Městská přečerpávací stanice v Praze
| Městská přečerpávací stanice v Praze | |
|---|---|
 (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Městská přečerpávací stanice v Praze | |
| Účel stavby | |
vodárna | |
| Základní informace | |
| Sloh | neorenesance |
| Architekt | Antonín Wiehl |
| Výstavba | 1883 |
| Poloha | |
| Adresa | Praha,  Česko |
| Ulice | Sokolská |
| Souřadnice | 50°4′23,17″ s. š., 14°25′44,67″ v. d. |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městská přečerpávací stanice je novorenesanční budova v Praze 2 – Novém Městě v Sokolské ulici (objekt bez čísla mezi orientačními čísly 5 a 7). Byla postavena v roce 1883 podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla návazně na podzemní vyrovnávací vodojem.[1]
Popis budovy
Jednoposchoďová budova s 5 osami. Fasáda je v přízemí zdobena hladkou rustikou. Okna v přízemí mají polokruhový oblouk a v 1. patře jsou obdélná římsová okna. Průčelí má dva štíty.[1]
Historie budovy
Budova byla postavena v rámci projektu vodárenského areálu na Karlově. Nejprve byl v letech 1877–1882 vybudován podzemní vyrovnávací vodojem. Po něm následovala Wiehlova provozní budova městské přečerpávací stanice z roku 1883. Původně zamýšlená stavba věžového vodojemu v areálu se již neuskutečnila. Projekt byl zpracován v roce 1883 a jeho autory byli projektu byli Märky, Bromovský, Schulz. Podle tohoto návrhu měl vodojem mít přízemní zděnou část. Šesti nebo osmiboký plášť s reservoárem vody měl být z přízemní části nesen na ocelové konstrukci, v jejímž středu byl projektován dřík a v něm pravděpodobně potrubí. Plášť reservoáru měl mít na každé straně jedno okno. Vodojem by byl zastřešen stanovou střechou zakončenou lucernou s hromosvodem. Vodovodní systém v době výstavby rozváděl vodu z Novomlýnské vodárny. Zemní vodojem z roku 1882 byl v roce 1975 odstraněn. Na jeho místě byl postaven železobetonový. Přečerpávací stanice ukončila provoz v roce 1912.[2][3] Z původního areálu se dochovala pouze Wiehlova novorenesanční budova jako zajímavá ukázka novorenesanční industriální architektury.
Budova v současnosti
Budova je součástí vodárenského areálu a byla opravena včetně fasády.
Galerie Městská přečerpávací stanice v Praze
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Městská přečerpávací stanice. Štít budovy
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Sokolská 7, bývalá přečerpávací stanice
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Sokolská ulice, zemní vodojem
Odkazy
Reference
- ↑ a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ ING. KOŘÍNEK., Robert; KOŘÍNKOVÁ, Petra. Věžový vodojem.Praha - Nové Město. [online]. Praha: SPOLEČENSTVO VODÁRENSKÝCH VĚZÍ [cit. 2015-10-23]. Nerealizovaná stavba. Vodojem měl stát ve vodárenském areálu Karlov (na Sokolské ulici).. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17.
- ↑ JÁSEK,, Jaroslav; BENEŠ, Jaroslav. Pražské vodní věže. první. vyd. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. Kapitola Nerealizované vodní věže, s. 97–99. Resumé v angl., něm., fr.. Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
Literatura
- BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy.
- BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52.
- DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online.
- JÁSEK,, Jaroslav; BENEŠ, Jaroslav. Pražské vodní věže. první. vyd. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. Kapitola Nerealizované vodní věže, s. 97–99. Resumé v angl., něm., fr.. Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
- ING. KOŘÍNEK., Robert; KOŘÍNKOVÁ, Petra. Věžový vodojem.Praha - Nové Město. [online]. Praha: SPOLEČENSTVO VODÁRENSKÝCH VĚZÍ [cit. 2015-10-23]. Nerealizovaná stavba. Vodojem měl stát ve vodárenském areálu Karlov (na Sokolské ulici).. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17.
- KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30].
- VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150..
- WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Městská přečerpávací stanice v Praze na Wikimedia Commons - Antonín Wiehl na ArchiWebu
- Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Nové Město, Sokolská (areál objektu 1264/7), budova u zemního vodojemu.
Antonín Wiehl (1846–1910) český architekt období historismu
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Nové Město, Sokolská (areál objektu 1264/7), budova u zemního vodojemu.
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Nové Město, Sokolská, zemní vodojem.
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Nové Město, vodárenský areál Karlov, Sokolská 1264/7.