Müllerovo těžířstvo

Důl Simson z roku 1888

Müllerovo těžířstvo byla báňská společnost, která se zabývala těžbou černého kamenného uhlí v Rosicko-oslavanském revíru a na Žacléřsku.[1] Zakladatelem byl Jan (Johann) Baptista Müller s bratrem Antonínem a pokračovateli jeho žena, synové a vnukové.

Historie

Na Oslavanském panství v jižní části v roce 1782 byla zahájena těžba černého kamenného uhlí. V roce 1782 bratři Jan (Johann) a Antonín Müllerové z Tyrol zahájili akvizice k získání lenního práva na dolování.[2] Dne 17. března 1875 byl vydán Vrchnostenskému ředitelství kamerálních statků exjezuitů a náboženského fondu na Moravě ve Vídni první propůjční list, který zajišťoval oslavanskému těžířstvu na věčné časy výhradní právo dolovat na celém území oslavanského panství kamenné uhlí a ledek.

V roce 1785 přišel z Tyrol do Oslavan zkušený báňský úředník Jan Baptista Müller (1752–1806), který tento propůjční list získal do nájmu.[3] Se svým bratrem Antonínem Müllerem založil Müllerovo těžířstvo. V údolí potoka Balinka vybudovali areál se správními, obytnými a hospodářskými budovami, který se nazýval Havírna (Werkhof). Kupní smlouvou ze dne 16. dubna 1800 Jan Baptista Müller odkoupil právo na těžbu na celém oslavanském panství za 40 000 zlatých.[4] Po jeho smrti převzala podnik jeho žena Anna Müllerová, rozená Hornerová, zvaná Ledařka,[p. 1] spolu s jeho bratrem Antonínem a později se synem Janem Danielem. V roce 1832 zemřela Anna Müllerová, vedení společnosti převzal syn Jan Daniel (1794–1875) – zvaný pantáta.[2]

V roce 1844 Jan Daniel Müller koupil dolové míry od Josefa Reicha v Žacléři včetně štoly Egidi za 36 000 tolarů.[5] V roce 1860 daroval svým synům doly v Žacléři, na to bratři založili Kamenouhelné těžířstvo bratří Müllerů. V roce 1861 Jan Arnošt Herring převedl svůj třetinový podíl na Svatotrojické důlní pole v Oslavanech na Jana a Antonína Müllerovy.[6]

V roce 1869 Mülerové své doly a podíly v Oslavanech prodali Innerberské společnosti ve Vídni, která v roce 1881 se stala součástí Rakouské alpinské montánní společnosti.[3] Müllerům tehdy patřily doly Simson, Anna, Mašina, Charlotta, Jindřich-Alexander, Dědičná štola, štola Xaveri, Karoli a další.[7] Jan Daniel si ponechal jen doly na Žacléřsku a v Oslavanech Havírnu a mlýn. Po prodeji dolů v Oslavanech se synové odstěhovali do Žacléře.[1] V roce 1872 koupili od Mangera jeho štolu Antonín a jámu Františka. Spory mezi syny Jana Daniela a zvýšená v konkurence vedly k tomu, že Kamenouhelné těžířstvo bratří Müllerů prodalo v roce 1898 důlní majetek společnosti Západočeský báňský akciový spolek (ZBAS).[8][9] Důlní majetek (dva doly Marie a Julie, 113 jednoduchých důlních měr, 24 přebytků, 22 kutišť včetně civilních staveb) byl prodán za 548 000 zlatých.[10]

František Müler (1825–1901) se vrátil zpět na Havírnu, kde v roce 1901 zemřel jako poslední potomek zakladatele uhelných dolů v Havírně (Werkhof).[1][11][12] V roce 1902 byl Werkhof prodán ve veřejné dražbě.[2]

Zásluhy

V roce 1867 Jan Daniel Müller zakoupil pro obec Zbýšov první vozní hasičskou stříkačku.[13]

V roce 1871 Jan Daniel Müller s baronem Stummerem z Tavarnoka se podílel na výstavbě nemocnice v Ivančicích, podílel se na výstavbě železnice z Brna do Zastávky v roce 1855 a železniční vlečky k dolu Simson ze Zbýšova. František Müller založil v Oslavanech školní knihovnu do které zakoupil na 200 knih. Theodor Müller finančně podporoval faru a obecní školu ve Zbýšově, podporoval zakládání škol. Jan Daniel Müller a jeho syn Theodor obdrželi Záslužné zlaté kříže s korunkou [14][15] František Müller, horní rada, vyznamenán papežem Piem IX. Řádem sv. Řehoře a Řádem c.k. Františka Josefa.[15]

Doly založené nebo koupené

Oslavany a Zbýšov

Na Oslavansku Müllerové působili 84 let.[5][16]

Po získání privilegia na těžbu uhlí zakládal J. B. Müller kutiště, štoly a plytké jámy, které byly záhy opuštěny z důvodů nezvládnutí přítoků vody.

