Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici

Městská spořitelna pražská
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici
Účel stavby
Česká spořitelna, a.s.,
Základní informace
Sloh	neorenesance
Architekti	Antonín Wiehl a Osvald Polívka malíři František Ženíšek, Mikoláš Aleš a sochaři Bohuslav Schnirch, Stanislav Sucharda, Celda Klouček, František Hošek, František Hergesel, Antonín Procházka, Bernard Otto Seeling a Gustav Zoula
Výstavba	1892 - 1894
Přestavba	1952 na muzeum, 1991 na banku, 2005 - 2008 generální oprava
Současný majitel	Česká spořitelna, a.s.
Poloha
Adresa	Praha, Česko Česko
Ulice	Havelská, Havelská ulička, Melantrichova a Rytířská
Souřadnice	50°5′6,12″ s. š., 14°25′20,09″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	44526/1-285 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městská spořitelna pražská je novorenesanční bankovní palác čp. 536/I. na Starém Městě v Praze 1 v Rytířské ulici (Domovní blok Rytířská 29, Melantrichova 2, Havelská 22, Havelská ulička 2). Budova byla v letech 1892–1894 postavena podle společného návrhu významných českých architektů 19. století Antonína Wiehla a Osvalda Polívky z roku z roku 1891. Autory návrhů výzdoby soch v nikách fasády a v interiérech jsou Bernard Otto Seeling a absolventi Myslbekova ateliéru na AVU: Bohuslav Schnirch, Stanislav Sucharda, František Stránský, František Hošek, Gustav Zoula, František Hergesel, Antonín Procházka, Antonín Popp a Josef Mauder; štukové dekorace navrhoval profesor Uměleckoprůmyslové školy Celda Klouček a prováděli je jeho žáci. Na malířské výzdobě interiérů se podíleli malíři Mikoláš Aleš (návrhy), František Ženíšek, Karel Vítězslav Mašek, Jaroslav Věšín. Závěsné obrazy dodali například Julius Mařák nebo Adolf Liebscher.^[1][2] Městská spořitelna pražská vydala ke stavbě reprezentativní publikaci "Nová budova Městské spořitelny pražské".^[3] Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.^[4]

Městská spořitelna pražská jako stavebník vypsala na návrh budovy včetně výzdoby 2 soutěže. První veřejný konkurz byl vypsán v srpnu roku 1890 a dva významní architekti Antonín Wiehl a Josef Schulz byli vyzváni k honorované účasti. Soutěže se zúčastnilo 14 projektů a Antonín Wiehl se samostatným projektem "Přímou cestou" získal 1. cenu a odměnu 1000 zlatých. Dále byly oceněny projekty architektů Jana Vejrycha, Osvalda Polívky a B. Schachnera. Žádný z návrhů nebyl vybrán k realizaci. Proto byla v roce 1891 vypsána druhá soutěž a ve výzvě byly upřesněny dispozice stavby.^[5] Do soutěže se přihlásilo 25 projektů.^[1]Jako nejlepší komise ocenila projekt B. Schachnera "Licht, viel licht", který však nebyl shledán proveditelným. Proto komise pověřila provedením svých projektů a dozorem nad stavbou další umístěné architekty Wiehla (Ab ovo) a Polívku (Chi la dura, la vince). Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako jeden ze svých posledních projektů,^[6] Polívka na návrhu budovy ještě pracoval a je autorem nástavby 3. patra v roce 1931. Společně s architekty byly vybrány firmy pro stavební práce (například Quido Bělský, František Křižík).^[5] Jako staveniště byly vybrány pozemky, na kterých stály budovy pražských Kotců. V rámci demolice objektu Kotců a výkopů základů byla věnována péče možným archeologickým nálezům. V hloubce asi 50 cm byl nalezen "poklad" – dukáty z doby krále Zikmunda a Míšeňské groše. Z bourané budovy kotců byly uloženy v městském muzeu kování z dveří.^[7] Péče o nálezy při stavbě souvisela i s tím, že jeden z architektů – Antonín Wiehl pracoval jako náměstek předsedy v Komisi pro soupis památek Prahy^[8][9] a byl jednatelem Muzea hlavního města Prahy.^[10] Budova Městské spořitelny pražské byla stavěna v době, kdy se od roku 1893 v okolních ulicích Starého Města rozbíhala asanace,^[11][12] k jejímuž radikálnímu a živelnému průběhu se oba architekti stavby vyjadřovali kriticky. Polívkova odborná stanoviska oceňuje Vilém Mrštík jej ve svém manifestu Bestia triumphans a na jeho případě demonstruje na ignorování názorů odborníka – architekta na schůzi zastupitelstva.^[13]

