Městské lázně (Plzeň)

Městské lázně
Základní informace
Architekt	Bedřich Bendelmayer
Poloha
Adresa	Východní Předměstí, Česko Česko
Ulice	Denisovo nábřeží
Souřadnice	49°44′43,34″ s. š., 13°23′3,09″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	11275/4-5070 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budova městských lázní na Denisově nábřeží č.p. 1217/3 v Plzni je od roku 1996 chráněnou kulturní památkou České republiky.^[1] Postavena byla v letech 1929–1932 podle projektu pražského architekta Bedřicha Bendelmayera. V říjnu 2022 zdevastovanou budovu odkoupil od soukromého vlastníka Plzeňský kraj, který jí chce zrekonstruovat a prostory využít pro umístění sbírek Západočeské galerie, vybudování multifunkčního sálu a jako zázemí pro krajské organizace.^[2]

Historie

Od roku 1887, kdy byl přijat návrh na stavbu nových lázní v Plzni, bylo postupně vypracováno několik projektů (v letech 1890, 1899, 1909). V roce 1923 začal pracovat na novém projektu architekt Bedřich Bendlmayer. Po neshodách s plzeňskou obcí byla smlouva s architektem ukončena a projekt přepracoval plzeňský městský stavební úřad (Ladislav Fiala).^[3] Stavba byla zahájena v březnu 1926, první etapa byla dokončena 12. listopadu 1931, kdy byly otevřeny sprchové, vanové a parní lázně B, druhá etapa 30. 3. 1932 – otevřena plovárna a parní lázně A. Dne 17. listopadu 1932 byla dokončena poslední, třetí etapa – léčebný ústav s rašelinnými lázněmi, vodoléčbou, elektroterapií, uhličitými a bylinnými lázněmi. V čele ústavu stál balneolog Jan Bureš. Lázně byly považovány za největší a nejmodernější v Československu. Při americkém náletu na Plzeň 20. prosince 1944 byla zasažena a vážně poškozena i budova lázní. Po válce byla budova zrekonstruována podle projektu architekta Václava Neckáře. První část byla otevřena 2. srpna 1948. U příležitosti otevření byla odhalena na budově pamětní deska deseti válečným obětem z řad zaměstnanců lázní. Druhá etapa rekonstrukce byla dokončena v roce 1953, kdy 1. 2. 1953 byl otevřen nový bazén. 26. listopadu 1968 byla v lázních otevřena první finská sauna v Plzni. Ke konci byl v lázních využíván především bazén na výuku plavání a terapeutické části. Lázně byly využívány obyvateli Plzně až do roku 1994, kdy byly uzavřeny.^[4][5]
Od roku 2013 se budova bývalých lázní využívá na hraní paintballu, i přesto, že obyvatelé Plzně byli proti tomuto využití.^[6] Pro architektonicky cennou stavbu svítá však naděje, jelikož by se do ní měla přestěhovat Západočeská galerie se svými depozitáři, jejíž nové sídlo mělo původně vzniknout v lokalitě U Zvonu.^[7]

Popis budovy

Budova byla postavena v neoklasicistním pojetí. Hlavní průčelí bylo tvořeno monumentálním sloupovým portikem a tympanonem. Hlavní prostory byly umístěny v ose hlavního vstupu. Z vestibulu se vstupovalo do parních lázní A, kde se přes vstup s 48 kabinkami vcházelo do sálu zakončeného kupolí, která byla nesená osmi sloupy. Uprostřed sálu byl kruhový bazén o průměru 5,5 metru a kolem něj místnosti s různými druhy lázní s dalšími dvěma bazénky, sprchami, odpočívárnami pro kuřáky i nekuřáky. Služby doplňoval také v samostatných místnostech masér a holič. Největším prostorem v lázních byl hlavní sál s rozměry 18 x 42 metrů s klenutým stropem a s galerií. Bazén měl rozměry 25 x 10 metrů. K dispozici bylo 82 kabin pro muže, 83 pro ženy a 80 skříněk pro děti a mládež. Poté, co byla budova lázní částečně zničena během druhé světové války, byl při její rekonstrukci odstraněn sloupový portikus s tympanonem a rizalit byl zvýšen o dvě patra. Vstupní hala byla přestavěna a obložena modrým sklem. Ve střešní části budovy byla zřízena střešní odpočinková terasa.^[5][3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Městské lázně na Wikimedia Commons
• Databáze domů s historií
• Plzeň, městské lázně 1932. Video autorů Josefa Tikvarta a Jakuba Klímy
• Městské lázně. Plzeňský architektonický manuál