižní Korea | tvrdý | Hayley Carterová | Lara Arruabarrenová Tatjana Mariová | 6–7(7–9), 6–3, [7–10] |
Vítězka | 1. | 28. září 2019 | Taškent, Uzbekistán | tvrdý | Hayley Carterová | Dalila Jakupovićová Sabrina Santamariová | 6–3, 7–6(7–4) |
Vítězka | 2. | 16. srpna 2020 | Lexington, Spojené státy | tvrdý | Hayley Carterová | Marie Bouzková Jil Teichmannová | 6–1, 7–5 |
Finalistka | 2. | 26. září 2020 | Štrasburk, Francie | antuka | Hayley Carterová | Nicole Melicharová Demi Schuursová | 4–6, 3–6 |
Finalistka | 3. | 25. října 2020 | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Gabriela Dabrowská | Elise Mertensová Aryna Sabalenková | 1–6, 3–6 |
Finalistka | 4. | 13. ledna 2021 | Abú Zabí, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Hayley Carterová | Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 6–7(5–7), 4–6 |
Finalistka | 5. | 27. února 2021 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Hayley Carterová | Alexa Guarachiová Desirae Krawczyková | 7–6(7–4), 4–6, [3–10] |
Finalistka | 6. | 4. dubna 2021 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Hayley Carterová | Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 2–6, 5–7 |
Finalistka | 7. | 8. srpna 2021 | San José, Spojené státy | tvrdý | Gabriela Dabrowská | Darija Juraková Andreja Klepačová | 1–6, 5–7 |
Vítězka | 3. | 15. srpna 2021 | Montréal, Kanada | tvrdý | Gabriela Dabrowská | Darija Juraková Andreja Klepačová | 6–3, 6–4 |
Finalistka | 8. | 21. srpna 2021 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Gabriela Dabrowská | Samantha Stosurová Čang Šuaj | 5–7, 3–6 |
Vítězka | 4. | 18. září 2022 | Čennaí, Indie | tvrdý | Gabriela Dabrowská | Anna Blinkovová Natela Dzalamidzeová | 6–1, 6–2 |
Vítězka | 5. | 23. října 2022 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Storm Sandersová | Anna Danilinová Beatriz Haddad Maiová | 7–6(7–4), 6–7(2–7), [10–8] |
Vítězka | 6. | 13. ledna 2023 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Taylor Townsendová | Anastasija Pavljučenkovová Jelena Rybakinová | 7–5, 7–6(7–3) |
Vítězka | 7. | 12. února 2023 | Abú Zabí, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Čang Šuaj | Šúko Aojamová Čan Chao-čching | 3–6, 6–2, [10–8] |
Vítězka | 8. | 25. června 2023 | Berlín, Německo | tráva | Caroline Garciaová | Kateřina Siniaková Markéta Vondroušová | 4–6, 7–6(10–8), [10–4] |
Vítězka | 9. | 18. února 2024 | Dauhá, Katar | tvrdý | Demi Schuursová | Caroline Dolehideová Desirae Krawczyková | 6–4, 6–2 |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
WTA 125 (3–1 Č) |
Čtyřhra: 3 (3–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | listopad 2019 | Houston, Spojené státy | tvrdý | Ellen Perezová | Sharon Fichmanová Ena Šibaharaová | 1–6, 6–4, [10–5] |
Vítězka | 2. | 1. února 2020 | Newport Beach, Spojené státy | tvrdý | Hayley Carterová | Marie Benoîtová Jessika Ponchetová | 6–1, 6–3 |
Finalistka | 1. | květen 2021 | Saint-Malo, Francie | antuka | Hayley Carterová | Kaitlyn Christianová Sabrina Santamariová | 6–7(4–7), 6–4, [5–10] |
Vítězka | 3. | listopad 2022 | Montevideo, Uruguay | antuka | Ingrid Gamarra Martinsová | Quinn Gleasonová Elixane Lechemiová | 7–5, 6–7(6–8), [10–6] |
Tituly na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Čtyřhra: (15 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | září 2016 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Ingrid Neelová | Alexandra Stevensonová Taylor Townsendová | 4–6, 6–4, [10–5] |
2. | červen 2017 | Baton Rouge, Spojené státy | tvrdý | Ellen Perezová | Francesca Di Lorenzová Julia Elbabová | 6–3, 6–4 |
3. | červenec 2017 | Knokke, Belgie | antuka | Quinn Gleasonová | Leonie Küngová Axana Mareenová | 6–4, 7–5 |
4. | červenec 2017 | Brusel, Belgie | antuka | Quinn Gleasonová | Deborah Kerfsová Priscilla Heiseová | 6–3, 6–2 |
5. | srpen 2017 | El Espinar, Španělsko | tvrdý | Quinn Gleasonová | Ayla Aksuová Bibiane Schoofsová | 6–3, 6–2 |
6. | říjen 2017 | Sevilla, Španělsko | antuka | Renata Zarazúaová | Estrella Cabeza Candelaová Andrea Gámizová | 7–6(2), 7–6(3) |
7. | listopad 2017 | Sant Cugat, Španělsko | antuka | Renata Zarazúaová | Olga Danilovićová Guiomar Maristany Zuletová de Reales | 6–1, 6–4 |
