Lydie Bondyová

Lydie Bondyová
Lydie Bondyová v centru Prahy
Rodné jméno	Holznerová
Jiná jména	Lidie; Lydia Bondy[1][2]
Narození	3. září 1921 Teplice–Šanov Československo Československo
Úmrtí	24. října 1942 (ve věku 21 let) koncentrační tábor Mauthausen Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popravena zastřelením ranou do týla
Bydliště	Elišky Krásnohorské 10/2; Praha
Povolání	zdravotní sestra
Domovské město	Teplice; Praha
Choť	MUDr. Jiří Bondy (1910–1942)
Rodiče	otec: Franz Holzner (1892–1937)[3] matka: Frieda Holznerová (1898–1942)[4]
Příbuzní	sestra: Edita Holznerová (* 1925)[5]; tchán: MUDr. Alexander Bondy (1874–1942);[6] tchyně: Hilda Bondyová (1887–1942)[7]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lydie Bondyová, někdy uváděna jako Lydia Bondy, rozená Holznerová (3. září 1921 Teplice-Šanov – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen)^[8][1] byla zdravotní sestrou a první majitelkou dámského jízdního kola, které použil Jozef Gabčík při atentátu na R. Heydricha. Při vyšetřování atentátu byla označena za podporovatelku parašutistů výsadku Anthropoid a odsouzena k trestu smrti. Spolu s ní byla zatčena a popravena její matka Frieda Holznerová a někteří členové rodiny Bondyů.

Lydie Holznerová se narodila 3. září 1921 v Teplicích–Šanově.^[9] Jejím otcem byl obchodník s kůží Franz Holzner (1892–1937)^[3] (původem z Toužimi)^[5] a její matkou byla Frieda Holznerová (rozená Grünhutová; 1898–1942), která pocházela z Tachova.^{[4][p. 2]} Manželé Holznerovi se seznámili na plese v roce 1919 a ještě téhož roku byla svatba.^[5]

Když bylo Lydii 14 let, zakoupil jí její otec (v roce 1935) k narozeninám v teplické prodejně Josefa Krčmáře dámské jízdní kolo.^{[10][p. 3]}

S patnáctiletým Vlastimilem Moravcem^{[p. 1]} se stejně stará Lydie poprvé setkala v roce 1936 v Teplicích, kde trávil prázdniny (na měsíc zde pobýval u německé rodiny, aby se zdokonalil v němčině).^[10][11] Vlastimil Moravec navštěvoval střední obchodní školu v Praze a chtěl si po studiu najít práci v Norsku.^[5] Oba mladí lidé v sobě našli zalíbení a byli více než jen příteli.^[5]

Po smrti Franze Holznera (v roce 1937)^[10] a po postoupení českého pohraničí Německu na základě Mnichovské dohody se Holznerovi (Lydie, její sestra Edita a jejich matka Frieda) museli na podzim 1938 přestěhovat z Teplic na pražské Vinohrady.^[10] Frieda byla ještě za života svého chotě ženou v domácnosti. V roce 1938 bylo Editě Holznerové 13 let (pracovat ještě nemohla) a tak zajištění financí pro rodinu musela obstarat Lydie tím, že začala chodit do práce.^[5]

Jako Židé plánovali Holznerovi následně odjezd do Chile.^[11] Povolení k vystěhování, které začátkem roku 1939 dostali, se jim ale nepodařilo využít (v říjnu 1939 se podařilo opustit protektorát pouze Lydiině sestře Editě)^{[p. 4][p. 5]} a nakonec obě ženy (Lydie a Frieda) musely zůstat v Protektorátu Čechy a Morava.^[11] Holznerovi nejprve bydleli v Praze ve Fochově ulici číslo 28 (dnes Vinohradská 24) nedaleko budovy českého rozhlasu.^{[5][p. 6]}

Lydie si z Teplic přivezla svoje dámské jízdní kolo do Prahy a zpočátku na něm jezdila před Václavské náměstí do práce.^[10][5] V nemocnici, kde pracovala jako zdravotní sestra se seznámila s o 11 let starším lékařem MUDr. Jiřím Bondym.^[10] Ten pocházel z lékařské rodiny, jeho otec i bratr Karel Bondy byli oba lékaři.^[5] V roce 1941 se Lydie Holznerová provdala za MUDr. Jiřího Bondyho^{[11][p. 7]} a přestěhovala se k jeho rodině do ulice Elišky Krásnohorské.^{[10][14][p. 8]} Její matka Frieda Holznerová, coby Židovka, musela opustit byt ve Fochově (repektive Schwerině) ulici^{[p. 6]} a přestěhovala se za svojí provdanou dcerou Lydií a jejím mužem Jiřím do velkého bytu Bondyů do ulice Elišky Krásnohorské.^[5] Byt Bondyů byl sice velký, Jiřího otec MUDr. Alexander Bondy tam měl ordinaci, ale nakonec se do bytu k Bondyovým sestěhovali další členové rodiny, takže v bytě bylo poněkud těsno neb nakonec tam žilo 13 osob.^[5]