Podle projektu byla postavená dvoupatrová budova ve stylu italské renesance,^[14]která tvoří samostatný domovní blok v Rytířské ulici (Rytířská 29, Melantrichova 2, Havelská 22, Havelská ulička 2). Budova má 7×7 os. V přízemí krámy, vestibuly a kanceláře, v I. patře pokladna a dvorana spořitelny, v II. patře kanceláře a byty. Z průčelí vystupují nárožní rizality, ve kterých jsou vchody do budovy. Po stranách každého vchodu jsou dva sloupy, které zároveň v I. patře nesou balkon s balustrádovým zábradlím. Přízemí budovy je zdobeno rustikou a výkladci s půlkruhovými okny. Stejný tvar mají i okna prvého a druhého patra. Na fasádě (a v celé budově) byl použit hořický pískovec. Původně mělo být na fasádě omítnuté cihlové zdivo, ale stavebník v průběhu stavby rozhodl "...by veskrz z kamene hořického, čímž monumentální ráz budovy nemálo získal...".^[14] Návrhy sochařské výzdoby a maleb budovy tradičně zpracovali vynikající představitelé generace Národního divadla, se kterými Wiehl v sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval na řadě projektů.^[15] Monumentalitě budovy odpovídá sochařská výzdoba jejího průčelí. V nikách mezi okny v 1. patře jsou sochy alegorie vlastností, hodnot a prací. Návrh každé z nich zpracoval jeden významný sochař:

• Spořivost – Stanislav Sucharda^[16]
• Pilnost – F. Stránský
• Průmysl – František Hošek
• Zámožnost – G. Zoula dle náčrtku pana J. Růžičky
• Opatrnost – František Hergesel
• Umírněnost – Antonín Procházka
• Hospodářství – Bernard Otto Seeling
• Orba – L. Wurzel

