Mária Bartuszová
| Mária Bartuszová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Maria Vnoučková |
| Narození | 24. dubna 1936 Praha, Československo |
| Úmrtí | 22. prosince 1996 (ve věku 60 let) Košice, Slovensko |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | sochařka a keramička |
| Rodiče | Miroslav Vnouček, Maria Vnoučková rod. Pilzová |
| Manžel(ka) | Juraj Bartusz |
| Děti | Anna Bartuszová, Veronika Bartuszová |
| Ocenění | Řád Ľudovíta Štúra I. třídy (2022; Reduta) |
| Webová stránka | https://www.mariabartuszova.com/ |
| Citát Můj dech je součástí pulzujícího vesmíru | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mária Bartuszová (24. dubna 1936, Praha – 22. prosince 1996, Košice) byla slovenská sochařka českého původu, která žila a tvořila v Košicích.
Život
Mária Bartuszová studovala od roku 1956 na pražské Umprum v ateliéru porcelánu a keramiky u prof. Otty Eckerta. Počas studií poznala Juraja Bartusze, kterého si v roce 1961 vzala. V roce 1936 se s manželem odstěhovala do Košic, kde žila a tvořila až do své smrti. Zemřela v roce 1996 na následky autoimunitního onemocnění - Sjögrenova syndromu.
Tvorba
Plastiky Márie Bartuszové lze tvarově i materiálově označit jako křehké. Diváka jako kdyby nabádali k doteku.
Výstavy
.jpg)
Od roku 1968 patřila k členům umělecké skupiny Klub konkrétistů, se kterou rovněž vystavovala. První samostatní výstava se uskutečnila v Galerii Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíně v roce 1983 pod názvem Transformácia foriem – Sochy Márie Bartuszovej. Většího ohlasu se tvorbě Márii Bartuszové dostalo až posmrtně. V roce 2005 proběhla v SNG její retrospektivní výstava Cesta k organickej plastike. Pro rozpoznání kvalit její tvorby v evropském kontextu byly mezníky zejména výstavy Documenta XII. v Kasselu v roce 2007 a Rollenbilder in der Kunst Osteuropas v MUMOK ve Vídni roce 2009. V roce 2022 se pak uskutečnila její samostatní retrospektiva v londýnské Tate Modern[1], která ji definitivně etablovala mezi tvůrce světového významu.
Ocenění
- Řád Ľudovíta Štúra I. třídy, in memoriam 2022.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ BANZETOVÁ, Michaela. Vy neznáte Márii Bartuszovou? Zato v TATE MODERN dobře vědí, o koho jde. art.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2022-11-28 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online.
- ↑ Prezidentka vyznamenala 25 osobností. www.prezident.sk [online]. Kancelária prezidenta SR, 2022-05-08 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mária Bartuszová na Wikimedia Commons - (slovensky) archiv Márie Bartuszové
Média použitá na této stránce
Fontána
Autor:
Maria Bartuszová (1936–1996) to słowacka artystka urodzona w Pradze. Po ukończeniu studiów w 1961 roku razem z mężem przeprowadza się do odległych od centrów artystycznych Koszyc. Nieliczne wystawy grupowe, luźna przynależność do modnego wtedy „Klubu Konkretystów” i kilka projektów publicznych wyczerpują jej oficjalne życie artystyczne. Jej twórczość dzieje się na uboczu, a mimo to tchnie wielką energią i innowacyjnością. Większość prac artystki stworzona została w gipsie – materiale ze swojej natury przygotowawczym i nietrwałym. W ten sposób, mimo ich doskonałych kształtów, jej rzeźby są niejako z założenia próbne, niedokończone i przejściowe. Tym samym, gips jest nie tylko materiałem jej twórczości, ale przez wpisane weń kruchość i przejściowość – także jej głęboką treścią. Praca „Bez tytułu” pochodzi z późnego okresu twórczości, kiedy to dzieło artystki zdominowały czyste, jajowate formy, wydrążone jajka i skorupy, których doskonałe kształty poddawane były deformacji – zgniataniu, ściskaniu, łamaniu, związywaniu. Ograniczana poprzez zewnętrzne więzy materia zdaje się kipieć życiem, a naprężone sznurki to niejako znak nieposkromionej energii wzrostu.