Městské divadlo Karlovy Vary

Městské divadlo v Karlových Varech
Budova Městského divadla v Karlových Varech
Stát	Česko Česko
Místo	Karlovy Vary
Typ divadla	profesionální divadlo
Zaměření	činohra, opera
Budova
Architekt	Ferdinand Fellner a Hermann Helmer
Doba výstavby	1884–86
Otevření	1886
Přestavby	1910, 1976, 1993, 1997–99
Kód památky	34181/4-881 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Další informace
Souřadnice	50°13′15,88″ s. š., 12°52′54,42″ v. d.
Adresa	Karlovarské městské divadlo, o.p.s. Divadelní náměstí 21, 360 01 Karlovy Vary
Ulice	Nová louka
Oficiální web	http://www.karlovarske-divadlo.cz/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městské divadlo v Karlových Varech, dříve též Divadlo Vítězslava Nezvala, je pseudorokoková budova z roku 1886, postavená podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.

Dějiny

Comoedi Haus

První divadelní budova v Karlových Varech s názvem „Comoedi Haus“ stávala v místě dnešního Grandhotelu Pupp. Byla postavena v roce 1717 a její podoba se zachovala na dobové rytině. Jednalo se o asi čtyřicet metrů dlouhou stavbu z prken a rákosí, která fungovala jako letní scéna italských operních společností až do roku 1787, kdy se zřítila během představení.

Schauspielhaus

Základní kámen nového, prvního zděného divadla v Karlových Varech, byl položen 15. července 1787. Výstavbu inicioval a finančně zaštítil dr. David Becher. O rok později bylo divadlo slavnostně otevřeno Mozartovou operou Figarova svatba. Becherovo divadlo (neboli "Schauspielhaus"), jak bylo divadlo nazýváno, se nacházelo v místech dnešního Městského divadla. Celkové náklady na stavbu divadla s kapacitou kolem 500 míst představovaly 7 000 rakouských zlatých, z nichž dr. Becher městu bezúročně zapůjčil 4 000. Údajně se jednalo o nádhernou stavbu, nicméně pouze zvenku. Vnitřní zařízení i technické zázemí bylo skromné, až chudé.

V divadle se postupně vystřídalo osmnáct ředitelů, z nichž nejznámějším je zřejmě Josef Lutz, který ve spolupráci s ředitelem orchestru, Josefem Labitzkým s úspěchem uváděl i ty nejnáročnější opery. Divadlo se však začalo potýkat s dalšími technickými a hygienickými problémy a od roku 1870 se začalo diskutovat o výstavbě nového divadla.

V Becherově divadle se naposledy hrálo v září 1884.

Městské divadlo / Stadttheater

Vznik dalšího divadla byl provázen technickými problémy a průtahy, které se týkaly stavební parcely, byla dokonce zrušena soutěž o výstavbu. Složitou situaci navíc zkomplikovaly požár Národního divadla v Praze a požár divadla ve Vídni, a dokonce i požár starého karlovarského divadla v roce 1883. Z toho důvodu musely být návrhy přepracovány tak, aby splňovaly přísnější bezpečnostní předpisy.

Projekt na nové divadlo byl zadán vídeňskému ateliéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, přičemž měl být kladen důraz na zvýšenou bezpečnost nové budovy: strop, galerie, schody a další místa měla být z výhradně nehořlavých a ohnivzdorných materiálů. Zcela novým prvkem bylo zavedení elektřiny umožňující lepší osvětlení a ventilaci.

V srpnu 1884 byla stržena budova starého divadla a výstavba nového divadla byla zahájena v říjnu téhož roku. Po dvou letech byla dokončena divadelní budova v historizujícím pseudorokokovém stylu, která společně s Grandhotelem Pupp a Císařskými lázněmi tvoří výjimečně nádhernou kompozici. Náklady na výstavbu velkolepého divadla „Stadttheateru“ s kapacitou 700 míst dosáhly téměř 600 000 rakouských zlatých.

Výzdoba

Velmi významnou složkou divadla byla výzdoba interiérů. Autory maleb na stropní klenbě, fresky nad proscéniem a ručně malované opony s motivem oslavy básnického umění, byli mladí vídeňští umělci, bratři Gustav a Ernst Klimtovi a Franz Matsch. Další vídeňský umělec, Theodor Friedl, je autorem sochařské výzdoby, zjeména ve foyeru a sousoší „Múzy“ a Gryfové na průčelí budovy. Pseudorokokové osvětlení v celé budově je pak dílem architektů Fellnera a Helmera.

