Městské muzeum a galerie Hořice

Městské muzeum a galerie Hořice
Údaje o muzeu
Stát	Česko Česko
Adresa	náměstí Jiřího z Poděbrad 160, 508 01 Hořice v Podkrkonoší
Založeno	1887
Kód památky	37766/6-4684 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městské muzeum a galerie Hořice je městské muzeum sídlící v Hořicích (Hořice v Podkrkonoší) v novorenesanční budově na náměstí Jiřího z Poděbrad.^[1]

Městské muzeum a galerie Hořice je organizační složkou města Hořice a spravuje tato zařízení^[2]:

• Městské muzeum
• Galerie plastik
• Museum Czech Road Racing^[3]
• Masarykova věž samostatnosti

Muzeum ve svých depozitářích uchovává historické, prehistorické, národopisné a umělecké sbírky. V muzeu se pořádají tematické výstavy, konference, semináře, přednášky a jiné kulturní akce.^[1][4]

Muzeum bylo založeno v roce 1887 díky úsilí skupiny milovníků starých památek pod vedením Františka Pokorného (účetního Občanské záložny). Vzniklo tehdy pod názvem Archeologický a muzejní spolek a prvními uchovávanými předměty byly dary obyvatel města a později se do sbírky přidaly také památky darované městem. Ze začátku byly prostory pro uchovávání sběratelských předmětů velmi omezené a proto byly částečně archivovány ve vybraných hořických domácnostech. Až v roce 1903 se podařilo Františkovi Pokornému zajistit nové prostory pro uchování exponátů v nově postavené škole Na Daliborce, kde bylo možné uskladnit až 4000 inventárně podchycených památek.^[1][5]

Po smrti Františka Pokorného v roce 1904 nastoupil na jeho místo Jan Kyselo (odborný učitel a jednatel), na jehož pokyn byla zařízena stálá výstavní síň v nové školní budově Na Habru, ve které se konala osvětová činnost ve formě výstav s různou tematikou.^[1]

Ve stejném roce převzalo organizaci těchto výstav Podkrkonošské průmyslové muzeum v Hořicích, které vzniklo jako zvláštní odbor Archeologického a muzejního spolku a v roce 1906 se dokonce osamostatnilo. Hlavním sídlem Podkrkonošského průmyslového muzea byla odborná škola sochařsko-kamenická. V této budově byla zřízena musejní knihovna a čítárna s národohospodářskými a odbornými knihami a časopisy (včetně zahraničních periodik) a pořádaly se zde také kurzy kreslení, modelování, tkaní apod.^[1][5]

Zatímco Podkrkonošské průmyslové muzeum plnilo poslání zaměřené na estetickou výchovu široké veřejnosti, Archeologický a muzejní spolek vytrvale pokračoval ve sběratelské a archeologicko-badatelské činnosti.^[1]

V 30. letech bylo zaměření muzea zúženo a v roce 1937 přejmenováno na Vlastivědné muzeum okresu hořického.^[1][5]

V roce 1942 získal okresní hejtman Dr. František Šrámek pro muzeum reprezentativní budovu (pískovcová budova z roku 1877) na hořickém náměstí (nyní náměstí Jiřího z Poděbrad), která dříve sloužila jako sídlo okresní správy, pošty a pojišťovny a kde mohly být bohaté sbírky uloženy pod jednu střechu. V roce 1946 byly do Vlastivědného muzea okresu hořického převedeny sbírky zaniklého Podkrkonošského průmyslového muzeu, čímž byla obnovena původní jednota muzejní činnosti.^[1]

Dalším přelomovým obdobím v dějinách hořického muzejnictví jsou léta 1967–68, kdy k zadní části budovy muzea byla přistavěna Štorchova síň, financovaná z výtěžku autorských honorářů děl Eduarda Štorcha (1878–1956), které známý spisovatel románů z pravěku a rodák z nedaleké Ostroměře odkázal hořickému muzeu.^[1][5]

Výstavní prostor v přízemí budovy přibližuje historii těžby pískovce a jeho zpracování. Expozice je věnovaná geologii a pravěkým kamenným nástrojům, které lze spojit s těžbou a zpracováním pískovce v Hořicích.^[6]

Sloupová síň se schodištěm tvoří centrální prostor budovy. V této oblasti jsou vystaveny nově restaurované obrazy a sochy, které pocházejí z muzejního depozitáře.^[6]

Štorchova síň se nachází v přízemí. Byla k budově dostavěna v letech 1967–1968. Tato místnost slouží jako výstavní prostor, ale je rovněž využívána jako koncertní sál.^[6]

Expozice zobrazuje vývoj sochařské a kamenické tvorby od konce 19. století. Prezentovány jsou plastiky z pomníkové tvorby, architektury a náhrobního sochařství spojeného s Hořicemi. Dále je zde zdokumentován vznik a vývoj hořické kamenické školy, která byla založena v roce 1884.^[6]

