Městská jatka (Kraslice)

Městská jatka
v Kraslicích
Pohled od severu
Pohled od severu
Základní informace
Slohsecese
ArchitektAnton Möller
Výstavba1903–1904
StavebníkMěsto Kraslice
Současný majitelsoukromý vlastník
Poloha
AdresaU elektrárny 1928, 636, Kraslice, ČeskoČesko Česko
UliceU elektrárny
Souřadnice50°19′5,97″ s. š., 12°31′3,83″ v. d.
Městská jatka
v Kraslicích
Další informace
Rejstříkové číslo památky100974 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městská jatka je památkově chráněný areál v Kraslicích v okrese Sokolov, vybudovaný na počátku 20. století k porážce hospodářských zvířat. Soubor secesních staveb se nachází nad pravým břehem říčky Svatavy u jižního okraje města v ulici U elektrárny. V interiéru se nachází expozice zrekonstruovaného strojního zařízení jatek.[1]

S výjimkou objektu trafostanice, postavené na místě bývalé elektrárny, je areál od roku 2004 chráněn jako kulturní památka.[2]

Historie

Na místě vyhořelé prádelny Heinricha Pilze byly v těsné blízkosti železniční trati vybudovány jatky společně s městskou elektrárnou. Architektem byl varnsdorfský architekt Anton Möller, který se specializoval na obdobné objekty. Literatura uvádí, že inspiraci hledal v maurské nebo balkánské architektuře.[3] Postupně jich vyprojektoval až 24 na celém území tehdejšího Rakouska-Uherska, jatka v Kraslicích jsou mezi nimi považována za nejzachovalejší.[4]

Budovy postavil místní stavitel Anton Gerstner, strojní zařízení dodala pražská Rustonka. Do areálu vedla kolej z tehdejšího dolního nádraží (nyní vlaková zastávka Kraslice předměstí), aby vagony s dobytkem mohly zajíždět do jatek. Ve 30. letech 20. století proběhla modernizace, technologii pro chladírnu dodala První brněnská strojírna, manipulační zařízení jatek vyrobily plzeňské Škodovy závody.[5]

Až do roku 1990 sloužil areál svému účelu. Od roku 2002 jsou budovy v soukromém vlastnictví, využívané jako obchod se stavebninami a stylová restaurace.[1][6]

Stavební podoba a technologické vybavení

Pohled od severozápadu

Areál sestává z hlavní budovy čp. 1928, pomocné provozní haly, objektu se sociálním zařízením a obytné budovy čp. 636. Obytná budova je zděný dvoupodlažní objekt s dochovaným architektonickým členěním fasád s keramickými tvarovkami. Centrální výrobní objekt tvoří přízemní zděná budova s polopatrem. Jedná se o osově symetrickou dvojici porážkových hal. Severní hala byla určena pro vepřový dobytek, jižní pro dobytek hovězí. Haly jsou propojeny manipulačním traktem předchladírny a při východní straně spojeny se střední, patrovou budovou chladírny. Severní a jižní část je doplněna dvěma budovami stájí. Na příčné ose stojí při západní straně chladírny 25 metrů vysoká kónická dvoupatrová věž završená jehlancovou střechou s makovicí. V jejím přízemí se nachází strojovna a kotelna s výparníky, v patře nádrže na horkou a studenou vodu. K věži po obou stranách přiléhají místnosti dršťkáren.[5][3][7]

V areálu bývalých jatek se dochovala značná část původních technologických zařízení. Ve výparníkové věži se dochoval chladicí systém s ležatým jednoválcovým kompresorem, původně poháněným velkým parním strojem. Ten byl později nahrazen elektromotorem firmy Siemens. Výrobník ledu sloužil nejen pro jatka k chlazení masa, ale zásobovaly se jím i okolní hospody. K odvádění ohřátého vzduchu z výměníku sloužil radiální ventilátor s jedním oběžným kolem. Rovněž se dochoval výměník s hadem kovových trubek, visutá kolejová dráha pro přepravu z porážkových hal a zdvihací zařízení k manipulaci s břemeny na kolejovou dráhu.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Poznej Sokolovsko [online]. poznejsokolovsko.cz [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Městská jatka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 365. 
  4. ↑ ZENKL, Lumír. Anton Möller, projektant kostela sv. Jana Nepomuckého v Českých Budějovicích. Mandava. Ročenka Klubu přátel muzea Varnsdorf 2018-2019. Listopad 2019, s. 120–130. 
  5. ↑ a b BERAN, Lukáš, et al. Industriální topografie, průmyslová architektura a technické stavby, Karlovarský kraj. Příprava vydání Dvořáková Dita. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011. ISBN 978-80-01-04919-8. S. 88–89. 
  6. ↑ Městská jatka v Kraslicích [online]. Živý kraj [cit. 2019-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-06. 
  7. ↑ Městská jatka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Soupis vnitřního vybavení městských jatek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-01]. S. 4. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Red pog.png

Shiny red button/marker widget.

Converted from SVG
Kraslice městská jatka (2).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: