Měsíční zajíc

Obrys zvýrazňující v měsíčních mořích jeden z možných tvarů zajíce s nádobou

Měsíční zajíc^{[pozn. 1]} je legendární zvíře, které podle mýtů rozšířených například v jižní a východní Asii, v předkolumbovské Americe nebo u Khoikhoiů reprezentuje Měsíc, je s ním spřízněno, nebo na něm žije, protože tvar tmavých skvrn na jeho povrchu připomíná zajíce.^[1][2][3]

Indický subkontinent

Ilustrace bajky o zajíci a slonu ze syrského vydání Pančatantry (1354)

Pančatantra

Ve sbírce bajek Pančatantra je příběh o tom, jak zajíc s pomocí Měsíce obelstil slona. Kvůli dlouhému suchu vyslal král slonů výpravy do všech světových stran. Jedna z nich objeví Měsíční jezero, na jehož břehu žije bezpočet zajíců. Sloni ale na obyvatele nehledí a spoustu zajíců zadupou. Jeden z odvážných přeživších zajíců slony od jezera vyplaší tak, že se vydává za vyslance rozhněvaného Měsíce na audienci s králem slonů a vyčítá mu jeho jménem, že je snad jediným zvířetem, které nezná spojení mezi zajíci a Měsícem.^{[pozn. 2][1]} V sanskrtu je jedním z opisných jmen pro Měsíc śaśāṅka (शशाङ्क), doslova „se zajícem ve znaku“ z śaśa (शश), zajíc.^[4]

Sasa Džátaka

V jedné z džátak je Buddha reinkarnován jako zajíc (v Páli sasa). Bůh Indra v přestrojení za bráhmana žádá od několika zbožných zvířat jídlo. Zajíc ale nemá nic než trávu a tak požádá bráhmana, ať rozdělal oheň, do kterého sám vzápětí skočí, aby jej nasytil svým masem. Indra oheň je v okamžiku uhasil a zajíci vyšel bez úhony. Indra odměnil zajícovu nesobeckost a svým štětcem zvěčnil jeho siluetu na Měsíci.^[5][6]

Detail talismanu s motivem měsíčního zajíce drtícího byliny na čínském rouchu z 18. století

Východní Asie

Čína

Bronzové zrcadlo z období říše Tchang – nefritový králík pod skořicovníkem, bohyně Čchang-e a třínohá žába

Králík je v Číně symbolem dlouhověkosti a je jedním ze dvanácti znamení čínského zvěrokruhu.^[7] Z Indie se spolu s buddhismem dostal do Číny i příběh o obětavém zajíci.^[1] V místní taoistické tradici se nefritový ^{[pozn. 3]} zajíc (玉兔, Jü-tchu) objevuje jako společník měsíční bohyně Čchang-e a je silně spjatý s ženským elementem jin.^[5] Nejstarší dochovaný příběh o Čchang-e pochází z období válčících států. V uměleckých vyobrazeních zajíc na měsíci stojí ve stínu skořicovníku (Cinnamomum cassia)^{[pozn. 4]} a roztlouká paličkou v hmoždíři byliny, ze kterých se vyrábí nápoj nesmrtelnosti.^[5] Spolu s hmoždířem a paličkou se začal objevovat v období říše Ťin (265–420).^[8] V literárních dílech je „nefritový zajíc“ synonymem pro Měsíc.^[11] S mýtem Čchang-e, a tedy i nefritovým králíkem, je spojen Svátek středu podzimu (15. den osmého měsíce čínského lunárního kalendáře), během kterého je Měsíc v úplňku a má být nejjasnějším a nejkrásnějším v celém roce. K oslavě lidé pečou a darují blízkým a sousedům měsíční koláče. Tyto a další kulaté věci, jako například melouny a ovoce jsou obětovány obyvatelům Měsíce.^[12] Pro nefritového králíka jsou přichystány fazolové lusky a sojové boby.^[13][14] Čchang-e s králíkem je jedním z dekorativních motivů na krabičkách s měsíčními koláči.^[15]

Vyobrazení Čchang-e a králíka bylo nalezeno na malovaném hedvábném praporu v hrobce naleziště Ma-wang-tuej z dynastie Západní Chan. Další předměty s měsíčním zajícem zahrnují například nález v hrobce z období jižní a severní dynastie ve městě Tan-jang nebo několik pečetidel z období říše Sung a Jüan.^[8] V 18. století se nefritový králík stal oblíbeným motivem ozdobných novoročních deskotisků.^[12] Nefritový králík byl spolu s lotosovými květy a draky jedním z ochranných talismanů našívaných na róby.^[9]

Podle této legendy je pojmenováno čínské lunární vozidlo Nefritový králík v rámci programu Čchang-e.^[16]

Peking

Zvláštní roli hraje měl ve folklóru Pekingu a okolí nefritový králík známý jako Tchu-er-jie (dědeček králík). Podle legendy sestoupil králík z měsíce a vyrobil a lidem podával lék proti nemoci, která Peking právě sužovala. Obyvatelé od té doby vyrábějí na jeho počest hliněné figurky v podobě bílého králíka oděného v pestrobarevných šatech. Podle záznamu z období říše Ming byly tyto sošky v Pekingu všudypřítomné, ve 21. století jsou ale prodávány pouze na trzích během Svátku středu podzimu.^[12][17]

Japonsko

Hrdina románu Putování na západ opičák Sun s měsíčním králíkem na japonském deskotisku ze série Sto aspektů Měsíce (1885–1892), Cukioka Jošitoši

Podle japonské interpretace zajíc na měsíci (Cuki no Usagi) nedrtí byliny k přípravě elixíru nesmrtelnosti ale vyrábí pastu z lepkavé rýže na koláčky moči. Moči jsou častým dárkem k oslavám Nového roku, někdy zdobené či tvarované jako králík.^[5] Těm jsou podobné kulaté knedlíčky dango z rýžové mouky, které jsou oblíbeným zákuskem a obětinou během japonské obdoby Svátku středu podzimu Cukimi.^[18]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu měsíční zajíc na Wikimedia Commons
• Bajka z Pančatantry „How the Rabbit Fooled the Elephant“ na anglických Wikizdrojích(anglicky)