Slouží k pořádání konferencí, seminářů, přednášek a dalších kulturních akcí.^[6]

Atrium se schodištěm a terasou slouží k pořádání kulturních akcí za příznivého počasí. Pod zastřešeným prostorem jsou vystavena významná sochařská díla.^[6]

Muzeum sídlí v novorenesanční budově s osově souměrnou pískovcovou fasádou, kterou na náměstí Jiřího z Poděbrad nechal postavit podnikatel Václav Tomášek, podle návrhu stavitele Františka Karažeje.^[1][7]

Na místě novorenesanční budovy dříve stávaly dva dřevěné domky, které v roce 1870 shořely.^[1][5] Pozemek potom koupil podnikatel Václav Tomášek, který zde podle návrhů stavitele Františka Karažeje nechal postavit novou budovu, která byla dokončena v roce 1876. Václav Tomášek v roce 1883 přišel o všechno své mění, včetně nově postavené budovy.^[1]

Budova potom mnohokrát změnila svého majitele a s ním i využití. V období od 1885 do 1905 byla v domě umístěna pošta a okresní hospodářská záložna, která tam vydržela do roku 1927. V roce 1905 se zaměření rozšířilo umístěním zasedací síně do budovy, a tím budova získala pojmenování Okresní dům.^[1] Od roku 1942 slouží budova jako sídlo městského muzea a shromažďuje cenné sbírky na jednom místě.^[1][5]

V letech 1967–1968, byla k budově přistavěna Štorchova síň, která slouží jako výstavní prostor. Síň je pojmenovaná po Eduardu Štorchovi, díky kterému bylo možné síň vybudovat. (Eduard Štorch odkázal muzeu autorské honoráře svých děl, z jejichž výdělků se financovala výstavba.)^[1][5]

V období od 2017 do 2019 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celé budovy muzea.^[5]

Stálá expozice hořického muzea se věnuje kamenosochařské tradici v Hořicích a okolí.^[4]

Výstavní prostor v přízemí představuje historii těžby pískovce v daném regionu a jeho řemeslné zpracování. První část expozice se věnuje geologii a použití pískovce pro výrobu pravěkých kamenných nástrojů. Druhá část expozice se zabývá pískovcem a jeho rolí v architektuře, v umění a cechovních řemeslech. Jsou zde vystaveny artefakty z 16. až 19. století související s Hořicemi a jejich nejbližším okolím.^[4]

Expozice v prvním patře představuje kamenosochařská díla umělců z Hořic a okolí. Nejčastěji se jedná o pedagogy a absolventy zdejší kamenické a sochařské školy. Expozice uvádí a popisuje postup sochařovi práce z hlediska reprodukčních technik a přenosu plastiky z modelové do finální materiálové podoby a představuje různé druhy plastik. Expozici doplňují sochy, busty a obrazy ve sloupové síni, na schodišti a na chodbách muzea. Jedním z významných exponátů je i sádrová plastika Šárka známého českého sochaře Quido Kociana umístěná ve sloupové síni.^[4]

Sbírka muzea se skládá z několika dalších podsbírek:

• Archeologická

- Podsbírka obsahuje artefakty z východního okresu Jičín a pokrývá období od staršího paleolitu po středověk. Sbírka byla založena v osmdesátých letech 19. století Archeologickým a muzejním spolkem.

• Historická

- Podsbírka byla budovaná od osmdesátých let 19. století z darů podporovatelů muzea. Obsahuje předměty z pozůstalostí hořických sběratelů a osobností jako Jan Kyselo a Eduard Štorch. Zahrnuje archivní dokumenty, fotografie a umělecko-průmyslové předměty. Je největší součástí sbírkového fondu muzea.

• Knihy

- Podsbírka knih, která se zaměřuje na publikace od autorů a ilustrátorů z tohoto regionu a na tituly vydané či vytištěné v Hořicích. Významnými autory zastoupenými v této sbírce jsou Karel Vik, Karel Jaromír Erben, Eduard Štorch a Alois Jilemnický.

- Šafránkova kronika je jedním z nejcennějších exponátů sbírky.

• Militaria

- Sbírka militarií zahrnuje zbraně a výstroj z 19. a první poloviny 20. století, včetně předmětů z prusko-rakouské války 1866.

• Numizmatická

- Podsbírka zahrnuje české mince sahající až do středověku.

• Výtvarného umění

- Podsbírka výtvarného umění zahrnuje artefakty převážně z konce 19. století a z prvních dekád 20. století. Mezi novějšími přírůstky jsou ilustrace Zdeňka Buriana pro knihy Eduarda Štorcha.^[4]