Mýto
| Mýto | |
|---|---|
 Náměstí v Mýtě | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Rokycany |
| Obec s rozšířenou působností | Rokycany (správní obvod) |
| Okres | Rokycany |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°47′21″ s. š., 13°44′5″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 594 (2024)[1] |
| Rozloha | 17,80 km²[2] |
| Katastrální území | Mýto v Čechách |
| Nadmořská výška | 443 m n. m. |
| PSČ | 338 05 |
| Počet domů | 607 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Náměstí 109 338 05 Mýto info@mestomyto.cz |
| Starosta | František Končel |
| Oficiální web: www | |
 | |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Mýto | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 560014 |
| Kód části obce | 100935 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mýto (německy Mauth) je město v okrese Rokycany v Plzeňském kraji, v údolí Holoubkovského potoka asi jedenáct kilometrů severovýchodně od Rokycan. Žije v něm přibližně 1 600[1] obyvatel.
Mýto leží na hlavních spojnicích Prahy a Plzně: osu města tvoří historická silnice II/605, ze severní strany město míjí dálnice D5 (západně od Mýta je položen exit 50 Mýto), z jižní strany pak železniční trať 170 (zastávka Mýto). Součástí města je též osada Kařízek II, situovaná při železniční trati (zastávka Kařízek) necelé tři kilometry severovýchodně od Mýta.
Název
Název Mýto (lidově též Mejto) označuje poplatek za použití silnice nebo vykácenou část lesa (mýtinu). Pojmenování města pravděpodobněji vychází z mýtního poplatku. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Muta (1336, 1352 až okolo roku 1405, 1379), „w Mytie“ (1478), Mayto (1505), „Meytha mčka polovici“ ( 1522) nebo Mauth a Meyto (1788 a 1849).[4]
Historie
První písemná zmínka o Mýtu pochází z roku 1296, kdy se zmiňuje zdejší farář Gottfried. Roku 1336 král Jan Lucemburský prodal nejvyššímu komorníkovi Království českého Petrovi I. z Rožmberka hrad Zbiroh včetně dalších statků[5]. To byl pro město důležitý mezník, protože za Rožmberků získalo několik privilegií, včetně vlastního znaku. Dne 4. listopadu roku 1359 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic potvrdil, že bratři z Rožmberka připsali plat zdejší kapli svatého Jana Evangelisty a že její plebán Bláha obdržel další donaci, aby založil druhou kapli ve vsi Poděhusy[6]. Zanedlouho Mýto obdrželo znak: pětilistou rožmberskou růži. V roce 1360 bylo přemísťováno kvůli nedostatku vody.
V roce 1379 byla v Mýtě sladovna, mlýn, lazebníci a osm masných krámů. Zbirožské panství, jehož částí se městečko stalo, připadlo za husitských válek panovníkovi. 4. června 1450 proběhla v prostoru mezi Mýtem a Rokycany tzv. bitva u Rokycan (někdy též uváděna jako bitva u Mýta), rozhodující střet mezi vojsky Poděbradské a Strakonické jednoty na počátku faktické vlády Jiřího z Poděbrad jakožto zemského správce.[7] Mezi majiteli se v dalších letech vystřídali Kolovratové, Šternberkové, Lobkovicové a roku 1594 královská komora. Během té doby Mýto získalo další privilegia.
Následně začala třicetiletá válka. Kdysi výnosná zemská silnice přinášela jen pohromy v podobě vojsk. Roku 1639 Mýto vypálila švédská armáda generála Banéra. Z roku 1641 je první zmínka o poště. V osmnáctém století Mýto ožilo. Ve třicátých letech byl přestavěn kostel svatého Jana Křtitele. Nastal rozvoj cechů. V Mýtě bylo třetí nejznámější cvočkařské centrum na Podbrdsku. Ve stejném cechu se sdružovali i pekaři. Rozvíjely se i ženské spolky. Cvočkaři si v té době ale moc dobře nežili. Za svůj denní výdělek si mohli koupit 3 kg černého chleba, 2/3 kg hovězího, 300 g vepřového, 150 g másla, případně 6 vajec. Dne 7. června 1905 povýšil císař František Josef I. Mýto na město, a zároveň mu potvrdil užívání původního znaku. Tou dobou bylo založeno divadlo.
Obyvatelstvo
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 2 114 | 2 102 | 2 159 | 2 287 | 2 296 | 2 191 | 2 217 | 1 676 | 1 823 | 1 640 | 1 497 | 1 382 | 1 403 | 1 506 | 1 536 |
| Počet domů | 245 | 259 | 267 | 267 | 267 | 275 | 396 | 414 | 450 | 458 | 440 | 503 | 525 | 579 | 607 |
Městská správa
V letech 1961–1985 k městu patřil Medový Újezd.[10]
Městské symboly
Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 8. června 2004.[11]
Pamětihodnosti
- Kostel svatého Jana Křtitele (původně sv. Jana Evangelisty), gotická stavba z první poloviny 14. století na náměstí
- Kostel svatého Štěpána na návrší směrem východně z města, gotická stavba; ke kostelu vede z města Stromořadí Svatopluka Čecha, lipová alej vysázená roku 1906
- Socha svatého Antonína Paduánského u cesty ke kostelu svatého Štěpána
- Kaple svatého Vojtěcha na návrší severně od města, místo s výhledem na Mýto a Brdy
- Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí
- Fara
- Štěpánský rybník, paleontologické naleziště klabavského souvrství českého ordoviku, u stejnojmenného rybníka zhruba jeden a půl kilometru východně od města
- Kařízský dub s břečťanem, památný strom (dub letní a břečťan popínavý) v zahradě u železniční trati v osadě Kařízek II
- Sladovna – bývalý parostrojní pivovar roku 1895 přestavěný na sladovnu, technická památka
Rodáci
- Josef Kyselka (1846–1911), kněz a spisovatel
- Alois Šmolík (1893–1952), konstruktér letadel
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Mýto, s. 167–186.
- ↑ Josef Emler (editor), Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae, tomus IV., Praha 1892, s. 141–142, č. 352
- ↑ Josef Emler, O rukopisu privilegií pánů z Rožmberka, ZK CSN Praha 1877, s. 322, c. 62
- ↑ VHU PRAHA [online]. [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 326. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ Udělené symboly – Mýto [online]. 2004-06-08 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mýto na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Mýto v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Mýto v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Horakvlado, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Miloš Hlávka, Licence: CC BY-SA 4.0
Severozápadní kout náměstí v Mýtě (okres Rokycany)
Znak města Mýto, okres Rokycany.
- Ve stříbrném zlatě lemovaném štítě červená pětilistá růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky, položená tak, že vrcholí kališním lístkem. Na hořejším okraji štítu spočívá stříbrná zděná koruna s pěti stínkami.
Vlajka města Mýto, okres Rokycany.
- Bílý list se žlutým lemem širokým jednu desetinu šířky listu. V žerďové polovině červená růže se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky, ve vlající polovině červená hradební koruna.
Poloha města Mýto v rámci okresu Rokycany a s ním rozsahem totožného správního obvodu obce s rozšířenou působností Rokycany.