Samotná výstavba probíhala bez větších komplikací a v květnu 1886 byl slavnostně zahájen provoz.

První české profesionální divadlo

Vzhledem k rostoucí náročnosti představení byly v roce 1910 v divadle provedeny některé úpravy. Další pak následovaly koncem 20. let 20. století.

Novinkou v roce 1939 bylo zahájení celoročního divadelního provozu, a zároveň zde poprvé současně působily činohra, opera i balet.

Po druhé světové válce divadelní budovu využívala Rudá armáda, jako dočasný Armádní kulturní dům. Po několika měsících všaj již divadlo znovu sloužilo svému původnímu účelu. V téže době vzniklo první české Oblastní divadlo. V září 1945 zahájilo činnost hrou Josefa Kajetána Tyla "Jiříkovo vidění".

V 50. letech 20. století kvůli poškození z doby války i poválečných let, bylo nutné provést některé opravy, včetně interiérů, kdy byly restaurovány malby.

Celková rekonstrukce před stým výročím otevření divadla pak byla naplánována na září 1976. Oprava byla zamýšlena ve dvou etapách, z finančních důvodů však byla realizována pouze první etapa. Ta trvala dva roky a byly při ní opraveny zejména interiéry (štuková výzdoba, nová sedadla, osvětlení včetně lustru apod., dále bylo instalováno nové protipožární zabezpečení, rozvody elektřiny a zvukotechniky apod.)

Divadelní soubor se během prací musel uchýlit do dočasných prostor, nejprve to byl K-klub v Rybářích a později, již v samotném divadle, vzniklo úspěšné Divadlo Za oponou.

90. léta 20. století a současnost

Generální oprava

Na počátku 90. let bylo divadlo v téměř havarijním stavu, bylo proto rozhodnuto o jeho generální rekonstrukci. Naposledy se před generální rekonstrukcí v divadle hrálo 30. června 1993. Při ní prošlo divadlo v letech 1994 (oprava střechy, restaurace soch na průčelí, 1995 restaurace Klimtovy opony) – červen 1999.

Divadelní soubor v době rekonstrukce musel účinkovat na dočasných scénách Motýl a Tosca.

Samotná rekonstrukce Městského divadla v Karlových Varech byla pojata velkoryse, a to za výrazné finanční pomoci Evropské unie. Přestavba byla zahájena v roce 1997 a prováděly ji firmy Průmstav Praha a První stavební a.s. Karlovy Vary. Vedle kompletní obnovy inženýrských sítí, proběhly také významné restaurátorské práce v interiérech, včetně úprav na jevišti a v orchestřišti, dále např. opravy podlah ve foyeru, svítidel, baldachýnů, křesel apod. Novinkou bylo také vybavení pro filmové projekce, nové tlumočnické a titulkovací zařízení, zvukový systém Dolby Stereo, či technické vybavení pro televizní přenosy.

Slavnostní znovuotevření divadla se konalo 24. června 1999, kdy soubor Městského divadla zahajovacím představením byla „Ženitba“ N. V. Gogola a o den později proběhlo tradiční úvodní představení Figarovy svatby W. A. Mozarta v podání Opery Národního divadla.

Současný provoz

Program divadla je poměrně pestrý a snaží se zahnout různé věkové i sociální skupiny. Zahrnuje české i zahraniční divadelní hry, operní představení a také české premiéry. Karlovarské městské divadlo často hostí soubor Divadla Bez zábradlí Karla Heřmánka.

Odkazy

Literatura

• Adolf Branald: Promenáda s jelenem (Československý spisovatel 1966)
• Karel Nejdl: Dvě století od založení karlovarského zděného divadla, Lázeňský časopis 6/ 86, 50 let českého profesionálního divadla v K. Varech (DVN 1995)
• Vladislav Jáchymovský, Jiří Záviš: Divadlo v Karlových Varech (1990) Karlovy Vary a Grandhotel Pupp (Merkur 1991)
• Zdeněk Šmíd: Mé staré dobré Vary (Olympia Praha 1999)
• Kolektiv autorů: Divadlo v Karlových Varech (Úřad města 1999)
• FELLER, Hans. Das Karlsbader Stadttheater, oder, Die Karlsbader sind so zu sagen auch Menschen. Karlsbad: H. Feller, 1891. online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Městské divadlo Karlovy Vary na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Městského divadla v Karlových Varech
• Karlovarské Městské divadlo na www.karlovyvary.cz