8. | prosinec 2017 | Castellón, Španělsko | antuka | Yvonne Cavallé Reimersová | Žen Ťia-čchi Wang Si-jü | 6–3, 6–1 |
9. | červen 2018 | Sumter, Spojené státy | tvrdý | Astra Sharmaová | Julia Elbabová Sü Š'-lin | 2–6, 6–3, [10–5] |
10. | listopad 2018 | Colina, Chile | antuka | Quinn Gleasonová | Bárbara Gaticová Rebeca Pereirová | 6–0, 4–6, [10–7] |
11. | leden 2019 | Petit-Bourg, Francie | tvrdý | Quinn Gleasonová | Vladica Babićová Rosalie van der Hoeková | 7–5, 6–4 |
12. | březen 2019 | São Paulo, Brazílie | antuka | Paula Cristina Gonçalvesová | Martina Di Giuseppeová Thaisa Grana Pedrettiová | 6–7(4), 6–0, [10–8] |
13. | březen 2019 | Curitiba, Brazílie | antuka | Paula Cristina Gonçalvesová | Jekatěrine Gorgodzeová Daniela Seguelová | 6–7(3), 7–6(0), [10–2] |
14. | červen 2019 | Ilkley, Velká Británie | tráva | Beatriz Haddad Maiová | Ellen Perezová Arina Rodionovová | 6–4, 6–7(5), [10–4] |
15. | červen 2019 | Colina, Chile | antuka | Hayley Carterová | Anna Danilinová Conny Perrinová | 5–7, 6–3, [10–6] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luisa Stefani na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Luisa Stefaniová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20. února 2024
- ↑ Brazilians Matos/Stefani Claim Australian Open Mixed Doubles Title. ATP Tour [online]. 2023-01-27 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Luisa Stefaniová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20. února 2024
- ↑ a b c Luisa Stefani Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2024-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luisa Stefaniová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 202Billie Jean King Cup
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou postoupily do čtvrtfinále a zlobily se na program. Plíšková s Vondroušovou nevyužily mečboly. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-27 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Luisa Stefani Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Getting To Know: Doubles Quarterfinalists Hayley Carter and Luisa Stefani [online]. USTA, 2020-09-05 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EFE. Lara Arruabarrena gana el título de dobles con Tatjana Maria [online]. AS, 2019-09-22 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Luisa Stefani é campea de duplas em Tashkent e fatura o primeiro título em nível WTA [online]. GloboEsporte.com, 2019-09-28 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bradyová v Lexingtonu zvládla i své první finále a bez ztráty setu dokráčela pro premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-08-16 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
- ↑ Campanha de Stefani é melhor do Brasil em 38 anos [online]. TenisBrasil [cit. 2020-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-02. (portugalsky)
- ↑ Hsieh and Strycova reunite to reach Rome doubles final [online]. WTA Tennis [cit. 2020-09-30]. Dostupné online.
- ↑ Luisa Stefani will undergo knee surgery after an injury in the US Open semifinal. Then24 [online]. 2021-09-14 [cit. 2022-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Czech teen Linda Fruhvirtova claims first WTA title in Chennai. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-18 [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sanders and Stefani defeat Danilina and Haddad Maia to win Guadalajara. Women's Tennis Association [online]. 2022-10-24 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Luisa Stefaniová na Wikimedia Commons
- Luisa Stefaniová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Luisa Stefaniová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Luisa Stefaniová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Luisa Stefaniová na X (dříve Twitteru)
- Luisa Stefaniová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Georgian flag in Pantone MS.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Autor: LoGur, Licence: CC BY-SA 4.0
01/08/2021 - Tokyo 2020 Olympic Games - Women's Doubles Tennis. On the photo: bronze medal athlete Luisa Stefani during the awards ceremony.
Autor: B1mbo, Licence: CC BY-SA 2.5
Drawing of a bronze medal, based on Olympic rings.svg.