Lukáš Rittstein

doc. Mgr. Lukáš Rittstein
Lukáš Rittstein (2020)
Lukáš Rittstein (2020)
Narození31. července 1973 (51 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníAVU, VŠUP v Praze
Povolánísochař
RodičeMichael Rittstein
Manžel(ka)Barbora Šlapetová
Ocenění1999 Cena Jindřicha Chalupeckého
Webová stránkawww.lukasrittstein.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lukáš Rittstein (* 31. července 1973, Praha) je český sochař. Je synem výtvarníka Michaela Rittsteina.

Život a tvorba

Plastika „Úsvit“ (2005)

Narodil se v roce 1973 v Praze. Jeho otcem je výtvarník Michael Rittstein.

V letech 1991–1997 studoval Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1997–1999 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

V roce 1999 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého.[1] V roce 2000 v areálu Masarykovy univerzity v Brně umístil své dílo Vlny, o rok později se objevila jeho Nepolapitelná na pražském Jižním městě. Následně vystavoval v Galerii Václava Špály (s fotografkou a malířkou Barborou Šlapetovou) a v Mánesu. V roce 2003 byly osazeny hned dva jeho pomníky: pro Brandýs nad Orlicí vytvořil abstraktní sochu upomínající na Jana Amose Komenského s názvem Den po dni a liberecká Krajská vědecká knihovna získala Žílu – poctu Milanovi Hlavsovi. V roce 2005 byla umístěna jeho socha Úsvit před Dům umění v Ostravě.

V letech 2002–2004 také spolu se svou partnerkou malířkou Barborou Šlapetovou a sochařem Michalem Gabrielem pracovali na sochařské části interiéru Pavilonu indonéské džungle v pražské Zoologické zahradě.[2]

V letech 1997–2022 podnikal s Barborou Šlapetovou, expedice na Novou Guineu za domorodými kmeny. Spolu se vracejí do stejné oblasti kmene Yali Mek zkoumat uměleckými prostředky skok v čase přírodních lidí do 21. století. Během návratů vznikl obsáhlý umělecký materiál v podobě fotografií, experimentálních filmů, kreseb a soch. [3]Jejich kniha z těchto cest Proč je noc černá obdržela v roce 2005 cenu za objev roku Magnesia Litera.[3]

V letech 2002–2004 vytvořil spolu s Barborou Šlapetovou a Michalem Gabrielem sochařskou část interiéru Pavilonu Indonéské džungle v pražské ZOO.[4]

Lukáš Rittstein a Barbora Šlapetová se podíleli na české expozici světové výstavy Expo 2010 v Šanghaji projektem představujícím symbiózu města a přírody.[5]

Dalším příkladem jejich multimediální spolupráce je sochařsko-malířská realizace pavilonu EXPO Milano umístěného ve Vizovicích (2018) s názvem Ptáci ráje.[5]

Od roku 2013 do roku 2023 vedl na Akademii výtvarných umění v Praze ateliér Socha I. V roce 2022 byl na AVU jmenován docentem.[6] V únoru 2023 dostal výpověď.[7] Podle rektorky AVU Marie Topolčanské dostal výpověď za pokus o podvod a ovlivňování přijímacího řízení.[8] Barbora Šlapetová uvedla, že kauza byla vykonstruovaná vedením školy a mělo jít o osobní mstu za jeho výhrady k fungování systému školy.[9]

Online petice 2024 a celospolečenská diskuze

Barbora Šlapetová v červnu 2024 vyvěsila online petici za změnu vedení Akademie výtvarných umění, Národní galerie v Praze a komise pro udělování Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Petici podepsalo devadesát umělců a více než 2300 dalších lidí.[9] Například: Stanislav Kolíbal, Jiří Sopko, Martin Rajniš, Liběna Rochová, Theodor Pištěk, David Černý, Jan Svěrák, Anna Geislerová, Josef Pleskot, Jan Hřebejk, Eliška Balzerová, David Vávra, Bára Basiková, Václav Marhoul, Alice Nellis, Jáchym Topol a další.[9]

Petici podepsal i Lukáš Rittstein a jeho otec Michael Rittstein. Právě Michael Rittstein, a další signatáři jako Milan Knížák nebo Stanislav Kolíbal, patřili dříve mezi konzervativní křídlo akademie, které již od přelomu tisíciletí kritizovalo modernější směřování AVU.[10]

Publikace

  • ŠLAPETOVÁ, Barbora; RITTSTEIN, Lukáš. Proč je noc černá. Praha: KANT, 2004. ISBN 80-86217-79-5. 
  • ŠLAPETOVÁ, Barbora; RITTSTEIN, Lukáš. Nepřistupuj blíž. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2414-5. 
  • RITTSTEIN, Lukáš; Natural. Praha: KANT, 2022. ISBN 9788074373794

Vybraná díla

  • Nepolapitelná (2000)
    (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
    Nepolapitelná (2000)
  • Den co den (2003)
    Den co den (2003)
  • Úsvit (2005)
    Úsvit (2005)
  • Zlatá něha (2007)
    Zlatá něha (2007)
  • Osvícení (2007–2008) a Silná barva (2008)
    Osvícení (2007–2008) a Silná barva (2008)
  • Tour (2010)
    (c) Michal Maňas, CC BY 4.0
    Tour (2010)

Výstavy

Samostatné výstavy:[11]

