Lvov

Lvov
Львів (Lviv)
Pohled na staré město z radniční věže. Vlevo kupole dominikánského kostela.
Pohled na staré město z radniční věže. Vlevo kupole dominikánského kostela.
Lvov – znak
znak

vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška289 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastLvovská
Administrativní dělení6 obvodů (rajónů)
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha171 km²
Počet obyvatel724 314 (2020)
Hustota zalidnění4 235,8 obyv./km²
Správa
StarostaAndrij Sadovyj
Vznik1256
Oficiální webwww.city-adm.lviv.ua
Telefonní předvolba+380 32(2)
PSČ79000
Označení vozidelBC / 14
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lvov (ukrajinsky Львів, Lviv [ľviv], polsky Lwów, německy Lemberg, latinsky Leopolis, v jidiš לעמבערג‎, Lemberyk, Lemberek, rusky Львов, Lvov [ľvof]) je největší město západní Ukrajiny a kulturní, vzdělávací, dopravní a hospodářské centrum celé západní části země. Město leží v kopcovitém terénu na okraji vysočiny Roztoččja na říčce Poltvě, 60 km na východ od hranic s Polskem.

Lvov byl založen roku 1256 a byl centrem Haličsko-volyňského knížectví, později hlavním městem Haliče. Po staletí byl součástí Polska, resp. Rakouského císařství, což vtisklo městu originální středoevropský ráz. Centrum města je zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.

Dnes je Lvov sídlem Lvovské oblasti. Žije zde přibližně 724 tisíc obyvatel. Lvovská aglomerace (do 30 km od centra) činí 1,299 tisíc obyvatel. Jedna z mála zachovalých tradic je prodej na velkých tržnicích, které jsou v každé městské části.

Dějiny

Související informace naleznete také v článku Dějiny Lvova.

Lvov byl založen Danielem Haličským, králem haličsko-volyňským, okolo roku 1250. Název dostal podle Danielova syna Lva. Později zde bylo hlavní město království. Roku 1349 byl Lvov dobyt polským králem Kazimírem III. Velikým a obdržel magdeburské právo (1356). V letech 14341772 zde bylo sídlo Ruského vojvodství Polska, resp. Polsko-litevského státu. Již od počátku zde byla židovská menšina, sídlili zde také němečtí kolonisté. Město postupně vyrostlo ve významné kulturně-hospodářské centrum, největší mezi Kyjevem, Varšavou a Krakovem.

V letech 1649 a 16551656 obléhala město kozácká vojska Bohdana Chmelnického, město však nebylo dobyto. Roku 1656 je obléhali též Švédové, kteří je dobyli až při dalším nájezdu roku 1704. Roku 1772 se výsledkem prvního dělení Polska stal Lvov a celá Halič součástí habsburského Rakouska. Přestože státní správa prosazovala germanizaci, byl Lvov i během 19. století jedním z hlavních center polské i ukrajinské kultury. Tehdy město velmi rychle rostlo, zvláště po příchodu železnice. Od roku 1867 zde zasedal parlament Haličského království (Haličský zemský sněm).

V listopadu 1918 zde sídlila Západoukrajinská lidová republika. V období mezi dvěma světovými válkami byl Lvov třetím největším městem Druhé Polské republiky. V letech 19391941 byl obsazen Rudou armádou, 19411944 byl součástí hitlerovského Generálního gouvernementu. Po 2. světové válce byl Lvov oblastním městem Ukrajinské SSR Sovětského svazu, rusifikace se ho však dotkla relativně málo.

Od roku 1991 je město součástí nezávislé Ukrajiny a vedle Kyjeva hlavním centrem ukrajinské kultury, které v září 2006 oslavilo 750 let existence. V červnu 2001 navštívil město papež Jan Pavel II., který zde sloužil mši podle latinského obřadu. Dne 27. července během leteckého festivalu na lvovském letišti havarovalo letadlo SU-27, které spadlo do davu diváků. Zemřelo 77 osob (z toho 28 dětí) a 543 osob bylo zraněno.[1]

V roce 2004 byl Lvov jedním z center Oranžové revoluce, v roce 2014 vedle hlavního města jedním z hlavních epicenter Euromajdanu. Místní radnice dokonce na krátkou dobu vyhlásila nezávislost na Janukovyčově vládě.

