Měňavka úplavičná

Jak číst taxoboxMěňavka úplavičná
alternativní popis obrázku chybí
trofozoiti E. histolytica se strávenými erytrocyty uvnitř
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeAmoebozoa
KmenEntamoebida
RodEntamoeba
Binomické jméno
Entamoeba histolytica
Schaudinn; 1903
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica) je parazitický prvok z říše Amoebozoa. Způsobuje lidskou měňavkovou úplavici a dále např. onemocnění jater. Vyskytuje se kosmopolitně, nejvíce však v rozvojových zemích (Mexiko, Vietnam, Indie, Egypt), kde je rozšířená kvůli špatné hygieně a teplému a vlhkému klimatu. Hlavním hostitelem je člověk, ale infikováni mohou být vzácně i psi, kočky a hlodavci. Přenáší se alimentární cestou značně odolnými cystami (fekálním znečištěním potravin a pitné vody). Nemá mezihostitele ani zvířecí rezervoár. Pokud napadne střevní sliznici, způsobuje střevní amébózu, invazivní kmeny mohou proniknout do tkání a způsobit extraintestinální amébózu. Většina infekcí je formou asymptomatického nosičství, pouze 10 % onemocnění je symptomatických. U dětí je invazivní amébóza velmi vzácná.[1]

Popis

Stádium trofozita dosahuje velikosti 10–40 µm. Cytoplazma je bohatá na vakuoly různých velikostí a rozličných funkcí. Tyto vakuoly vznikají při fagocytóze, případně představují lyzozomy či různá zbytková tělíska. Studiem ultrastruktury nebyla potvrzena přítomnost Golgiho aparátu a endoplazmatického retikula. Jejich funkci zastává systém specializovaných vakuol. Buněčné jádro neobsahuje klasické jadérko. V jádru se centrálně nachází karyosom a periferně jsou uložena granula chromatinu plnící funkci jadérka. Ribosomy se v buňce shlukují do řetízků. Entamoeba histolytica má relikty po mitochondrii nazývané mitosomy[2]. Mitosomy mají dvojitou membránu a neobsahují DNA. V mitosomu E. histolytica byla popsána dráha pro metabolizmus síry[3].

Životní cyklus

Vývojový cyklus Měnavky

Infekce se přenáší pozřením cyst fekálně kontaminovaným jídlem. Cysta je odolná vůči žaludečním šťávám a putuje do tenkého střeva, kde excystuje. Dělí se na 4 a poté na 8 améb, které putují do tlustého střeva. Většina améb (forma minuta) se živí bakteriemi ve střevě a ve formě cyst je vylučována stolicí, ale při větším množství infekce se některé přichytí ke sliznici a vytváří léze o tvaru široké láhve s úzkým hrdlem (forma magna).[1]

Patogeneze

Entamoeba histolytica způsobuje některá významná onemocnění, např. ve střevě měňavkovou úplavici čili dyzenterii a v játrech amébové abscesy. Ročně onemocní amébovou úplavicí desítky miliónů lidí a desetitisíce jich umírají. V ČR je toto onemocnění vzácné a obvykle jde o importy (viz cestovatelské průjmy).[4]

Reference

V tomto článku je použit text článku Entamoeba histolytica ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.

  1. a b GHAFFAR, Abdul. Microbiology and Immunology On-line: Parasitology [online]. University of South Carolina, School of Medicine [cit. 2010-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Tovar, J. et al (1999). The mitosome, a novel organelle related to mitochondria in the amitochondrial parasite Entamoeba histolytica
  3. Mi-ichi, F. et al (2009). Mitosomes in Entamoeba histolytica contain a sulfate activation pathway
  4. VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Entamoeba histolytica Amebiasis LifeCycle.gif

Amebiasis [Entamoeba histolytica]

Life Cycle of Entamoeba histolytica

Cysts and trophozoites are passed in feces . Cysts are typically found in formed stool, whereas trophozoites are typically found in diarrheal stool. Infection by Entamoeba histolytica occurs by ingestion of mature cysts in fecally contaminated food, water, or hands. Excystation occurs in the small intestine and trophozoites are released, which migrate to the large intestine. The trophozoites multiply by binary fission and produce cysts , and both stages are passed in the feces . Because of the protection conferred by their walls, the cysts can survive days to weeks in the external environment and are responsible for transmission. Trophozoites passed in the stool are rapidly destroyed once outside the body, and if ingested would not survive exposure to the gastric environment. In many cases, the trophozoites remain confined to the intestinal lumen ( : noninvasive infection) of individuals who are asymptomatic carriers, passing cysts in their stool. In some patients the trophozoites invade the intestinal mucosa ( : intestinal disease), or, through the bloodstream, extraintestinal sites such as the liver, brain, and lungs ( : extraintestinal disease), with resultant pathologic manifestations. It has been established that the invasive and noninvasive forms represent two separate species, respectively E. histolytica and E. dispar. These two species are morphologically indistinguishable unless E. histolytica is observed with ingested red blood cells (erythrophagocystosis). Transmission can also occur through exposure to fecal matter during sexual contact (in which case not only cysts, but also trophozoites could prove infective).
Trophozoites of Entamoeba histolytica with ingested erythrocytes.JPG
Trophozoites of Entamoeba histolytica with ingested erythrocytes (trichrome stain). The ingested erythrocytes appear as dark inclusions. Erythrophagocytosis is the only characteristic that can be used to differentiate morphologically E. histolytica from the nonpathogenic E. dispar. In these specimens, the parasite nuclei have the typical small, centrally located karyosome, and thin, uniform peripheral chromatin.