Luzenské údolí

Luzenské údolí
Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný
Nejvyšší bod	1200 m n. m.
Nejnižší bod	1140 m n. m.
Délka	3 km
Nadřazená jednotka	Šumava
Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko
Souřadnice	48°57′34″ s. š., 13°29′16″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luzenské údolí se nachází v centrální části Šumavy přibližně 8 km jižně od Modravy.^[1] Údolí má zřetelnou severo–jižní orientací a délku přibližně 3 km.

Luzenské údolí na severní straně v nadmořské výšce 1140 metrů hraničí se samotou Březník. Mělké údolí od něho pokračuje jižním směrem až k česko–německé státní hranici, kde prochází sedlem mezi Luzným a Špičníkem hraničním přechodem Modrý sloup (v nadmořské výšce 1197 m). Na jižní straně je údolí zakončeno úpatím kuželovité hory Luzný.^[1]

Luzenské údolí je obklopeno několika vrcholy šumavského hřebenu: na západě je to Blatný vrch (1376 m^[2]); na jihu jsou to: Hraniční hora (1235 m)^[3], Špičník (1351 m) a Luzný (1373 m)^[4]; na východě pak Velká Mokrůvka (1370 m) a Malá Mokrůvka (1331 m).^[5]

Celá oblast Luzenského údolí je výjimečným přírodním fenoménem. Vyskytují se zde unikátní rašeliniště a podmáčené smrčiny s řadou velmi vzácných a kriticky ohrožených druhů (např. rosnatka anglická, blatnice bahenní, tetřev hlušec, sýc rousný, datlík tříprstý, kulíšek nejmenší, kropenáč vytrvalý, ...).^[1][6]

Údolí je rovněž místem s největšími ročními srážkami na Šumavě a zároveň i místem s nejvyšší a nejdéle trvající sněhovou pokrývkou.^{[1][p 1]} Vydatnost srážek v Luzenské kotlině je dána okolním terénem – přítomností hraničního hřebene hor, který při přechodu mraků častěji zadrží vodu. Unikátnost klimatických parametrů v tomto místě je monitorována zde umístěnou měřicí stanicí Českého hydrometeorologického ústavu.^[7]

Luzenské údolí patří mezi šumavské mrazové kotliny. Průměrná teplota se zde pohybuje jen kolem čtyř stupňů Celsia a často tu mrzne i v červenci.^{[7][p 2]}

Nízké teploty v Luzenské kotlině ovlivnily tvary zde rostoucích smrkových porostů. Smrky jsou častými mrazy zformovány do téměř dokonalých hustě prorostlých kuželů (připomínají pěstěné zakrslé zahradní smrky sivé, tzv. „coniky“).^{[7][p 3]}

Mechanismus tvarování smrků v Luzenské kotlině je následující: na jaře vyraší mladé letorosty, ale pak přijde několik výrazně studených dní, během nichž tyto nové přírůstky pomrznou. Zdejší smrky na tuto skutečnost reagují neustálým houževnatým zahušťováním a tvrdošíjným udržováním „parkového“ kuželovitého vzhledu.^[7]

Celé Luzenské údolí se nachází v přísně chráněné I. zóně Národního parku Šumava, neboť se zde vyskytuje ornitologicky jedinečná jádrová lokalita s populací kriticky ohroženého tetřeva hlušce, který tu hnízdí. Luzenské údolí je jedním z posledních míst ve střední Evropě, kde se tetřev hlušec rozmnožuje a kde zároveň nachází i dostatek potravy.^[1][6]

Přibližně středem Luzenského údolí (kotliny) klikatě protéká Luzenský potok^{[p 4]}, kolem něhož se vine neznačená stezka pro pěší vedoucí až ke hraničnímu přechodu Modrý sloup. Individuální pohyb turistů po pěšině Luzenským údolím není v současné době (rok 2024) povolen.^{[1][7][p 5]}

Luzenským údolím ve středověku vedla jedna z obchodních cest Zlatá stezka, která spojovala Čechy s Pasovem. Ve druhé polovině 14. století nechal Karel IV. tudy vybudovat obchodní trasu spojující Kašperské Hory s Pasovem. Tato „slatinná stezka“ sloužila především k transportu soli do Čech. Na počátku 18. století ale obchodní ruch na této stezce ustal a začala se využívat stezka přes hraniční přechod na Bučině, která pokračovala přes Kvildu, Horskou Kvildu a Kozí Hřbety až do Kašperských Hor. Luzenským údolím vedla pravděpodobně jedna z pašeráckých cest vyhýbající se solné celnici na Kozích Hřbetech i Kašperským Horám. Průchodem obtížným terénem se tak dopravci vyhnuli nutnosti platit clo a jiné poplatky ze svých cest. V průběhu 19. století byla stezka údolím Luzenského potoka od Březníku k Modrému sloupu upravena pro povozy. Dále pokračovala do Bavorska, kde se nazývala Böhmerweg. Hraniční přechod zde nikdy v minulosti neexistoval. Až do roku 1938 zde platil režim tzv. malého pohraničního styku. Po skončení druhé světové války se Luzenské údolí ocitlo v nepřístupném a přísně střeženém pásmu železné opony. Po sametové revoluci byla v roce 1991 železná opona zlikvidována a samota Březník byla v rámci založeného Národního parku Šumava zpřístupněn široké veřejnosti. Zároveň vznikla I. zóna národního parku, kam z důvodů ochrany hnízdišť tetřeva hlušce bylo zařazeno i Luzenské údolí a cesta vedoucí údolím nebyla zpřístupněna.^[6]

• 
  Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný (letní varianta)
• 
  Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný (zimní varianta)
• 
  Pohled z Luzného do Luzenského údolí směrem na Březník (zimní varianta)

• Březník
• Modrý sloup
• Zlatá stezka
• Tetřev hlušec
• Luzný
• Modrava
• Velká Mokrůvka