Kvůli válce mezi Ruskem a Ukrajinou se Lvov v únoru 2022 stal de facto západním hlavním městem země, protože z Kyjeva byla přemístěna některá velvyslanectví a ministerstva z obav, že hlavní město padne do rukou ruských vojsk.[2]

Ekonomika

Lvov byl tradičně spíše centrem obchodu a drobného průmyslu. Po 2. světové válce však přišla masivní industrializace v sovětském stylu, nicméně po rozpadu Sovětského svazu byla výroba v největších závodech (továrny na televizory, vojenskou techniku, Lvovský autobusový závod) zastavena či výrazně omezena: ve čtyřech největších podnicích, které v roce 1991 zaměstnávaly celkem 48 000 osob, zůstalo v roce 2007 jen 2500 zaměstnanců.[3] Lvovské hospodářství se tak v době nezávislé Ukrajiny přeorientovalo ze strojírenství (59,3 % produkce v roce 1991) spíše na potravinářský průmysl (39,4 % v roce 2001, strojírenství 17,6 %). Rozvinulo se pivovarnictví (značka Lvivske je rozšířena po celé zemi). Silnou pozici si však udržela výroba autobusů a vysokozdvižných vozíků. Dále je zde výrazněji zastoupen chemický průmysl.

Doprava

Lvov je největší dopravní křižovatkou západní Ukrajiny. 6 km od centra se nachází lvovské mezinárodní letiště, odkud létají linky do některých evropských, ruských či blízkovýchodních měst. Hlavní autobusové nádraží leží na jihozápadním okraji města (zajímavostí je, že letiště je centru blíže), se kterým je spojeno trolejbusovou linkou. Odjíždějí odtud linky především do západoukrajinských měst, frekventované linky do Polska (Přemyšl, Krakov) a dálkové linky do střední Evropy.

Železniční doprava

Hlavní nádraží ve Lvově, vystavěné v secesním stylu roku 1903, a tramvaj české výroby

Město je významným železničním uzlem a z ukrajinských měst bylo mezi prvními, která získala napojení na železniční síť: první vlak sem dorazil 4. listopadu 1861 z Vídně. Dále byla trať prodloužena do Černovic (1866) a zřízena odbočka na tehdejší hranici s Ruskou říší v Brodech/Radyvylivě.

Z výstavného a vzorně udržovaného hlavního nádraží, postaveného počátkem 20. století v secesním stylu, vycházejí dvoukolejné elektrifikované tratě ve směru na Mostyska (–Přemyšl-Polsko), Krasne (–Rivne/Kyjev/Oděsa) a železniční trať Lvov – Stryj – Čop na Stryj (-Mukačevo/Ivano-Frankivsk). Jednokolejné železnice míří do měst Rava-Ruska, Sapižanka (–Luck/Kovel), Chodoriv (–Ivano-Frankivsk) a Sambir (–Užhorod). Na těchto tratích je provozována také příměstská doprava. Několik vlaků denně míří do Kyjeva, Oděsy, Užhorodu, Moskvy, Krakova a dalších měst. Kromě hlavního nádraží je ve městě několik dalších stanic. Nejblíže centru leží nádraží Pidzamče. Příměstským električkám slouží od roku 1996 zvláštní příměstské nádraží v sousedství hlavního. Ve Lvově sídlí Lvovská dráha, jedna z 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.

Městská doprava

Ve městě chybí páteřní dopravní systém. Spletitou, pomalou a nedostatečně kapacitní síť MHD tvoří autobusy, trolejbusy, tramvaje a maršrutky. Zejména tramvajová síť (o úzkém rozchodu 1000 mm), jejíž počátky, jakožto koněspřežné tramvaje, sahají již do roku 1880, je ve velmi špatném stavu. Trolejbusová síť byla otevřena roku 1952 a obsluhuje především poválečná sídliště na kraji města. Lístky jsou jako jinde na Ukrajině nepřestupní.