Vzhledem k Norimberským zákonům, které zakazovaly Židům vlastnit dopravní prostředky i jízdní kola, Lydie Bondyová darovala svůj bicykl kolegyni, zdravotní sestře Marii Šebestové,^{[p. 9]} která pro něj ale neměla využití.^[11] Kolo tedy přenechala svojí sestře Barboře Kuthanové,^{[p. 10]} ale ta jí ho zase (pro nevyužití) vrátila zpět.^[11] Před Vánoci roku 1941 nabídla Lydie bicykl Marii Moravcové,^{[p. 11]} respektive jejímu mladšímu synovi Vlastimilu Moravcovi^{[p. 1]} a odtud se bicykl dostal do Libně k Jozefu Gabčíkovi.^[11]

Zrada parašutisty Karla Čurdy a další intenzivní vyšetřování atentátu německými kriminalisty a gestapem vedlo k postupnému rozkrytí sítě podporovatelů parašutistů:

• Lydie Bondyová coby původní majitelka kola byla zatčena, protože neposkytla Němcům informace o vlastníkovi bicyklu.^[11]
• Současně s ní byla zatčena i její matka Frieda Holznerová.^{[p. 12]}
• Dalšímu zatčení neunikl ani manžel Lydie – urolog MUDr. Jiří Bondy a
• jeho strýc Zdenko (Zdeněk) Bergmann.^{[p. 13]}
• V létě 1942 byli taktéž zatčeni oba rodiče MUDr. Jiřího Bondyho:^[13]
  • gynekolog a porodník MUDr. Alexander (Alexandr) Bondy^{[13][p. 14]} a
  • jeho manželka Hilda Bondyová.^{[11][13][p. 15]}

Všichni zatčení rodinní příslušníci byli převezeni do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín a odtud byli (kromě MUDr. Jiřího Bondyho) deportování (22. října 1942 resp. 23. října 1942) do KT Mauthausen.^[1] Zde byli zavražděni střelou do týla v sobotu 24. října 1942^[2] ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem.^[15] Exekuce se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako osobní výškoměr, který se nacházel v mauthusenském bunkru.^[17]

• Její jméno (Bondyová Lydie roz. Holznerová *3. 9. 1921), jméno její matky (Holznerová Sára Frida roz. Grünhutová *24.5.1898) i jméno její tchyně (Bondy Alexander MUDr. *3. 10. 1874) a tchána (Bondyová Hilda roz. Bergmannová *8. 6. 1887) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.^[18][19][20]
• Pamětní deska věnována příslušníkům rodin Bergmannových, Bondyových a Holznerových se nachází na obvodové zdi vpravo od vchodu do činžovního domu na adrese: Elišky Krásnohorské 10/2, 110 00 Praha 1 – Josefov.

V tomto domě žili obětaví členové odboje
Hilda BONDYOVÁ, MUDr. Alexander BONDY
Lydie BONDYOVÁ, MUDr. Jiří BONDY
Frieda HOLZNEROVÁ a Zdenko BERGMANN
podpořili splnění úkolu výsadku ANTHROPOID
Zavražděni 22.7.1942 v Terezíně
a 24.10.1942 v KT Mauthausen

 ,  ,  

• Rodinní příslušníci
• 
  Mladší sestra Lydie Bondyové – Edita Holznerová ve tmavém oblečení uprostřed
• 
  Manžel Lydie Bondyové – MUDr. Jiří Bondy
• 
  Manželé Lydie a Jiří Bondyovi
• 
  Tchán Lydie Bondyové – MUDr. Alexandr Bondy
• 
  Tchyně Lydie Bondyové – Hilda Bondyová

• Místa v Praze spjatá s Bondyovými
• 
  Ulice Elišky Krásnohorské v Praze 1 – Josefově, kde Bondyovi za protektorátu bydleli
• 
  Pamětní deska podporovatelů výsadku Anthropoid (Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1 – Josefov)
• 
  Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)^[18][19]

• ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 2. vydání Praha: Laguna, 2003–2008. 3 svazky; (rok 2003; svazek: 1941–1943) ISBN 978-80-86274-80-5.
• ČVANČARA, Jaroslav; JANÍK Vlastislav; LEDVINKA Václav; ŠUSTEK Vojtěch. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. Vydání 1. Praha: Archiv hlavního města Prahy ve spolupráci se spolkem Scriptorium, 2013; 381 stran; ISBN 978-80-86852-51-5.
• SLÁDEK, Oldřich. Zločinná role gestapa: nacistická bezpečnostní policie v čes. zemích 1938-1945. 1. vydání Praha: Naše vojsko, 1986; 446 stran; Dokumenty / ČSPB; svazek 211.

• Kola Gabčíka a Kubiše
• Oběti heydrichiády

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lydie Bondyová na Wikimedia Commons