Luka (Vojno-Jaseněckij)

Svatý Lukáš Simferopolský vyznavač
arcibiskup simferopolský
Chirurg Vojno-Jaseněckij na fotografii z roku 1910
Církev	pravoslavná
Arcidiecéze	simferopolská
Sídlo	Simferopol
Osobní údaje
Rodné jméno	Valentin Felixovič Vojno-Jaseněckij (Валенти́н Фе́ликсович Во́йно-Ясене́цкий)
Datum narození	27. dubnajul./ 9. května 1877greg.
Místo narození	Kerč, Krym, Ruské impérium
Datum úmrtí	11. června 1961
Místo úmrtí	Simferopol, Sovětský svaz
Národnost	ruská
Vyznání	pravoslaví
Svatořečení
Kanonizace	1996, translace ostatků
Uctíván církvemi	pravoslavná církev
Atributy	biskupská roucha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Lukáš Simferopolský (také znám jako sv. Lukáš Krymský, občanským jménem Valentin Felixovič Vojno-Jaseněckij,^[1] 27. dubna^jul./ 9. května 1877^greg. Kerč – 11. června 1961 Simferopol) byl ruský pravoslavný arcibiskup a lékař (chirurg, lékař-nezištník). Během komunistického režimu v Rusku byl pronásledován, vězněn a celkem 11 let strávil v nuceném exilu. Zemřel jako arcibiskup simferopolský v pověsti svatosti. Kanonizován byl v roce 1996.^[2]

Narodil se na Krymu otci Polákovi a matce Rusce.^[3] Původně chtěl studovat umění, nakonec se rozhodl pro medicínu, protože podle vlastních slov chtěl být platný lidem, kteří jsou v nouzi.^[3] Po promoci a praxi venkovského lékaře byl v roce 1908 přijat na moskevskou akademii dr. Diakonova a završil svá studia disertací. Během první světové války působil jako lékař na frontě. Ještě před koncem války se odstěhoval do Taškentu, kde působil jako vyučující na nově otevřené lékařské fakultě. V roce 1919 zemřela jeho žena a zůstal sám se čtyřmi dětmi. Během účasti na lékařském kongresu mu byla během jednoho ze soukromých rozhovorů navržena možnost stát se knězem.

V roce 1923 přijal mnišské postřižení a přijal mnišské jméno Lukáš, který byl evangelistou a lékařem.^[2][3] Ve stejném roce byl jmenován biskupem taškentským a téměř okamžitě byl tajnou policií (ČEKA) zatčen a deportován na Sibiř. Byl vyslýchán za pomoci výslechu na běžícím pásu. Ten čekisté provozovali tak, že se střídali nonstop u vyslýchaného. Biskup Lukáš byl tímto způsobem vyslýchán dvakrát, v jednom případě 13 dní v kuse bez spánku. Ve vazbě byl také vyšetřovateli týrán, zejména kopáním až do krve.^[4]

Ve vyhnanství psal odborné knihy a prováděl bezplatně lékařskou praxi (lékař nezištník). Během druhé světové války žádal Stalina, aby přerušil jeho vyhnanství a on mohl pomáhat na frontě. Bylo mu vyhověno, působil v krasnojarském kraji jako chirurg (nabídku ředitele zdravotnictví kraje odmítl).^{[p 1][2][3]} Působil jako biskup taškentský. Církevně byl povýšen v roce 1942 na arcibiskupa simferopolského.

Po válce byl vyznamenán stalinovým řádem první třídy. Začátkem roku 1955 úplně oslepl. Přesto neúnavně pracoval jako zpovědník, vysluhoval i nadále svaté Tajiny, a přijímal četné návštevy k duchovním rozhovorům, ačkoli byl kontrolován tajnou policí. Velkou čast dne trávil také v chrámu a na moitbách. V roce 1961 zemřel jako arcibiskup simferopolský v pověsti svatosti.

Translace (přenesení) ostatků z hrobu do katedrály v Simferopolu proběhlo v roce 1996 a byl zapsán mezi pravoslavné světce. Církevní svátek připadá na 27. dubna (jul.) resp. 9. května (greg.).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luc de Simféropol na francouzské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lukáš Vojno-Jaseněckij na Wikimedia Commons