Koncem 80. letech byl zahájen a následně zmrazen projekt „metrotramvaje“, podobné rychlodráze v Kryvém Rihu. Od 90. let se pak hovoří o výstavbě lehkého metra. Do městské dopravy se zvolna zapojuje i železnice: koncem roku 2009 začala na trase Sychiv – Pidzamče fungovat městská železniční linka, jejíž dopravu zajišťuje motorový vůz.[4]

Obyvatelstvo

Národnostní složení obyvatel
Lvova v roce (2001)

Ukrajinci639 000(88,1 %)
Rusové64 600(8,9 %)
Poláci6 400(0,9 %)
Bělorusové3 100(0,4 %)
Židé1 900(0,3 %)
Arméni800(0,1 %)
celkem725.200

Ve 30. letech 20. století byl Lvov třetím největším polským městem (po Varšavě a Lodži). V roce 1931 ve Lvově žilo 312 231 obyvatel, z čeho Poláci tvořili 63,5 % (200 000 osob), Židé 24 % (75 000 osob) a Ukrajinci 10 % (31 000 osob) obyvatel města. Po 2. světové válce sem přišli Ukrajinci (z ostatních částí Ukrajiny a z Polska) a Rusové. Většina Poláků byla přesídlena do západního Polska (mnoho jich bylo zavražděno nebo odvlečeno během války). Židovská menšina, která před válkou tvořila asi čtvrtinu obyvatelstva, čítá po holokaustu jen několik tisíc příslušníků.

Lvov je důležitým náboženským střediskem. Kostely tu má několik křesťanských církví. Sídlí zde Lvovská arcidiecéze a do roku 2005 zde sídlila i Ukrajinská řeckokatolická církev, jež zde má nejvíce věřících. V roce 2001 navštívil město papež Jan Pavel II.

Vývoj počtu obyvatel

Rok160018351900193919621989200020072021
Počet obyvatel25 00075 000160 000340 000447 000775 000763 300735 000721 510

Kultura a školství

Lvov je od roku 1661 sídlem Lvovské univerzity, další vysokou školou s bohatou tradicí je Lvovská polytechnika (1844), odkud vzešlo několik významných matematiků, mj. Stefan Banach. Dále jsou ve Lvově desítky vysokých škol a přes 100 škol středních. Sídlí zde také 8 institutů Národní akademie věd Ukrajiny. V roce 1994 byla obnovena také Ukrajinská katolická univerzita, u jejíhož zrodu stál v meziválečném období řeckokatolický duchovní Andrej Šeptyckyj.

Patrně nejznámějším kulturním stánkem je Lvovské akademické divadlo opery a baletu sídlící v budově v eklektickém stylu z roku 1895. Dále je zde množství divadel, muzeí, knihoven a dalších zařízení.

Pamětihodnosti

Plán lvovského rynku
Budova Národního akademického divadla opery a baletu Solomiji Krušelnycké

Historické centrum Lvova je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Osobnosti

Partnerská města

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Скниловская трагедия. 27 июля 2002 года во Львове произошла самая масштабная катастрофа в истории авиашоу. Настоящее Время [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Ukraine’s Lviv becomes ‘western capital’ as some diplomats leave Kyiv. Washington Post. Dostupné online [cit. 2022-03-13]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  3. Львів – індустріальна руїна!? Archivováno 8. 1. 2009 na Wayback Machine zaxid.net, 14. srpna 2007.
  4. Львівська залізниця відправила у перший рейс міський рейковий автобус у Львові та оновлений електропоїзд Львів – Рівне 1. 12. 2009.

Literatura

  • Ottův slovník naučný – svazek 16, str. 498-501
  • Štěpán Smal-Stočkyj: Lvov, srdce západní Ukrajiny, Ukrajinské vydavatelské družstvo Čas, Kyjev – Praha 1919

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

KatedraLacinskaLwow.jpg
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
Red pog.png

Shiny red button/marker widget.

