Múzy

Múzy (řec. músai, lat. Musae) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jsou to bohyně všech (múzických) umění, ale i bohyně a ochránkyně věštění a veštců.

Řecké múza je odvozeno od slovesa maomai, usilovat, toužit.^[1] Pro staré Řeky nebyly umělecké výkony básníků, tanečníků a hudebníků jejich dílem, nýbrž pocházely z božské inspirace. Tu básníkovi poskytují múzy, proto se na začátku básně už od Homéra vzývá Múza.^[2]

Hésiodos asi v 7. století př. n. l. uvádí devět múz s výmluvnými jmény,^[3] teprve Pausaniás o sedm století později jim připisuje jednotlivé umělecké obory:

Pozn. Metaforicky je za desátou múzu někdy označován film.^[4]

Pro současníka jsou dějepisectví a astronomie rozhodně víc vědy než umění, ale jinak to viděli staří Řekové, kteří naopak výtvarná umění chápali jako řemesla, protože pracovala s hmotným materiálem. Zajímavé jsou také počty Múz, někdy jich bylo uvedeno pouze sedm, jindy dokonce jenom čtyři nebo tři. Někdy se také, poněkud synekdochicky mluví jenom o Múze, jako by se jednalo o jedinou postavu. V nejstarších textech jsou uváděny tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté – „Pečlivost“, Mnémé – „Paměť“ a Aoidé – „Zpěv“.

Hésiodos se o múzách zmiňuje ve svém díle O Původu Bohů, kde je nazývá „HELIKÓNSKÉ“ a v díle Práce a Dny, kde je zase nazývá „PIÉRSKÉ“. K Piérským se modlila také řecká básnířka Sapfó.

Vystupují většinou ve sboru. Je jim zasvěcen vavřín, včela a cikáda, symbol věčného zpěvu. Jsou ušlechtilé a krásné jako bohyně, žijí s bohy na Olympu, ale také pobývaly u pramenů v Bojótii či na Parnasu. Je samozřejmé, že milují tanec a zpěv, který obveseluje bohy i Múzy samotné. Z bohů jim je nejbližší Apollón, ale ochraňují je všichni, s výjimkou boha války Area, který se k nim chová velice nerudně.

Působí vždy blahodárně, přináší harmonii, pomáhají novým osadníkům najít klid a domov. K lidem jsou laskavé a příjemné, zejména k básníkům, hercům, pěvcům i dramatikům; ti všichni jsou jejich oblíbenci. Propůjčují jim posvěcení básnické a umění věštecké. Ovšem jenom do té doby, kdy je někdo neurazí nebo se nad ně někdo nechce povyšovat. Taky se vypráví, že vzaly hlas, sluch i zrak pěvci Thamyrovi, který se chlubil, že je v jakési soutěži porazil. Nejvyšší bůh Zeus zase zahubil thráckého krále Pyrénea, který se chtěl Múz zmocnit.

Byla jim zasvěcena řada chrámů, nejznámější je Múseion v Alexandrii – „Chrám Múz“, který založil roku 308 př. n. l. egyptský král Ptolemaios I. V něm byly soustředěny všechny poklady řeckého písemnictví, více než 700 tisíc svitků. Později se stal největším uměleckým a vědeckým pracovištěm celého antického světa.

Antičtí umělci Múzy obvykle nezobrazovali celé, zpravidla jenom jejich atributy. Jejich podoby jsou zachovány především na vázových malbách, reliéfech a sochách. Z nejpovedenějších lze uvést:^[zdroj?]

• socha Polyhymnie v berlínských státních muzeích
• socha Melpomené v pařížském Louvru
• socha Terpsichoré v neapolském Národním muzeu
• v Síni Múz ve Vatikánském muzeu jsou sochy všech Múz

Od slova múza se odvozuje jak moderní slovo „muzeum“, jako středisko věd a umění, tak označení pro hudbu v mnoha jazycích i české hovorové „muzika“.

• Václav Bahník. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda). 

• Vojtěch Zamarovský. Bohové a hrdinové antických bájí
• GRAVES, Robert. Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• HOUTZGER, Guus. Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• LÖWE, Gerhard; STOLL, Heindrich Alexander. ABC Antiky
• Ottův slovník naučný, heslo Musy. Sv. 17, str. 910
• Hésiodos. Zpěvy železného věku, Svoboda, Praha, 1990

• Múzická umění
• Políbila ho Múza

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Múzy na Wikimedia Commons
• Téma Múza ve Wikicitátech