Nejstarší jilemnické pohřebiště se patrně rozkládalo kolem tehdejšího kostela sv. Vavřince v samém centru obce. Další místa pohřbívání se rozkládala kolem kostelíku sv. Alžběty (u Jilemnického zámku) a kolem kostelíku Božího těla v Jilmu (zbořen v roce 1803, samotný hřbitov byl zrušen v roce 1811).[2] Hřbitovy u kostela sv. Vavřince a u sv. Alžběty byly zrušeny výnosy Josefa II. Roku 1630 byl hlavní hřbitov přesunut ke kostelu sv. Kříže (první zmínka o tomto kostelu je z roku 1547, zbořen byl pak v roce 1787[3]). Hřbitov sloužil až do roku 1811, kdy přestal kapacitně dostačovat pro rozvíjející se město. Od té doby chátral až do roku 2019, kdy byl při výstavbě nového kruhového objezdu revitalizován a upraven.
14. listopadu1810 byl vysvěcen nový (pouze katolický) hřbitov za Zvědavou uličkou a již 18. listopadu sem byla pochována dvojčátka z Víchové nad Jizerou. Ohraničení hřbitova původně zajišťovaly hustě vysázené smrčky, avšak poté, co se jednou vznítily od svíčky, bylo přikročeno ke stavbě kamenné a cihelné zdi.
V roce 1863 vznikl v západním sousedství evangelický hřbitov a v roce 1929 byl zásluhou ředitele školy Antonínem Klimentou zřízen urnový háj (kde byl Klimenta na čestném místě jako první pohřben).
Popis hřbitova
Hřbitov je rozdělen na tři části - katolickou, evangelickou a urnový háj. Katolické části dominuje Haklova pohřební kaple. Na západní straně nalezneme tři kaplové hrobky (Jeriova, Mládkova a bezejmenná).
Významné hroby
Haklova pohřební kaple - monumentální neorenesanční hrobka rodiny Haklovy na hřbitově v Jilemnici. Vznik hrobky inicioval úspěšný obchodník a veřejný činitel Jan Hakl (1835–1917), stavba byla realizována podle návrhu pražského architekta Štěpánka roku 1885.[4] Stala se inspirací Jaroslavu Havlíčkovi k pasáži o hrobce stavitele Kiliána, otce Štěpy, na samém začátku románu Petrolejové lampy.[5] Na malířské výzdobě hrobky se podíleli Adolf Liebscher a Josef Scheiwel. Sochu panny Marie uvnitř vytvořil Bernard Otto Seeling.Interiér Haklovy hrobky
Hrob Bohumila Hanče - Hrob připomínající tragickou smrt lyžaře Bohumila Hanče, který dle nápisu na mramorové desce, umístěné na náhrobním kameni, zahynul v průběhu 50 km dlouhého lyžařského závodu v Krkonoších, nalezneme na evangelickém hřbitově.[6]
Hrob Jana Buchara - Místo věčného odpočinku řídícího učitele Jana Buchara, který je, dle nápisu v kartuši pod pamětní deskou s reliéfem lyžaře v telemarku, považován za tvůrce české turistiky, nalezneme u vstupu do urnového háje, nejzápadnějšího oddělení městského hřbitova.[7]
Jan Buchar (1859–1932) - řídící učitel, průkopník lyžování a horské turistiky
JUDr. Karel Čermák (1866–1951) - starosta Jilemnice v letech 1912 až 1919, pokračoval v rozvoji města po F. X. Jeriem, v elektrifikaci města a ve spolupráci s Ottou hrabětem Harrachem zajistil dodávky potravin během 1. světové války
MUDr. Jaroslav Feyfar (1866–1935) - lékař a amatérský fotograf, známý především snímky Krkonošských hor a života v Jilemnici
Jaromír Horáček (1900–1976) - folklorista, spisovatel, vedl kroniku města Jilemnice v letech 1914 - 1919, sbíral krkonošské pohádky a pověsti
František Xaver Jerie (1848–1913) - dlouholetý starosta Jilemnice, mecenáš, zasloužil se např. o vybudování občanské záložny, gymnázia, gravitačního vodovodu ze Žalého, železniční dráhy, muzea i o elektrifikaci.
Josef Knobloch (1851–1924) - podnikatel, vyráběl sodovky a limonády, starosta obce Sokolské v Jilemnici, financoval stavbu městského chudobince
Oldřich Kučera (1909–1945) - od roku 1941 farář v Trhové Kamenici, autor mše Missa Sancta, člen odbojové skupiny Rada tří - Jaro, 8. května 1945 brutálně zavražděn německými povstalci
Jáchym Metelka (1853–1940) - učitel a ředitel jilemnické dívčí školy, zkonstruoval Metelkův mechanický betlém
Stanislav Mach (1906–1975) - hudební skladatel a dirigent, komponoval mše
Urnový hájIvan Otto Mikšovič (1909–1987) - skaut, novinář, disident a spisovatel, zakladatel skautingu v Jilemnici, autor díla Měděný důl
Flag of the Czech Republic.svg Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto:
„Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Česko
multimediální obsah na Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřbitov Jilemnice na Wikimedia Commons 
.jpg)
