Měrćin Nowak-Njechorński

Měrćin Nowak-Njechorński
(c) Serbski kulturny archiw/Sorbisches Kulturarchiv, CC BY-SA 3.0 de
Narození13. června 1900
Nechern
Úmrtí6. července 1990 (ve věku 90 let)
Nechern
Místo pohřbeníHřbitov v Gröditzu
Povolánímalíř, spisovatel, kreslíř a grafik
Alma materVysoká škola grafiky a knižního umění v Lipsku
Hochschule für Bildende Künste Dresden
Akademie výtvarných umění ve Varšavě
OceněníNárodní cena Německé demokratické republiky
Řád úsměvu
Řád hvězdy přátelství národů
Ćišinského cena
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měrćin Nowak-Njechorński (13. června 1900, Njechorń – 6. července 1990, tamtéž) byl lužickosrbský malíř, spisovatel, novinář a překladatel.

Rodný dům v Njechorně

Měrćin Nowak se narodil jako Martin Sodan (po otci Neumann) jako nemanželské dítě Lužické Srbky Ernestiny Sodanec a jejího otčíma, chudého německého dělníka Wilhelma Emila Neumanna[1] Do školy chodil ve Worcynu, kde již začal projevovat svůj výtvarný talent. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků v jeho rodině studoval umění v dálkovém kurzu, později nastoupil na uměleckou grafickou školu do Lipska. V roce 1920 měl ve Zhořelci svou první výstavu. Od roku 1921 studoval na akademii v Drážďanech. Během svých studií absolvoval i studijní pobyt na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Maxe Švabinského. Posléze studoval ještě ve Varšavě.

Roku 1923 se začal hlásit k lužickosrbské národnosti.[1] Změnil své německé jméno Martin Neumann na Měrćin Nowak (později k němu připojil přídomek Njechorński podle jména svého rodiště), aktivně se účastnil činnosti Lužickosrbského Sokola, naučil se dokonale obě varianty lužické srbštiny a v době mezi světovými válkami působil jako novinář píšící ve prospěch nejmenšího slovanského národa (například obhajoval možnost vystupování u soudu v srbštině). Byl vedoucím redaktorem časopisů Serbski student a Sokołske listy, psal články pro Serbske Nowiny[1] a také pracoval v polském menšinovém časopise Młody Polak w Niemczech jako ilustrátor.

V době 2. světové války působil jako voják německého Wehrmachtu, na konci války skončil v americkém zajetí. Po válce působil ve vedení organizace Domowina, vydával překlady ze slovanských literatur (Gorkij, Gogol, Karel Čapek) a začal v NDR tvořit ilustrace s takzvanou budovatelskou tematikou, které však zároveň vyjadřovaly i tematiku národnostní. Působil také jako předseda Kruhu lužickosrbských výtvarných umělců.

V jeho literární i malířské tvorbě dominují folkloristická témata, obrazy z lužickosrbských dějin, bájí či lidových písní (jeho malířským vzorem byl Mikoláš Aleš).[1] Na folklór navazuje i ve své původní prozaické tvorbě. Jako výtvarník je spjat hlavně s tisíci perokresbami, ale vytvořil také několik dřevorytů či rozměrných maleb.

Literární dílo

  • Ruskie byliny (Ruské byliny, Praha 1927), převyprávení ruských bylin,
  • Po serbskich pućach (Po lužických cestách, Budyšín 1936),
  • Wusaty Krjepjel a druhe bajki (Vousatý skřítek a jiné povídky, Budyšín 1950),
  • Wuknimy dolnoserbski. Krótki kurs delnjoserbšćiny za hornjołužiskich Serbow (Budyšín 1952),
  • Zapiski Bobaka (Bubákovy zápisky, Budyšín 1952),
  • Serbski Wšudźebył (česky jako Vyprávění lužického Všudybyla, Budyšín 1954), kniha cestopisných črt zachycujících tvář Horní i Dolní Lužice a autorových osobních vzpomínek.
  • Mišter Krabat (Čaroděj Krabat, Budyšín 1954), literární zpracování lužickosrbských pověstí ze 17. století
  • Kołowokoło Błotow (Kolemdokola Blat, Budyšín 1957),
  • Bołharske podlěćo (Bulharské podletí, Budyšín 1958),
  • Wot wčerawša na jutřiše (Budyšín 1960),
  • Molerjo, spěwarjo, podróżnicy (Malíři, spěváci, cestovatelé, Budyšín 1961),
  • Pod Pamirom a za Kaukazom, Budyšín 1961),
  • Baćon a žaby a druhe bajki (Čáp a žáby a jiné bajky, Budyšín 1967).

Česká vydání

Reference

  1. ↑ a b c d KIJOVÁ, Kinga. Měrćin Nowak-Njechorński a časopis Sokołske listy. Lidé města [online]. Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2008 [cit. 2013-05-01]. Roč. 10, čís. 3. Dostupné online. ISSN 2571-0958. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce