Luskoun tlustoocasý

Luskoun tlustoocasý
Luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	luskouni (Pholidota)
Čeleď	luskounovití (Manidae)
Rod	luskoun (Manis)
Binomické jméno
Manis crassicaudata Linnaeus, 1766
Synonyma
Manis brachyura Pholidotus indicus luskoun indický
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata) je pozemní, bezzubý, šupinatý savec, jeden ze sedmi žijících druhů rodu luskoun. Žije v různých typech tropických a subtropických lesů i na přiléhajících otevřených plochách v Indii, Nepálu, Pákistánu a na Srí Lance, kde se živí výhradně termity a mravenci.^[2][3]

Popis

Luskoun tlustoocasý bývá dlouhý 45 až 75 cm a jeho ocas měří dalších 30 až 45 cm. Samci se od samic na pohled odlišují tím, že jsou znatelně větší; statný samec může vážit až 35 kg. Na zádech, bocích a na ocase je pokryt až 18 řadami vzájemně se překrývajících rohovitých šupin. Malá trojhranná hlava navazuje plynule na tělo, podobně jako tlustý ocas. Šupiny, vytvářející tuhý krunýř, vznikly přeměněnou srsti a chrání zvíře před predátory, zraněním, chladem i parazity. Celková hmotnost šupinovitého krunýře žlutohnědé nebo žlutošedé barvy je asi čtvrtina až třetina váhy zvířete. Šupinami nemá porostlé břicho, čumák, uši a okolí očí. Má velmi špatný zrak i sluch, nejdůležitějším smyslem je pro něj čich. Mezi šupinami mu rostou ještě i chloupky chránící ho před útoky jeho kořisti.

Na každé silné končetině má pět drápů, z nichž tři větší jsou uzpůsobeny pro hrabání v zemi. Nemá žádné zuby a jeho hlavním nástrojem pro zachycení jídla je jazyk dlouhý až 25 cm. Polknutou potravu shromažďuje v prvé komoře žaludku a teprve ve druhé komoře, lemované tuhou svalovinou a představující jen pětinu celkového objemu žaludku, ji rozmělní a stráví.^[2][4]

Chování

Převážně noční zvíře, které den tráví osamoceno ve vyhrabané noře, která může být v měkké půdě až 6 m dlouhá. Na ochranu před nebezpečím se zkroutí do klubíčka a ocasem přikryje hlavu a nechráněné břicho; toto sevření je velmi pevné a luskouna nelze normálně rozvinout. Pro odpuzení nepřítele mu slouží žláza u análního otvoru, ze které vystřikuje páchnoucí tekutinu. Protivníka odrazuje také syčením a funěním, stejně jako sekáním tvrdým ocasem. Tato syčení a funění jsou jeho jedinými hlasovými projevy. Svoje území si značkuje výkaly.

Kromě pomalé chůze po zemi dokáže, díky svým drápům a silnému ocasu, i přes svou značnou váhu šplhat po stromech. Na stromy vylézá za mravenci, kteří se často v korunách stromů živí nektarem květů nebo šťávou z plodů.^[2][3][4]

Stravování

Živí se hlavně termity a mravenci. Mohutnými drápy vyhrabe díru do termitiště a vsune dovnitř svůj dlouhý lepkavý jazyk, okolní hmyz slízne a rychle polkne do prvé, větší části žaludku. Při krmení se chrání před útočící kořistí tím, že zavírá oční víčka a svírá nozdry a uši.^[2][4]

Rozmnožování

Pokud jsou vidět dva luskouni tlustoocasí společně, jde u těchto samotářů s největší pravděpodobnosti o pár připravující se k páření, jedině v tomto období se spolu nacházejí i ve stejné noře. Po období březosti trvající 65 až 70 dnů se rodí, obvykle v lednu až březnu nebo v červenci až listopadu, jedno až dvě mláďata. Váží 200 až 500 gramů, je pokryto měkkými šupinami, hned vidí a je schopno chodit. Asi měsíc mládě zůstává u matky v noře, pak se asi stejnou dobu vozí na zádech matky přichyceno u kořene ocasu; kojeno je obvykle asi 3 měsíce. V zajetí se luskouni tlustoocasí dožívají průměrně 13 let.^[2][3][4]

Ohrožení

Mezi jejich největší nepřátele jsou považováni lidé, kteří je i přes přísný zákaz loví. Jsou chytáni pro svou kůži, které se v Asii přisuzují afrodiziakální účinky nebo se z ní dělají kožené výrobky (např. boty) a také pro chutné maso. Tento lov má staleté historické zdůvodnění, jenže v minulosti byl prováděn s jinými zbraněmi.

Není přesně znám počet těchto zvířat vyskytujících se na tak rozlehlém a těžko přístupném území, přesto odborníci soudí, že jeho stavy se nepřetržitě snižují. Luskoun tlustoocasý je chráněn vnitrostátními předpisy ve všech zemích, kde žije, a je zařazen v příloze II CITES. Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je hodnocen jako ohrožený druh (EN).^[2][3]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu luskoun tlustoocasý na Wikimedia Commons
• Taxon Manis crassicaudata ve Wikidruzích