Mánesova (Praha)
| |||
|---|---|---|---|
 Pohled od ulice Třebízského k Náměstí Jiřího z Poděbrad | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 2 | ||
| Část obce | Vinohrady | ||
| Poloha | 50°4′40,24″ s. š., 14°26′29,06″ v. d. | ||
| Začíná na | Španělská | ||
| Končí na | Náměstí Jiřího z Poděbrad | ||
| Historie | |||
| Datum vzniku | 1889 | ||
| Pojmenováno po | Josef Mánes | ||
| Starší názvy | Barthouova | ||
| Další údaje | |||
| Délka | asi 1 km | ||
| PSČ | 120 00 | ||
| Kód ulice | 455644 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Mánesova ulice v Praze na Vinohradech vede od Španělské ulice v délce asi 1 km směrem na jihovýchod, a končí u náměstí Jiřího z Poděbrad.
Historie, názvy, popis
Ulice byla založena v roce 1889 na místě někdejší zahrady Kanálky. Vede souběžně s ulicí Vinohradskou, která leží o jeden blok domů jižněji. Kříží ji ulice Balbínova, Italská, Anny Letenské, Blanická, Budečská, Třebízského, U Kanálky.
Název se několikrát změnil, jmenovala se střídavě buď po malíři Josefovi Mánesovi, nebo po francouzském politikovi Louisi Barthouovi (Mánesova 1889–1934, Barthouova 1934–1940, Mánesova 1940–1945, Barthouova 1945–1947, od roku 1948 Mánesova).[1]
Zástavba ulice činžovními domy vznikala po roce 1889 postupně, tak jak se tehdejší Královské Vinohrady rozrůstaly směrem na východ (ještě na počátku 20. století je zmiňována jako ulice projektovaná).[2] Převážně čtyřpatrové domy jsou vystavěny v různých variantách historizujících stylů, pouze několik domů je modernějších (např. Mánesova 1624/20 na místě původní budovy zbořené při náletu na Prahu v únoru 1945, dům Mánesova 866/23 nebo budova Ústavu zemědělské ekonomiky a informací v Mánesově 1453/75).
Budovy, instituce a zajímavá místa
V ulici sídlí pouze jedna státní instituce, Ústav zemědělské ekonomiky a informací (Mánesova 1453/75). Kulturu zastupuje Divadlo Evy Hruškové a Jana Přeučila (Mánesova 752/10)[3] a Galerie Mánesova 54 (Mánesova 1613/54).[4]
Nachází se tu několik restaurací, známá je např. pivnice U Růžového sadu. V přízemích domů je také řada menších obchodů a provozoven služeb.
S Mánesovou ulicí je spojeno i několik jmen významných osobností, které připomínají pamětní desky:
- malíř Otakar Štáfl – manželé Štáflovi tu 14. února 1945 zahynuli po zásahu domu bombou (Mánesova 1624/20)
- básník a novinář Antonín Macek (Mánesova 1056/40)
- slovenský malíř Martin Benka (Mánesova 1178/49)
- básník a hudební skladatel Jaroslav Jakoubek (Mánesova 1641/68)
- kpt. Gustav Hladil-Sojka, zpravodajský důstojník (Mánesova 1612/79)[5]
- herec Václav Vydra (Mánesova 1653/85)
Odkazy
Reference
- ↑ Mánesova. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2018-07-13 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online.
- ↑ RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 2. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 713.
- ↑ Eva-hruskova-a-jan-preucil. eva-hruskova-a-jan-preucil.webnode.cz [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-03.
- ↑ Galerie Mánesova 54, Praha (galerie a muzea). iUmeni.cz [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online.
- ↑ HLADIL-SOJKA Gustav – Na domě čp.1612 v Mánesově ulici 79 Praha 2 Vinohrady – Pamětní desky v Praze [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online.
Literatura
- LAŠŤOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, et al. Pražský uličník – 1. díl (A-N). 1. vyd. Praha: Libri, 1997. 604 s. ISBN 80-85983-24-9. S. 437.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mánesova na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: ŠJů (cs:ŠJů), Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Vinohrady. Mánesova ulice a kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, pohled od Třebízského ulice.