Městský hřbitov ve Valašském Meziříčí
Hřbitov Valašské Meziříčí | |
---|---|
Hřbitovní kaple | |
Lokalita | |
Stát | Česko |
Obec | Valašské Meziříčí |
Zeměpisné souřadnice | 49°29′11,3″ s. š., 17°57′55,8″ v. d. |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Městský hřbitov ve Valašském Meziříčí je veřejné pohřebiště, které se nachází na ulici Masarykova 29 ve Valašském Meziříčí. Správcem pohřebiště jsou Technické služby města Valašské Meziříčí.[1]
Historie
Ve Valašském Meziříčí se pohřbívalo na starém hřbitově u kostela svatého Jakuba Většího v Krásně nad Bečvou (sloužil pro Krásno a okolní obce), po zákazu pohřbívání v centrech obce vydaným Josefem II. byl vybudován v roce 1826 nový centrální hřbitov.[2] Hřbitov u hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice sloužil do roku 1892 pro město Meziříčí a okolní obce, kdy byl založen nový hřbitov na Králově ulici v jižní části města, původně trestanecký.[3] Hřbitov kolem kostela Nejsvětější Trojice byl zrušen v roce 1919 a během dvacátých let 20. století přeměněn na park.[4] Trestanecký hřbitov založený v roce 1892 sloužil k pohřbívání trestankyň z ženské trestnice, která byla v původním zámku Žerotínů v druhé polovině 19. století.[5] V období první světové války si město v roce 1916 pronajalo trestanecké pohřebiště, kde byli pohřbíváni vojáci zemřelí v místních lazaretech. V roce 1953 byly ostatky exhumovány a přeneseny na centrální hřbitov do společného hrobu.[6][7] Hřbitov byl zrušen v roce 1964.[8] V místě trestaneckého hřbitova byl v roce 2018 odhalen památník obětem první světové války.[9]
Části hřbitova
Součástí hřbitova jsou tři samostatné části:
- židovský hřbitov v majetku židovské obce v Ostravě,
- vojenský hřbitov německých vojáků z doby druhé světové války,
- mezinárodní pohřebiště s ostatky vojáků z první světové války bez rozdílů národnostní a hrob partyzána.[1][10]
Židovský hřbitov je zbytek z původního hřbitova na němž se dochovalo 17 náhrobních stél z let 1870–1938.[11]
Nad židovským hřbitovem byl zřízen vojenský hřbitov německých vojáků padlých v době druhé světové války, který byl vybudován v letech 1998–2001 a otevřen v roce 2001. Na této části jsou umístěny tři kenotafy, tři hřbitovní pole s žulovými náhrobky, jedenáct desek se jmény vojáků, jejichž ostatky se nepodařilo identifikovat a centrální kříž.[12][13] Je zde pohřbeno asi 4000 vojáků.[14] Na desce pod centrálním křížem je nápis v němčině a v češtině:„HIER RUHEN DEUTSCHE SOLDATEN DES KRIEGES 1939 - 1945 GEDENKET IHRER UND DER TOTEN ALLER KRIEGE. IHRE SCHICKSALE MAHNNEN UNS ZUR VERSÖHNUNG. ZDE ODPOČÍVAJÍ NĚMEČTÍ VOJÁCI Z VÁLKY 1939 - 1943 VZPOMEŇTE NA NĚ A NA OBĚTÍ VŠECH VÁLEK, JEJICH OSUDY NABÁDAJÍ K SMÍŘENÍ.“[13]
Pod vojenským hřbitovem stojí mramorový památník na památku tureckých vojáků turecké 20. pěší divize, kteří zemřeli ve zdejších lazaretech. Památník nese jména všech tureckých vojáků, která byly nalezena v městské matrice.[7] Ve Valašském Meziříčí se léčilo na 800 Turků ze zranění, která utrpěli na rakousko-ruské frontě u Haliče od října 1916 do srpna 1917. Za památníkem je společný hrob 265 vojáku všech národností, kteří zemřeli v místních lazaretech v době první světové války.[11] K památníku ve tvaru jehlanu ohraničeném zídkou s řetěze vede schodiště na jehož konci na sloupcích zídky je umístěn znak půlměsíce a hvězdy. Na přední straně podstavce mramorového obelisku jsou dvě pamětní desky s nápisy v tureckém jazyce :„BURADA, BIRINCI DÜNYA HARBINDE 1916-17 YILLARI ARASINDA AVUSTURYA-RUSYA (GALICYA) CEPHESINDE CARPISAN 20 NCI TÜRK TÜMENINE MENSUP 205 TU?RK ASKERI YATMAKTADIR. RUHLARI SAD OLOSUN“ a českém jazyce: „ZDE ODPOČÍVA 205 TURECKÝCH VOJÁKŮ z 20. TURECKÉ DIVIZE, KTEŘÍ BOJOVALI V 1. SVĚTOVÉ VÁLCE NA RUSKO - RAKOUSKÉ FRONTĚ (U HALIČE) V LETECH 1916 - 1917. ODPOČÍVEJTE V POKOJI.“[15]