  • 1785 – 1800: štola za Havírnou a důl Havírna (15 m hluboký), Janský (28 m), Barbora (30 m, těžba ukončena v roce 1854[16]), Anna (201 m), Charlotta (28 m, těžba pomocí vrátku[16]), Antoni, úpadní jámy František – Alexander (15 m), Jindřich-Anton, Theodor. U Zbýšova důl Antonínský[17] do roku 1830.
  • Štoly: Verpach (100 m dlouhá), Anton (100 m), Xaveri, Karoli (100 m), Christofi (100 m), Jan (100 m) a důl Nová Mašinka (145 m).[18][19] Mariahilf stollen (štola Marie Pomocné),
  • 1830 znovu otevřen důl Anna, instalován první parní stroj[20], 1859 postavena koksovna
  • 1850 Müllerová šachta – Mašinka vybavena parním strojem (v roce 1820 hloubka 41,7 m, v roce, 1870 hloubka 120 m)[21]
  • 1848 důl Simson (Zbýšov)
  • 1854–1857 vlastnili doly Simson, Anna a Mašinka
  • 1856 Dědičná štola (Müller, Klein, Baumgartner)[18]
  • 1861 důl Ferdinand (podíl od Herringa)

Žacléř

V Žacléři působili Müllerové 54 let[5][16]

  • 1844 koupil Jan Daniel Müller důlní míry Mariahilf mas – Marie Pomocná a štolu Egidi, v roce 1860 ji daroval synům.
  • 1853–1855 důl Julie - první parní stroj na Žacléřsku
  • 1869 důl Marie
  • 1872 koupili bratři Müllerové od Mangera štolu Antonín a důl Františka
  • 1844 doly v Černé vodě[16]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Přezdívka vznikla z výnosné činnosti výroby ledku z břidlic.

Reference

  1. ↑ a b c MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-67-7. S. 91, 92. 
  2. ↑ a b c Oslavany: OKNO č. 2 2002. Kapitola Oslavany v roce xxx2. www.oslavany.eu [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ a b KÖLBL, Patrick. Zrcadlo.info - regionální informační portál. Kapitola 20. výročí ukončení těžby uhlí v Rosicko-oslavanském revíru - I. díl. noviny.zrcadlo.info [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-02. 
  4. ↑ O kamenných dolech na oslavanském panství. [cit.2016-09-06]. Dostupné online[nedostupný zdroj].
  5. ↑ a b c MAUER, Jiří; NOVOTNÝ, Karel; GAWOR, Franciszek. Hornictví na Žacléřsku. Žacléř: [s.n.], 2015. CZ.3.22/3.3.02/14.04269. S. 30, 32, 71. 
  6. ↑ MATĚJ, Miloš ...c.d., s. 102, 103
  7. ↑ PLCHOVÁ, Jarmila. Báňský odborník Antonín Honl (1819 - 1886). noviny.zrcadlo.info [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-02. 
  8. ↑ OKNO 10/1995, Těžba uhlí, [cit. 2016-09-06]. Dostupné online[nedostupný zdroj]
  9. ↑ Důl Jan Šverma v Žacléři | Zdař Bůh.cz. www.zdarbuh.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR ... c.d., s. 37
  11. ↑ OKNO 1/2011. Větší či menší výročí v roce 2011, s. 13. [cit.2016-09-12]. Dostupné online[nedostupný zdroj].
  12. ↑ OKNO 11/2011, Pořízení historických nápisů na oslavanském hřbitově. s. 10, 11. [cit. 2016-09-12]. Dostupné online[nedostupný zdroj].
  13. ↑ Co se událo z hlediska těžby uhlí v létech s letopočtem končícím číslem 7 / Hornictví / Historie / Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska. www.rosicko-oslavansko.cz [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ OKNO 9/1995. Kapitola Těžba uhlí [cit. 2016-09-06]. Dostupné online[nedostupný zdroj].
  15. ↑ a b MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-67-7. S. 91, 92. 
  16. ↑ a b c d e PLCHOVÁ, Jarmila. Podíl oslavanských těžařů. www.oslavany-mesto.cz [online]. Oslavany, 12/2006 [cit. 2016-09-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  17. ↑ OKNO 9/1995. Kapitola Těžba uhlí [cit. 2016-09-06]. Dostupné online[nedostupný zdroj].
  18. ↑ a b MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 5 až 7. 
  19. ↑ Česká geologická služba. Vlivy důlní činnosti. [cit. 2016-0918]. Dostupné online
  20. ↑ MATĚJ, Miloš ...c.d., s. 63
  21. ↑ Co se událo z hlediska těžby uhlí v létech s letopočtem končícím číslem 7 / Hornictví / Historie / Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska. www.rosicko-oslavansko.cz [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Zbýšov, důl Simson (1888; 01).jpg
Důl Simson ve Zbýšově