Luluovci

Mosulský emirát ←  1234–1262  →
Geografie Území pod kontrolou Badr al-Dína v roce 1251
Hlavní město	Mosul
Obyvatelstvo
Jazyky	arabština
Náboženství	sunnitské, ší'itské, křesťanské, jezídské
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie (emirát)
Mateřská země	Abbásovský chalífát Abbásovský chalífát Mongolská říše Mongolská říše
Měna	dinár
Vznik	1234
Zánik	1262 – dobytí Mosulu Mongoly
Státní útvary a území
Předcházející Zengíovci Následující Mongolská říše

Luluovci byla krátce existující muslimská dynastie v Mosulu, která nastoupila po dynastii Zengíovců. Zakladatel dynastie Badr al-Dín Lu'lu' byl původně otrok arménského původu mosulského emíra Nur al-Dína Arslana, od něhož obdržel funkci správce, později se sám stal vládcem nad Mosulem. Byl však nucen reagovat na tehdejší expanzi Mongolů na Blízkém východě. Uznal svrchovanost obrovské Mongolské říše a podporoval Mongoly v dalších výbojích. Badr al-Dínem založená Luluovská dynastie však neměla dlouhého trvání. Byla předčasně ukončena Mongoly poté, kdy jeho syn a nástupce Ismaíl se neúspěšně pokusil o povstání.

Badr al-Dín Lu'lu' byl arménský konvertita k islámu a otrok. V letech 1211–1234 vládl v Mosulu jako atabeg pod Zengíovci, přičemž uznával svrchovanost jak Ajjúbovců tak i abbásovského chalífy v Bagdádu. Nakonec se Badr al-Dín mohl sám zmocnit vlády nad Mosulem. Dosáhl toho tak, že zavraždil posledního zengíovského vládce Mosulu, emíra Násira al-Dín Mahmúda, ten zemřel na následky uškrcení nebo vyhladovění.

(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 2.5

Po vytlačení Zengíovců se mohl Mosul osamostatnit a Badr al-Dín založit vlastní vládnoucí dynastii, jako vládce byl uznán i chalífou Bagdádu.

V roce 1243 Mongolové drtivě porazili turecké vojsko Rúmského sultanátu v bitvě u Köse Dağu. Tímto vítězstvím stvrdili svou nezpochybnitelnou dominanci v Malé Asii, takže i okolní země se raději staly vazaly Mongolské říše. Podobně jako kilíkijský král Hethum I., také Badr al-Dín přijal svrchovanost Mongolů a podporoval je na jejich dalším tažení, tentokrát proti abbásovskému chalífátu s centrem v Bagdádu. Krátce na to mosulský emír zemřel v roce 1259. Jako vládce byl znám jako milosrdný a pragmatický panovník, přestože válčil s jezídskými Kurdy na svém vlastním území, toleroval křesťanství.

Badrův syn Ismaíl íbn Lu'lu' pokračoval v otcových stopách a podporoval Mongoly ve výbojích proti poslednímu ajjúbovskému vládci v Sýrii a poté také proti egyptským Mamlúkům. Roku 1260 však byli Mongolové mamlúky poraženi v bitvě u Ajn Džálútu a Ismaíl jejich oslabení využil jako příležitost k vlastní vzpouře proti mongolské nadvládě. Ti pak pod vedením chána Hülegü roku 1262 oblehli Mosul a po devíti měsících obléhání ho zpustošili.