  • 2011: Tour. Staatliche kunstsammlungen Dresden, Bruhlsche Terrase Albertinum
  • 2010: Klíčovou dírkou a naopak. S Barborou Šlapetovou a s Michaelem Rittsteinem; Galerie města Plzně; Přemístění. S Barborou Šlapetovou, Galerie Dole, Ostrava
  • 2009: Manop - poslední první. S Barborou Šlapetovou. DOX - Centrum současného umění, Praha; Přemístění. S Barborou Šlapetovou. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Nepřistupuj blíž. S Barborou Šlapetovou. Galerie města Blanska
  • 2008: Virtuální bolest. Moravská galerie – prostor pro jedno dílo, Brno
  • 2007: Proč je noc černá. S Barborou Šlapetovou. České centrum, Mnichov; Šílené holky v lese. S Martou Morice. Galerie Ars, Brno
  • 2006: Les. Galerie Klatovy/ Klenová; Mléko a hlína. S Barborou Šlapetovou. Slovácké Muzeum, Uherské Hradiště
  • 2003: Vaříme na Marsu dobrotu pro dva. S Michaelem Rittsteinem. Gallery No. 4, Cheb - kostel Sv. Bartoloměje; Den co den. České centrum, New York
  • 2002: Sochy a fotografie. S Barborou Šlapetovou. Muzeum v Bruntále – zámek; Lukáš Rittstein. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava; Bytosti. Galerie Astra, Kuřim – zámek
  • 2001: Momentky. Výstavní síň Mánes, Praha
  • 2000: Modrý prosinec. S Barborou Šlapetovou. Galerie Václava Špály, Praha
  • 1999; Od kuchyně k Saturnu. Státní galerie ve Zlíně; Od kuchyně k Saturnu. Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze – Veletržní palác; Od kuchyně k Saturnu. Dům umění v Českých Budějovicích
  • 1998: Krabice, police, ale i rám. Galerie Pecka, Praha

Odkazy

Díla o něm

  • Půtová, B.: Setkání umění a antropologie v díle Barbory Šlapetové a Lukáše Rittsteina / The Meeting of Art and Anthropology in Barbora Šlapetová´s and Lukáš Rittstein´s Works. In Šlapetová, B. ed.: Super. Barbora Šlapetová. Jak se dotknout nebe / How to Reach the Sky. Praha, Centrum současného umění DOX Praha, Akademie výtvarných umění v Praze, knihovna Václava Havla a nakladatelství KANT, 2022, 338–343.

Reference

  1. ↑ Cena Jindřicha Chalupeckého 1999. sjch.cz [online]. [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ Lukáš Rittstein. www.artantiques.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b RITTSTEIN, Lukáš. Curriculum Vitae [online]. [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ŠLAPETOVÁ, Barbora. Curriculum Vitae [online]. [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Úvodní slovo… Česká republika – perla civilizace. S. 1. Newsletter EXPO 2010 [online]. 2010-02-01 [cit. 2010-5-30]. Čís. 7, leden 2010, s. 1. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ https://be.avu.cz/app/uploads/2021/11/avu_habilitacni_a_profesorska_rizeni-aktualizace-01-03-2024.pdf
  7. ↑ https://be.avu.cz/app/uploads/2021/08/2023-02-28_Zapis_porada_vedeni.pdf
  8. ↑ ČTK, ČT24. Poplatnost době, nebo generační nepochopení? Umělci se přou o podobu institucí. Řečeno v 4. a 7. minutě záznamu. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c „Není to generační spor. Rektorka má studenty jako štít.“ Petici proti ideologizaci AVU podepsalo přes tisíc lidí. echo24.cz [online]. 2024-06-15 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pražská AVU prožívá tichou bouři. iDNES.cz [online]. 2001-09-17 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Artlist - databáze současného umění: Lukáš Rittstein. www.artlist.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Gold bench - Zlatá Něha byl Lukáš Rittstein in Liberec, Liberec District.jpg
Autor: Jiří Sedláček, Licence: CC BY-SA 3.0
Zlatá lavička, Zlatá Něha, Lukáš Rittstein v Liberci.
Úsvit2.jpg
Autor: Ladin, Licence: CC BY-SA 3.0
Plastika Lukáše Rittsteina Úsvit před ostravským Domem umění
Brandýs nad Orlicí, Lukáš Rittstein-Den co den.jpg
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Brandýs nad Orlicí, okres Ústí nad Orlicí, Česká republika. Náměstí Komenského.
2013Masaryk University Campus 20858.JPG
Autor: I.Sáček, senior, Licence: CC0
Masaryk University Campus
Lukáš Rittstein (2020).jpg
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Lukáš Rittstein (2020)
Chodovec, plastika u městského archivu (01).jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Chodov. Chodovec, park před Archivem hlavního města Prahy, Archivní 1280/6, plastika Nepolapitelná, autor Lukáš Rittstein, vytvořeno 2000,[1] instalováno 2001,[2] beton, nerez, ocel, laminát. Socha představující pomíjivost času a zobrazuje zobrazuje vypařující se kapku vody, kterou se snaží zachytit dvě lžičky měnící se ve svěráky. Byla odhalena u příležitosti pětadvacátých narozenin Jižního Města a stopadesátého výročí založení Archivu hlavního města Prahy.[3]
Usvit.JPG
Autor: Ladin, Licence: CC BY-SA 3.0
Lukáš Rittstein sculpture Úsvit in front of art galery in Ostrava
Lukas Rittstein Tour.jpg
(c) Michal Maňas, CC BY 4.0
Skulptura Tour. Vytvořil Lukáš Rittstein v roce 2010. Umístění: náměstí, Litomyšl.