Měňavková úplavice
| amébní úplavice | |
|---|---|
 Trofozyty měnavky úplavičné | |
| Minimální inkubační doba | 7 d |
| Maximální inkubační doba | 2 měsíc |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Měňavková úplavice, též amébní,[1] respektive entamoební úplavice, je choroba způsobována měnavkou Entamoeba histolytica.[1] Choroba se může vyskytovat jak bez příznaků, tak s mírnými, ale i těžkými. Symptomy pak mohou zahrnovat například bolest břicha, průjem (u závažnějších případů s přítomností krve ve stolici). V důsledku ztráty tekutin může u postižených docházet k dehydrataci. U závažných forem pak i k chudokrevnosti v důsledků krevních ztrát.[2]
Vhodnou prevencí před nákazou měnavkovou úplavicí je důkladné mytí ovoce a zeleniny a tepelná úprava vody v rizikových oblastech. Svůj vliv může mít i dobrá kanalizace, počítaje v to oddělení potravin a vody od fekálií. Proti amébní úplavici neexistuje žádná očkovací látka.[2] Infekce s příznaky se nejčastěji léčí metronidazolem. Bezpříznakové onemocnění pak nejčastěji paromomycinem.[3] Na léčbu infkece může být však použita i celá další řada léků.
Entamoební úplavice se vyskytuje po celém světě,[4] avšak nejvíce případů nákazy je v rozvojových zemích.[1][5] V České republice se tato nemoc vyskytuje jen ojediněle, tehdy bývá ze zahraničí importována cestovateli.[1] V posledních deseti letech bylo v České republice hlášeno jen kolem 30–60 případů ročně.[3] Touto nemocí je infikováno asi 480 milionů lidí, což má ročně za následek smrt 40 000–110 000 lidí.[2]
Ve střevě se také mohou vyskytovat další měňavky. Entamoeba dispar se vyskytuje bez přítomnosti příznaků. Patogenita Entamoeba moshkovskii zatím není zcela objasněna.[6]
Přenos choroby, prevence
Přenos je podobný jako u bakteriální úplavice.
Průběh a příznaky choroby
Měňavka úplavičná žije v tlustém střevu, kde se vyskytuje ve dvou formách. Ve formě menší (minuta), kterou se rozšiřuje a která je pro organismus prakticky neškodná a ve formě větší (magna), která se za určitých okolností začne v tlustém střevě tvořit.[1] Ta napadá střevní epitel a proniká do tkání a krevního oběhu, který ji může roznést po celém organismu. Nemoc se projevuje podobnými příznaky jako bakteriální úplavice[zdroj?], dále se také mohou vyskytnout jaterní abscesy.[3]
Léčba a prognóza
Infekce s příznaky se nejčastěji léčí metronidazolem, bezpříznakové onemocnění pak nejčastěji paromomycinem, ale využívá se mnoho dalších léků.[3] Jaterní abscesy je nutno chirurgicky odstranit.[3] Nutno dbát na dietu a doplnění tekutin. Prognóza je při dosažitelnosti lékařské pomoci dobrá, jinak závisí na formě nemoci a stavu pacienta.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amoebiasis na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e ILLÍKOVÁ, Eva. BAKALÁŘSKÁ PRÁCE [PDF online]. Brno: MUNI [cit. 2020-04-24]. Kapitola Amébóza, s. 25. Dostupné online.
- ↑ a b c FARRAR, Jeremy; HOTEZ, Peter. Manson's tropical diseases. 23. vyd. [Philadelphia?]: Elsevier Health Sciences Dostupné online. ISBN 978-0-7020-5306-1, ISBN 0-7020-5306-6. OCLC 862232541 S. 664–671.
- ↑ a b c d e ILLÍKOVÁ, Eva. Parazitární nákazy alimentárního původu [PDF online]. Brno: MUNI [cit. 2020-04-24]. Kapitola Amébóza, s. 27. Dostupné online.
- ↑ BEECHING, Nick; GILL, Geoff. Tropical medicine : lecture notes. 7. vyd. Chichester, West Sussex, UK: [s.n.] xvi, 390 s. Dostupné online. ISBN 978-0-470-65853-6, ISBN 0-470-65853-3. OCLC 850909520 S. 177–182.
- ↑ SHIRLEY, Debbie-Ann T; FARR, Laura; WATANABE, Koji. A Review of the Global Burden, New Diagnostics, and Current Therapeutics for Amebiasis. Open Forum Infectious Diseases. 2018-07-05, roč. 5, čís. 7. PMCID: PMC6055529. Dostupné online [cit. 2020-04-25]. ISSN 2328-8957. DOI 10.1093/ofid/ofy161. PMID 30046644.
- ↑ ZULFIQAR, Hassam. Amebiasis. StatPearls. Roč. Jan. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu amébní úplavice na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Média použitá na této stránce
Star of life, blue version. Represents the Rod of Asclepius, with a snake around it, on a 6-branch star shaped as the cross of 3 thick 3:1 rectangles.
Design:
The logo is basically unicolor, most often a slate or medium blue, but this design uses a slightly lighter shade of blue for the outer outline of the cross, and the outlines of the rod and of the snake. The background is transparent (but the star includes a small inner plain white outline). This makes this image usable and visible on any background, including blue. The light shade of color for the outlines makes the form more visible at smaller resolutions, so that the image can easily be used as an icon.
This SVG file was manually created to specify alignments, to use only integers at the core 192x192 size, to get smooth curves on connection points (without any angle), to make a perfect logo centered in a exact square, to use a more precise geometry for the star and to use slate blue color with slightly lighter outlines on the cross, the rod and snake.
Finally, the SVG file is clean and contains no unnecessary XML elements or attributes, CSS styles or transforms that are usually added silently by common SVG editors (like Sodipodi or Inkscape) and that just pollute the final document, so it just needs the core SVG elements for the rendering. This is why its file size is so small.Amebiasis [Entamoeba histolytica]
Life Cycle of Entamoeba histolytica
Cysts and trophozoites are passed in feces . Cysts are typically found in formed stool, whereas trophozoites are typically found in diarrheal stool. Infection by Entamoeba histolytica occurs by ingestion of mature cysts in fecally contaminated food, water, or hands. Excystation occurs in the small intestine and trophozoites are released, which migrate to the large intestine. The trophozoites multiply by binary fission and produce cysts , and both stages are passed in the feces . Because of the protection conferred by their walls, the cysts can survive days to weeks in the external environment and are responsible for transmission. Trophozoites passed in the stool are rapidly destroyed once outside the body, and if ingested would not survive exposure to the gastric environment. In many cases, the trophozoites remain confined to the intestinal lumen ( : noninvasive infection) of individuals who are asymptomatic carriers, passing cysts in their stool. In some patients the trophozoites invade the intestinal mucosa ( : intestinal disease), or, through the bloodstream, extraintestinal sites such as the liver, brain, and lungs ( : extraintestinal disease), with resultant pathologic manifestations. It has been established that the invasive and noninvasive forms represent two separate species, respectively E. histolytica and E. dispar. These two species are morphologically indistinguishable unless E. histolytica is observed with ingested red blood cells (erythrophagocystosis). Transmission can also occur through exposure to fecal matter during sexual contact (in which case not only cysts, but also trophozoites could prove infective).Trophozoites of Entamoeba histolytica with ingested erythrocytes (trichrome stain). The ingested erythrocytes appear as dark inclusions. Erythrophagocytosis is the only characteristic that can be used to differentiate morphologically E. histolytica from the nonpathogenic E. dispar. In these specimens, the parasite nuclei have the typical small, centrally located karyosome, and thin, uniform peripheral chromatin.