Na hřbitově se nachází hřbitovní kaple s výzdobou stropu od Josefa Brože (1904–1980).[16] V roce 2019 byla na hřbitově otevřena nová smuteční síň.[17]
Osobnosti
Na městském hřbitově jsou pohřbeny tyto osobnosti:
- Marie Bognerová (1931–1997) – akademická malířka a ilustrátorka,
- Eduard Domluvil (1846–1921) – římskokatolický duchovní, spisovatel a amatérský regionální historik,
- Antonín Matalík (1880–1955) – český houslista, lidový hudebník, skladatel a kapelník,
- Josef Místecký (1891–1957) – český architekt, urbanista, pedagog, malíř, návrhář nábytku a koberců,
- Bohumil Mořkovský (1899–1928) – československý gymnasta, olympionik,
- Rudolf Schlattauer (1861–1915) – český malíř, tvůrce gobelínů.
V roce 2008 byla u vstupu na hřbitov umístěna informační tabule s 57 čestnými hroby.[18]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Správa hřbitova. www.tsvmpo.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Valašské Meziříčí - kostel sv. Jakuba Většího. Jirkův cestovní deník - originální články o turistice [online]. 2021-08-05 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Kostel Nejsv. Trojice ve Valašském Meziříčí. www.muzeumvalassko.cz [online]. Muzeum regionu Valašsko [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Historie lapidária [online]. Muzeum regionu Valašsko [cit. 2014-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10.
- ↑ Historie | Galerie Kaple. kaple.kzvalmez.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Valašské Meziříčí navštívil turecký velvyslanec: Valašské Meziříčí. www.valasskemezirici.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Novinář mapoval ve Valašském Meziříčí osudy tureckých vojáků. www.muzeumvalassko.cz [online]. Muzeum regionu Valašsko, 2021-06-01 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ BENEŠ, Josef. Bludný balvan střeží bývalý hřbitov ve Valašském Meziříčí. Valašský deník. 2017-11-28. Dostupné online [cit. 2023-06-14].
- ↑ VOGLOVÁ, Jitka. Valašské Meziříčí převzalo ocenění za péči o válečné hroby. ZLIN.CZ [online]. 2020-08-29 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Valašské Meziříčí - Vojenský cintorín. www.turistika.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b Židovský a vojenský hřbitov: Turistické informační centrum Valašské Meziříčí. www.info-vm.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-14.
- ↑ Valašské Meziříčí - vojenský hřbitov. www.turistika.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Vojenský hřbitov německých vojáků. www.vets.cz [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ MIKUŠ, Jakub. Valašské Meziříčí převzalo ocenění za péči o válečné hroby: Valašské Meziříčí. www.valasskemezirici.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Valašské Meziříčí - pamätník… - Památník | Turistika.cz. www.turistika.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Josef Brož – Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ KRYNEK, Ondřej. Valašské Meziříčí si postavilo nadčasovou smuteční obřadní síň s kolumbáriem – DesignMag.cz. www.designmag.cz [online]. 2019-06-21 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ www.pohrebiste.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu hřbitov Valašské Meziříčí na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Radim Holiš, Licence: CC BY-SA 3.0
Hřbitovní kaple ve Valašském Meziříčí