Městský hřbitov ve Vrchlabí

Městský hřbitov ve Vrchlabí
Pohled od hřbitova na kostel svatého Augustýna
Pohled od hřbitova na kostel svatého Augustýna
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
ObecVrchlabí
Zeměpisné souřadnice
Specifikace
Náboženstvíkřesťanství, evangelicismus
Výstavba1805
Datum posvěcení1805
1. listopad 1880 (druhá část)
Rozloha26 693 m²
Odkazy
Oficiální webhřbitov na webu města [1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městský hřbitov ve Vrchlabí se nachází ve městě Vrchlabí, západně od klášterního kostela svatého Augustina.[1]

Historie

Původní pohřebiště leželo u starého jednolodního gotického kostela (předchůdce kostela svatého Vavřince). Poté, co přestával prostorově stačit, byl hřbitov od roku 1805 přesouván na současné místo.

Severní část hřbitova se rozrůstala ve třech etapách. První část byla založena roku 1805, druhá byla vysvěcena 1. listopadu 1880 a třetí díl byl založen roku 1907, kdy město přikoupilo pozemek od Aloisie z Černínu. 20. června 1907 byla vysázena lipová alej v nejmladší horní části hřbitova.

Roku 1910 byla vystavěna židovská část hřbitova. Během období protektorátu byl židovský hřbitov devastován, avšak byl ušetřen. 9. května 1945 zde gestapo popravilo a pohřbilo šest ruských zajatců. Židovský hřbitov zanikl po druhé světové válce, kdy město prodalo náhrobky a místo zplanýrovalo, aby uvolnilo prostor pro urnový háj.

Popis

Hřbitov je komponován v osové souměrnosti. Jeho centrem je litinový kříž z roku 1880, na kterém nalezneme německý nápis:

„Wer zu mir kommt, den werde ich nicht verstoßen“ („Kdo ke mně přichází, toho nevyženu“)

Na podstavci najdeme citáty z evangelií svatého Jana a Matouše. Hřbitov lze rozdělit na starší severní část s tradičními hroby a hrobkami a mladší jižní se zaniklým židovským hřbitovem a urnovým hájem.

V nejstarší části hřbitova (1805–1830) stojí raně klasicistní hroby a hrobky, v prostřední části (1830–1900) se zachovalo větší množství pozdně klasicistních a eklekticistních staveb. Nejnovější část hřbitova (1900–1945) obsahuje hroby ve stylu art deco, kubismu, secese, neorenesance a neogotiky.

Je zde také památník obětem dvou světových válek. Původně byl pouze obětem války první světové války, avšak 9. května 1945 zde byli pohřbeni gestapem popravení sovětští vojáci. Zřejmě tu našli místo posledního odpočinku i sovětští strážní z firmy Lorenz, pozdější Tesly. Našli zde prý několik sudů označených lebkou a zkříženými hnáty, které obsahovaly metylalkohol, po jehož požití zemřeli. Celkem by zde měly spočívat ostatky 22 sovětských vojáků.[2][3]

Pomník obětem válek[4] a soubor hrobek rodin Kostial, Rotter a Jerje[5] jsou chráněny coby kulturní památky.

Hroby nejznámějších osobností

  • David Ettel – papírník, vážený občan, otec Josefíny Kablíkové
  • Kleofáš Hollman (1865–1924) – stavitel, architekt, pozdější starosta města
  • Ignác Theodor Petera (1840–1904) – zakladatel automobilového průmyslu ve Vrchlabí
  • Wilibald Jerie starší (1819–1895) – továrník, poslanec Českého zemského sněmu, mecenáš
  • Josefína Kablíková – botanička, lékárnice[pozn. 1]
  • Guido Priesel (1890–1918) – průkopník létání a letectví
  • Guido Rotter – propagátor lyžování, textilní podnikatel, první prezident Rakouského lyžařského svazu
  • Karl Sirowatka – podnikatel, obchodník, propagátor lyžování
  • Wenzel Weber (1824–1888) – vrchlabský děkan, poslanec Českého zemského sněmu
  • Pavel Wonka (1953–1988) – disident, poslední politický vězeň v Československu, který zemřel ve vězení

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky

  1. Navštěvovali ji Jan Evangelista Purkyně a malíři Josef a Quido Mánesové. Quido ji v roce 1848 zvěčnil na vycházce nedaleko Sněžných jam.

Reference

  1. Vrchlabí | Detail hřbitova | Databáze historických hřbitovů. cimiterium.cz [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  2. Hřbitovní stezka "Za pamětí Vrchlabí": Významné osobnosti města: Turistický portál Vrchlabí. www.mestovrchlabi.cz [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-11. 
  3. Ivo Šťastný, Ing. František Jedlička. Pomník Obětem 1. a 2. světové války a vojákům Rudé armády [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  4. Tento objekt je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 40758/6-3737 (PkMISSezObrWD).
  5. Tento objekt je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 103873 (PkMISSezObrWD).

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“