Converted from SVG
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
St. George Cathedral of the UGCC, Lviv.jpg
Autor: Bogdan Kosar, Licence: CC BY-SA 4.0
St. George Cathedral of the UGCC, Lviv.
Plan Rynku we Lwowie.png
Autor: Poznaniak, Licence: CC BY-SA 2.5
Plan Rynku we Lwowie
SoborSwJuraLwow2.jpg
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
Bernardine Church in Lviv-2013.JPG
Autor: Romankravchuk, Licence: CC BY-SA 3.0
Bernardine Church in Lviv (2013)
Ukraina (81).jpg
Kamienica Królewska we Lwowie
Львівський оперний театр.jpg
Autor: Původně soubor načetl Johnny na projektu Wikipedie v jazyce ukrajinština, Licence: CC BY 3.0
Львівський оперний театр
Flag of Lviv Oblast.svg
Flag of Lviv Oblast (Ukraine).
Lwów - Rynek - Neptun.JPG
Autor: Lestat (Jan Mehlich), Licence: CC-BY-SA-3.0
Rzeźba Neptuna na rynku we Lwowie (Ukraina).
Lwów - Rynek - Czarna kamienica.JPG
Autor: Lestat (Jan Mehlich), Licence: CC-BY-SA-3.0
Czarna kamienica przy rynku we Lwowie (Ukraina).
Coat of Arms of Lviv Oblast SVG.svg
Coat of Arms of Lviv Oblast
Ukraina (52).jpg
Cmentarz Orląt Lwowskich
Tserkvaulvovi.JPG
Autor: Romankravchuk, Licence: CC BY-SA 4.0
Dominican Church in Lviv
Lviv - Church of Transfiguration 01.jpg
Autor: Lestat (Jan Mehlich), Licence: CC-BY-SA-3.0
Church of Transfiguration in Lviv (Ukraine).
LvivOperaHouse2013.JPG
Autor: Romankravchuk, Licence: CC BY-SA 3.0
Lviv Opera and Balet Theatre
St.Olha and Elizabeth Church Lviv.JPG
Autor: Romankravchuk, Licence: CC BY-SA 3.0
Церква свв.Ольги та Елизавети
RynokSquareLvivUkraine.JPG
Autor: Romankravchuk, Licence: CC BY-SA 3.0
North side of Rynok Square in Lviv
IFNU Lviv.JPG
Autor: Romankravchuk, Licence: CC BY-SA 3.0
Львівський Національний Університет ім.І.Франка
Lwów - Kolumna Mickiewicza.jpg
Autor: Lestat (Jan Mehlich), Licence: CC-BY-SA-3.0
Monument of polish poet Adam Mickiewicz in Lviv (Ukraine).
Lwowska kawa.jpg
Autor: Stiopa, Licence: CC BY-SA 4.0
Opakowanie kawy z lwowskiej palarni
Lwów - Widok z wieży ratuszowej 01.jpg
Autor: Lestat (Jan Mehlich), Licence: CC-BY-SA-3.0
Staré město ve Lvově (Ukrajin).
Lviv vokzal.jpg
Lviv, vokzal i tramvaj (Lemmberg, Hauptbahnhof mit Strassenbahn)
Lwów05.jpg
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
Lwów - Katedra Ormiańska 01.JPG
Autor: Lestat (Jan Mehlich), Licence: CC-BY-SA-3.0
Armenian Cathedral in Lviv.
PotockiPalace2013.JPG
Autor: Romankravchuk, Licence: CC BY-SA 3.0
Potocki Palace in Lviv on Doroshenko Str.
Lwów - Cmentarz Orląt Lwowskich 01 Ed1.jpg
Autor: Lestat (Jan Mehlich), Licence: CC-BY-SA-3.0
Lwów Eagles Cemetery on Lychakivskiy necropolis in Lviv.