Výzdobu fasády průčelí tvoří cípkové náplně se 14 alegoriemi umění a uměleckého průmyslu a 14 alegoriemi průmyslu a živností v 1. patře.^[17]Autorem cípkových náplní v 1. patře do ulice Rytířské a Havelské je Bohuslav Schnirch. Cípkové náplně ve 2. patře provedli Fr. Hošek, St. Sucharda a G. Zoula, žáci c. a k. uměleckoprůmyslové školy za dozoru jejího ředitele Josefa Václava Myslbeka . Dvoranu zdobí karyatidy, jejichž autory jsou Antonín Popp, Fr. Hergesell a A. Procházka. Plastiky podle návrhu sochařů provedli v hořickém pískovci bratranci Ducháčkové, Č. Vosmík a L. Wurzel. Fr. Ženíšek je autorem obrazu v zasedací síni. Podle návrhů Mikoláše Aleše namaloval obrazy v lunetách J. Věšín.^[18] Větší monumentalita průčelí a vstupu do budovy se po této změně podle výboru měla projevit v interiérech a ve vestibulech, dvoraně a na schodištích byl použit pravý i umělý mramor. Nákladnějším plochám pak odpovídalo i výzdoba stěn "al stucco" na místě provedených.....", ozdobné zlacené mříže a masívní dubové vyřezávané dveře pobité 1424 bronzovými hřeby.^[14][19]Stavba probíhala v letech 1892–94 a budova byla slavnostně otevřena v neděli 24. června 1894 za účasti nejvýznamnějších osobností.^[20]Městská spořitelna pražská vydala ke stavbě reprezentativní publikaci "Nová budova Městské spořitelny pražské",^[3]ve které jsou uvedeny všechny firmy a živnostníci, kteří se na stavbě jakkoli podíleli. Opakovaně je zde zdůrazněno, že monumentální stavba postavená ve dvou letech, je výsledkem soutěže českého umění a českého průmyslu^[18] a že v ofertách bylo bráno na zřetel, aby práce byly provedeny domácími umělci a z domácího materiálu.^[5]V tomto duchu při slavnostním otevření stavbu a její význam zhodnotil předseda ředitelství Městské záložny pražské Gustav Adámek.^[21] V publikaci jsou uváděny v té době ještě neobvyklá technická řešení. Spolu s rozhodnutím o nákladnějších přírodních materiálech na fasádě a v interiérech bylo rozhodnuto i o elektrickém osvětlení namísto původního plynového,^[14]zařízení pro čištění a chlazení vzduchu v letním období, ústřední topení, ventilátory pro cirkulaci vzduchu, akumulátory jako náhradní zdroje elektřiny,^[20] a další.

Po finančním krachu na vídeňské burze v květnu 1873 následovala hospodářská krize. Nedůvěra obyvatelstva k peněžním ústavům přinesla rozvoj spořitelen, protože veřejnost v nich spatřovala záruky jistoty. V Praze 1.5.1875 vzniká Městská spořitelna pražská, jejíž kapitálová stabilita sílí a proto si buduje reprezentativní budovu v centru Prahy.^[22] Proto může být v letech 1892–1894 je podle Wiehlova a Polívkova návrhu postavena monumentální budova v Rytířské ulici.^[1] Stabilita spořitelny je též důvodem, proč mohlo být v průběhu stavby rozhodnuto o použití nákladnějších ušlechtilých materiálů a významném navýšení jejího rozpočtu. Český charakter banky se odráží ve zdůrazňování skutečnosti, že monumentální stavba spořitelny je výsledkem práce českého umění a českého průmyslu^[14]

K dalšímu rozšiřování a úpravám budov dochází v roce 1926, ve kterém byly upraveny prostory pod budovou na dvě podzemní patra pro trezory. V roce 1931 byla podle projektu jednoho z původních autorů návrhu Osvalda Polívky provedena nástavba dalšího patra a vytvořeno přemostění do sousední budovy v Rytířské ulici 31.

Zásadní změna přichází po roce 1948. V roce 1953 byla budova spořitelny upravena podle projektu architekta Oldřicha Starého a bylo v ní umístěno Muzeum Klementa Gottwalda. Přitom byly částečně narušeny původní novorenesanční interiéry. Řada zásahů do konstrukcí je nevratná. Při rekonstrukci nebyl dokumentován původní stav. Muzeum Klementa Gottwalda v budově působilo až do svého zrušení v roce 1989.

Po zrušení Muzea Klementa Gottwalda byla budova v rámci privatizace převedena na Českou spořitelnu, a.s. jako právní nástupkyni původní Městské spořitelny pražské. Návazně na tuto změnu majitele byly v letech 1990–1993 prostory znovu upraveny pro svůj původní účel.^[23]

