Mýval severní

Jak číst taxoboxMýval severní
alternativní popis obrázku chybí
Mýval severní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďmedvídkovití (Procyonidae)
Rodmýval (Procyon)
Binomické jméno
Procyon lotor
(Linné, 1758)
Červeně - původní areál rozšíření, modře - zavlečený druh
Červeně - původní areál rozšíření,
modře - zavlečený druh
Červeně - původní areál rozšíření,
modře - zavlečený druh
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mýval severní (Procyon lotor), lidově také medvídek mýval, je středně velký savec obývající původně Severní Ameriku. Člověkem byl však zavlečen i do jiných částí světa (invazní druh), například do Evropy, Japonska nebo na Kavkaz. Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté a smíšené lesy, ale díky své přizpůsobivosti dnes zcela běžně obývá i města, kde je často považován za vážného škůdce. Mýval často vyhledává skrýše v podobě nory nebo v zastavěné oblasti komíny. Obzvlášť v komíně se stává problémovým domácím mazlíčkem, kde si dělá pelech a utváří si velice rozmanitý příbytek.

Popis

S velikostí 41–72 cm a hmotností mezi 3,6–9 kg je mýval největším zástupcem čeledi medvídkovití. Celý je porostlý hustou, šedou srstí, mezi jeho charakteristické znaky patří výrazná černá obličejová maska a tmavě pruhovaný ocas. Patří mezi všežravce a obvykle je aktivní v noci; jeho strava je z 40 % tvořena bezobratlými, 33 % zaujímá rostlinná složka a zbývajících 27 % obratlovci.

V minulosti byl mýval severní považován za samostatně žijící šelmu, dnes je však známo, že žije ve skupinách. Po přibližně 65 dnech březosti samice rodí 2–5 mláďat, o která pečuje až do konce podzimu. Ačkoli se v zajetí může dožít i více než 20 let, ve volné přírodě činí průměrná délka jeho života 1,8–3,1 let (podle místních podmínek, jako např. klima nebo i intenzita dopravy).

Rozšíření

Mýval se vyskytuje v celé kontinentální severní a střední Americe, od subpolární tajgy po panamský deštný prales. Na mnoha karibských ostrovech byli brzy vyhubeni evropskými kolonisty, kteří je lovili pro maso. Například na Hispaniole byli vyhubeni v roce 1513, na Kubě a Jamajce v roce 1687. Na některých ostrovech, např. na Bahamách a Guadeloupe, ale stále žijí poddruhy mývala, které jsou IUCN vedeny jako ohrožené.

Nepůvodní rozšíření

Evropa

V roce 1934 byly vysazeny v německém městě Kassel dva páry do volné přírody. Dnes žije ve městě 100 000 mývalů, v celém Německu zhruba milion, rozšiřují se i do sousedních států.[2] Vyskytuje se i v celém Česku, nejčastěji na jižní Moravě a na Šumavě.[3] Populace mývalů se nachází také v Bělorusku, kam byli úmyslně vysazeni v letech 1948 a 1954. Od roku 2016 je na Seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (myšleno Evropskou unii).

Kavkaz

Mýval byl vysazen v roce 1937 v Ázerbájdžánu a pak také na řekách Těrek a Sulak. Měl být využíván jako kožešinová zvěř. Introdukce byla úspěšná, vyskytuje se po celém Kavkaze.

Japonsko

Mýval se do Japonska dostal jako důsledek popularity televizního seriálu Araiguma rascal (angl. Raccoon Rascal) z roku 1977. V té době bylo do země dováženo až 1500 mývalů ročně, z nichž mnoho bylo posléze vypuštěno do volné přírody.[4] Dnes se vyskytuje po celém Japonsku.

Chov v zoo

V Česku chovají mývala severního nejen zoologické zahrady sdružené v UCSZOO, ale například také ZOO Tábor[5].

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Raccoon na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Klára Stejskalová. Němci čelí invazi mývalů. Zvířata koušou do kabelů a ničí střešní tašky. lidovky.cz [online]. 2013-01-01 [cit. 2013-01-02]. Dostupné online. 
  3. TOMSOVÁ, Lenka. Mýval vypadá roztomile, ale je pěkný prevít. Přemnožuje se i v Česku. idnes.cz [online]. 12. června 2011. Dostupné online. 
  4. YOSHIDA, Reiji. Raccoons – new foreign menace? [online]. The Japan Times Ltd., 2004-09-16 [cit. 2008-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-13. (anglicky) 
  5. TÁBOR, Zoo. MÝVAL SEVERNÍ | ZOO Tábor [online]. [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • ZEVELOFF, Samuel I.: Raccoons. A natural history. Washington 2002. ISBN 1-58834-033-3.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Raccoon-range.png
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
This map shows the worldwide range of the raccoon, the native range is red, the introduced range is blue. The distribution in North America is based on the map on page 80 in the book “Raccoons: A Natural History” by Samuel I. Zeveloff. The distribution in Europe is based on the map in the article “Procyon lotor” by Marten Winter (DAISIE). The distribution in Japan is based on the map in the article “Present Status of Invasive Alien Raccoon and its Impact in Japan” by Tohru Ikeda et al. The distribution in the Caucasus region is based on the map on page 12 in the book “Der Waschbär” (“The Raccoon”) by Ulf Hohmann. Edit on 6 December 2008: Nova Scotia is once again red according to [1]. A population of raccoons has been found in Italy near Bergamo according to [2]. Also includes national borders.