Měkkyně bahenní

Měkkyně bahenní
Měkkyně bahenní (Hammarbya paludosa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	jednoděložné (Liliopsida)
Řád	chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď	vstavačovité (Orchidaceae)
Rod	měkkyně (Hammarbya) Kuntze
Binomické jméno
Hammarbya paludosa (L.) Kuntze, 1891
Synonyma
Malaxis paludosa měkkyně bažinná[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měkkyně bahenní (Hammarbya paludosa) je drobná nenápadná orchidej která je v přírodě České republiky ohrožená vyhynutím, je jediný druh monotypického rodu měkkyně. V minulosti byla měkkyně bahenní pod jménem Malaxis paludosa součásti širokého rodu měkčilka.

Rozšíření

Druh vyrůstá hlavně v severních oblastech Evropy a pak se mozaikovitě objevuje po severní hranici mírného pásma v Rusku až po Dálný východ, v Japonsku a velice vzácně i v Severní Americe. Jižní evropská hranice výskytu prochází Francií, Švýcarskem, Rakouskem a Maďarskem, ale např. na Slovensku se ((slovensky) mäkkuša močiarna) již nevyskytuje.^[3][4]

Ekologie

Pro svůj růst požaduje měkkyně bahenní specifický biotop. Vybírá si nejčastěji rozvolněné kyselé půdy rašelinišť a vrchovišť, na okrajích rašelinných jezírek a rákosin nebo v hustém porostu rašeliníku. Požaduje místa se stabilně vysokou hladinou spodní vody a s malou konkurenci jiných rostlin. Na množství slunečního svitu není příliš náročná, snáší i polostín, preferuje kolinní až montánní stupeň.^[3][4][5]

Popis

Vytrvalá drobná bylina která i s tenkou a křehkou nevětvenou lodyhou nebývá vyšší než 15 až 20 cm. Její dva až tři přízemní tuhé, lžícovitě prohnuté listy oválného tvaru s pochvou jsou dlouhé nejvíce 3 cm a široké do 1 cm. Slabě hranatá lodyha i listy vyrůstají z hnědé pahlízy (nepravé hlízy) s vláknitým svislým oddenkem. Každým rokem se v úžlabí horního listu nad terénem vytváří nová zelená pahlíza a stará postupně zaniká, v době kvetení má rostlina dvě pahlízy velké 4 až 8 mm. Protože okolní vegetace (rašeliník) stále přirůstá dostává se nová pahlíza postupně pod úroveň terénu a oddenek se prodlužuje směrem vzhůru. Na spodním listu během léta vyrůstají adventivní pupeny které po odpadnutí slouží k vegetativními rozmnožování. Tento specifický způsob rozmnožování je mezi evropskými druhy orchidejí raritní. Ploidie rodu je 2n = 28.

Květenství je hustý, až 9 cm dlouhý klas který je mnohdy jedinou části rostliny která z okolní vegetace vyčnívá. Nese obvykle 5 až 35 svisle souměrných pyskatých květů (které nevypadají jako u ostatních orchidejí vzhůru nohama") na stopkách s kopinatými listeny. Žlutozelené květy 6 mm velké mají ve dvou přeslenech šest volných, na koncích zašpičatělých okvětních lístků 2 až 3 mm dlouhých, vnitřní jsou téměř o polovinu kratší. Horní vnější okvětní lístek je vejčitě kopinatý, dva boční eliptické jsou stočené. Dva spodní vnitřní, do boku směřující vejčitě kopinaté lístky jsou zakřivené, třetí vejčitý vzhůru otočený a nečleněný pysk má tmavě zelené žilky. Tyčinky, čnělka a blizna jsou srostlé do kratičkého žlutého sloupku s dvoupouzdrým prašníkem, který má v každém oddílu je po dvou brylkách s pylem. Ostruha v květu není.

Květy se zkroucenou stopkou jsou otočeny o 360 ° a pysk proto směřuje vzhůru, dlouhý stopkatý semeník je nezkroucený. Dvojité stočení květní stopky je mezi ostatními orchidejemi (u kterých se stáčejí jen o 180 °) ojedinělé. Květy jsou opylovány drobným hmyzem, plody jsou 4 × 2 mm velké válcovité tobolky s postranními otvory.^{[3][4][5][6][7]}

Fenologie

Po pominutí zimního období začíná u tohoto geofytu vegetační sezona počátkem dubna. Tehdy se začíná v bazální části loňské pahlízy zvětšovat založený pupen který byl dosud chráněn zbytky odumřelých listů. Dochází k protržení obalu pahlízy a k růstu prýtu i pochvy se svinutými listy. Počátkem května pokračuje prodlužování stonku i rozbalováni listů a v paždí horního listu se začíná vyvíjet horní pahlíza. Počátkem června se dále prodlužuje květonosná lodyha, někdy roste zpříma a jindy je ohnutá a teprve později se napřímí, a spodní hnědá loňská pahlíza se začíná sesychat.

V polovině června je nová horní zelená pahlíza již vyvinutá a na spodním, tvarově odlišném listu, se počínají vytvářejí listové pupeny. Tehdy začíná měkkyně kvést, nejdříve se otvírají spodní květy. Délka kvetení odvisí od počtu květů, u jedinců se 40 květy trvá téměř šest týdnů. Asi měsíc po odkvětu je již znatelná tobolka. V září vegetační sezona měkkyně končí, semena se již z tobolek vysypala a opadaly listové pupeny, nová pahlíza se zatahuje do půdy a nadzemní část rostliny usychá.

Počátek vegetačního období je závislý na průběhu zimní teploty a nástupu jarního počasí. Skutečnost může být od tohoto časového harmonogramu urychlená nebo opožděná o téměř měsíc, podstatnou roli hraje i množství dešťových srážek.^[4][8][9]

Ohrožení

V Česku se počet lokalit, na kterých měkkyně vyrůstá, z historických osmi postupně snižuje, v roce 1977 již byla dokonce zařazována mezi druhy pravděpodobně vyhynulé. V současnosti se celkem pravidelně objevuje na dvou místech v Českém lese a v okolí České Lípy a nepravidelně v okolí Třeboně.

S ohledem na přísné podmínky, které musí vhodný biotop splňovat (stabilní vodní režim a složení okolní vegetace), je měkkyně bahenní ve Střední Evropě vzácnou rostlinou. Z důvodu změn vodního režimu (následkem rozšířeného trendu vysušování mokřin) a zarůstání lokalit dřevinami se měkkyně bahenní postupně stává jen spoře se vyskytující rostlinou téměř ve všech oblastech, kde ještě vyrůstá.

V České republice je v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin" stanoveném vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb., stejně jako v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012, považována za druh kriticky ohrožený (§1) a (C1t).^{[3][4][10][11]}

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu měkkyně bahenní na Wikimedia Commons
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření měkkyně bahenní v ČR