Luo Kan

Luo Kan
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Číny

Narození18. července 1935 (88 let)
Ťi-nan
Alma materPekingská univerzita vědy a technologie
Lipská univerzita
Qingdao No. 1 High School
Profesepolitik
Oceněníkomandér Řádu umění a literatury (1998)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Luo Kan je čínské jméno, v němž Luo je příjmení.

Luo Kan (čínsky pchin-jinem Luó Gàn, znaky tradiční 羅幹); * 18. července 1935) je bývalý čínský komunistický politik, původně inženýr ve výzkumném ústavu strojírenství přešel roku 1980 do provinční vlády v Che-nanu a roku 1983 do centrálních úřadů v Pekingu, kde postupně zastával funkce místopředsedy Všečínské federace odborů (1983–1988), ministra práce (1988), generálního sekretáře státní rady (1988–1998) a státního poradce (1993–2003), tajemníka sekretariátu (1997–2002) a člena politbyra (1997–2007) ústředního výboru Komunistické strany Číny, tajemníka politické a právní komise ÚV KS Číny (1998–2007) a člena stálého výboru politbyra (2002–2007).

Život

Luo Kan se narodil 18. července 1935 v Ťi-nanu, metropoli provincie Šan-tung. V roce 1953 začal studium na Pekingském institutu oceli a železa.[1] O rok později byl vybrán ke studiu na Univerzitě Karla Marxe v Lipsku ve východním Německu, kde se učil německy a současně absolvoval stáž v lipských ocelárnách a hutích. Poté pokračoval ve studiu na Technické univerzitě ve Freibergu. Ještě během pobytu v Německu vstoupil v roce 1960 do Komunistické strany Číny.[1][2]

Po návratu do Číny roku 1962 Luo pracoval ve vědecko-výzkumném institutu strojírenství při Prvním ministerstvu strojírenství. Během kulturní revoluce, v letech 1969–1970 se učil a pracoval v jedné ze škol kádrů 7. května. Roku 1970 se vrátil k odborné práci jako ředitel přípravného oddělení akademie strojírenství v Luo-che (v provincii Che-nan) a později zástupce ředitele strojírenského výzkumného ústavu v chenanské metropoli Čeng-čou.[1][2]

V roce 1980 se Luo Kan přešel do chenanské provinční vlády jako místopředseda výboru pro vědu a techniku a předseda výboru pro obchod, o rok později převzal funkci zástupce guvernéra Che-nanu. Na XII. sjezdu v září 1982 byl zvolen kandidátem ústředního výboru.[1] Roku 1983 byl přeložen do Pekingu na místo místopředsedy Všečínské federace odborů, odpovídal za každodenní řízení federace. Na XIII. sjezdu v říjnu/listopadu 1987 byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen 1992, 1997 a 2002, do 2007).[1][2]

Ve vládě jmenované v dubnu 1988 se stal ministrem práce.[1] V prosinci 1988 převzal povinnosti generálního sekretáře státní rady, kvůli nemoci svého předchůdce Čchen Ťün-šenga. V březnu 1993 byl jmenován státním poradcem, což je pozice s rovnocennou hodností, ale o něco menší odpovědností ve srovnání s místopředsedou vlády, a tuto funkci zastával až do roku 2003, současně se stal zástupcem tajemníka politické a právní komise ÚV KS Číny. Na XV. sjezdu KS Číny v září 1997 byl zvolen členem členem politbyra (znovuzvolen 2002, do 2007) a tajemníkem sekretariátu (1997–2002).[1] V březnu 1998 v souvislosti se skončením funkčního období odešel z úřadu generálního sekretáře státní rady, v nové vládě však i nadále zůstal státním poradcem (do března 2003), odpovídal za problematiku práva a bezpečnosti. Současně byl vybrán za tajemníka politické a právní komise ÚV KS Číny (do října 2007).[1][2] Jako člen politbyra a tajemník politické a právní komise a státní poradce měl celkový dohled v oblasti práva, nad přijímáním nových zákonů a jejich uplatňováním, i nad otázkami vnitřní bezpečnosti po stranické i státní linii; pouze pod obecným dohledem Wej Ťien-singa, který měl na starosti otázky práva a vnitřní bezpečnosti ve stálém výboru politbyra.[3]

Na XVI. sjezdu KS Číny v listopadu 2002 byl potvrzen ve svých stranických úřadech a funkcích a navíc se stal i členem stálého výboru politbyra,[1][2] devítičlenného nejužšího vedení strany.

Do vlády Luo Kana tehdejšímu premiérovi Li Pchengovi doporučil ministr a člen politbyra Li Tchie-jing.[4] Luo Kan byl následně řazen mezi politiky vyzdvižené k vysokým funkcím Li Pchengem (premiér 1988–1998, poté předseda parlamentu do 2003), tedy za představitele konzervativního křídla vedení strany. Po svém zvolení do politbyra navázal i dobré pracovní vztahy s Ťiang Ce-minem.[5][pozn. 1] Jeho politika zahrnovala nekompromisní uplatňování zákona proti organizovanému i neorganizovanému zločinu, ale i politickému disentu, jako členům hnutí Fa-lun-kung a islamistům v Sin-ťiangu. Během jeho působení se zpřísnily tresty za narušení zákona, razantně vrostl počet poprav. Pozornost věnoval i dohledu nad právními orgány, ve snaze vymýtit svévoli a korupci i v nich, současně zvýšil jejich financování.[4]

Na XVII. sjezdu KS Číny v říjnu 2007 se vzdal stranických funkcí a odešel do penze.

Odkazy

Poznámky

  1. Jeho vztahy s Ťiang Ce-minem se vyvíjely postupně. V letech 1997/1998 údajně Ťiang zprvu nepodpořil Luo Kanův vzestup do čela politické a právní komise prosazovaný Li Pchengem a navrhl jeho jmenování ministrem zahraničí. Proti tomu se postavil Li Pcheng, ale zejména odcházející ministr zahraničí Čchien Čchi-čchen, s tím, že Luo Kan je v zahraničí příliš spojen s Li Pchengem a obhajobou zásahu na Tchien-an-men.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luo Gan na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i People's Daily Online. Luo Gan [online]. People's Daily Online, 2002 [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e 新華. 罗干简历 [online]. 新華 [Sin-chua] [cit. 2023-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (čínsky) 
  3. a b NATHAN, Andrew J.; GILLEY, Bruce. China’s new rulers : the secret files. 1. vyd. NY: The New York Review of Books, 2002. ISBN 1-59017-046-6. S. 54–55. (anglicky) [Dále jen Nathan, Gilley]. 
  4. a b Nathan, Gilley, s. 104–105 a 110–111.
  5. BO, Zhiyue. China’s elite politics : political transition and power balancing. Singapore: World Scientific Publishing, 2007. Dostupné online. ISBN 978-981-270-041-4. S. 331. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Chinese Communist Party.svg
Flag of the Chinese Communist Party