Česká spořitelna vychází z toho, že pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii Prahy je dům zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.^[24] Proto byla v letech 2005–2008 provedena ve třech etapách generální rekonstrukce, jejímž cílem bylo i restaurování maleb a architektonických prvků interiérů. "...Předmětem restaurátorských prací bylo zlacení, štuková výzdoba, malby celých stěn i lokální opravy (například lunety ve vstupním vestibulu, cvikly ve dvoraně atd.), původní kamenné mozaiky, keramické dlažby, kamenné prvky z přírodního i umělého kamene, sochařská výzdoba, původní zámečnické prvky, vybraná původní svítidla, skleněné prvky, vnitřní okna, dveře a parapety. Rozsah prací vycházel z restaurátorského průzkumu a v průběhu stavby byl doplněn o nové nálezy: kamennou mozaiku v prostoru samoobslužné zóny bankomatu, malbu lunety – portréty věrozvěstů Cyrila a Metoděje v přízemí od neznámého autora, dekorativní figurální malby v 1. NP z dílny Václava Maška, odkrytí původních lunet u recepční haly s žánrovými figurálními výjevy od stejného autora a přemístění novějších lunet Mikoláše Alše do prostor pokladen v přízemí....."^[23]

V budově kromě pobočky České spořitelny jsou umístěny dvě galerie: v podzemí budovy a ve výlohách v Melantrichově ulici. Galerie vystavují díla z depozitářů České spořitelny a jejích předchůdkyň, které dlouhodobě investovaly do nákupu uměleckých děl a podporují studenty a nadané zaměstnance spořitelny.^[25] Budova bývalé Městské spořitelny pražské je tak i zajímavou turistickou atraktivitou v historickém centru Prahy.^[26]

• 
  František Ženíšek
• 
  Mikoláš Aleš
• 
  Celda Klouček (1855–1935)
• 
  František Hergesel (1857–1929)
• 
  František Hošek 1895
• 
  Antonín Procházka 1903
• 
  Bohuslav Schnirch
• 
  Bernard Otto Seeling (1895 Vilimek)

• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
  Městská spořitelna pražská
• 
  Městská spořitelna pražská
• 
  Městská spořitelna pražská
• 

  (c) I, Krokodyl, CC BY 2.5
  Městská spořitelna pražská
• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
  Městská spořitelna pražská – Havelská ulička
• 

  (c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
  Městská spořitelna pražská

• 
  Socha Zámožnost
• 

  (c) I, Krokodyl, CC BY 2.5
  Detail fasády – Znak Starého Města
• 

  (c) I, Krokodyl, CC BY 2.5
  Detail fasády – Znak Nového Města
• 

  (c) I, Krokodyl, CC BY 2.5
  Detail fasády – Znak Malé Strany
• 

  (c) I, Krokodyl, CC BY 2.5
  Detail fasády – Znak Hradčan

• BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
• BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
• DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
• HÁJEK, Jan; PÍŠA, Rudolf. 180 let českého spořitelnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005. S. 13. 
• KAPRÁLOVÁ, Gabriela. Banka s puncem devatenáctého století. Výstaviště 1, 648 03 Brno. Fotografie Vasil Stanko. Stavebnictví [online]. [cit. 2015-10-30]. Roč. 2009, čís. 10. [banka-s-puncem-devatenacteho-stoleti_N2717 Dostupné online]. ISSN 1802-2030. 
• KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
• Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 1–17.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.

• Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. 
• Prokop H. Toman, Nový slovník čsl. výtvarných umělců , díl I., Praha 1949.
• SVOBODA, Emanuel. Arch. Ant. Wiehl jedná s Mikolášem Alšem o výzdobě dvorany pražské městské spořitelny. Umění, roč. 5, (1957), č. 2, s- 169-170.
• VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
• VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
• Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
• WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

• Antonín Wiehl
• Osvald Polívka
• Novorenesance
• Generace Národního divadla
• Česká spořitelna

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici na Wikimedia Commons
• Česká spořitelna
• Antonín Wiehl na ArchiWebu
• Osvald Polívka na ArchiWebu
• Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
• Rekonstrukce pobočky České spořitelny Paláce Rytířská 29
• Detaily sochařské výzdoby průčelí Městské spořitelny pražské