Lví silou

První sloka

Lví silou vzletem sokolím
ku předu kráčejme
a drahé Vlasti v oběti
své síly snášejme!
A byť i cesta daleká
ta Sokolíka neleká.
Jen mužně statně ku předu
vždyť drahá Vlast čeká!

Druhá sloka

Vlast, máti, až nás zavolá
co věrné dítky své,
tu mocná paže Sokola
zlé škůdce v souboj zve.
Tož, blahá bude naše slast
za oběť svůj i život klást.
To svaté heslo Sokola:
"Za národ, drahou Vlast!"
nebo: "Za národ, právo, Vlast!"

Třetí sloka

Jen, bratři, silou hrdinnou
svou hajme Vlast i řeč.
To chloubou buď nám jedinou
a pro ni/ně spějme v seč.
A potom teprv v spásný den
nám vzejde krásný, zlatý sen.
Pak sluncem jasným bude plát
nám povždy volnost jen!

Kde vletořícné Brdské stráně -
drahý domov náš -
tu matce Vlasti ku obraně
naše bdělá stráž.
Paž silná, mužná česká plec
a čela jak náš Plešivec ;
a jak ten věnec našich hor,
tak mocný je náš vzdor.

Na troskách našich slavných hradů
bují nový květ,
a z našich rolí, luhů, sadů,
český skřivan vzlét.
My máme píseň, český zpěv
a v tepnách žhavou českou krev
a hlavy skály, ocel páž -
kraj český – věčně náš!

Náš Jungmann Bohem požehnaný
z našich vyšel chat;
my jazyk svůj na pokřik planý
nedáme si rvát.
Na věky českým kraj je náš,
a my jsme jeho věrná stráž,
a hotovi jsme dát se v seč -
za naši svatou, českou řeč.

Byť na nás přišla potopa,
hoj, bratří, v pevný sraz
a celý svět-li zatopí,
my postavme jí hráz!

Hráz ze svých těl a z lásky té,
co hory přenáší,
ne, nad zoufalstvím prapor náš
se nikdy nevznáší.

My byli často orváni,
jak v zimě sirý strom,
však jaro přišlo vždycky zas
a zas se ozval hrom!

Hrom, jímnž jsme kdysi vzbouřili
Řím a půl Evropy,
hej, kdo máš takou minulost,
neboj se potopy!

Hoj, letí mraky Sokolů,
hoj, mračna Sokolic,
ej, vzhůru, drahý národe,
k svobodě s námi vstříc!

Ej, vzhůru k metě vytčené,
kdo chce, je vítězem!
Poctiví, silní, doletí
a zmetky pozři zem!