MINIX

MINIX
VyvíjíAndrew S. Tanenbaum
Rodina OSUnix-like
Aktuální verze3.4.0rc6 / 9. května 2017
Podporované platformyPC, PC/AT, PS/2, Motorola 68000, SPARC, Atari ST, Amiga, Macintosh, SPARCstation, NS32532, ARM, INMOS transputer, i386. 64bitové verze ve vývoji. (ARMv8 (prioritně), x86-64)[1]
Typ jádraMikrojádro
Programovací jazykC
Výchozí uživatelské rozhraníPříkazový řádek (ash)
LicencePůvodně Proprietární, od roku 2000 pod licencí BSD
StavAktivní
Oficiální webminix3.org

MINIX je svobodný otevřený, unixový operační systém postavený na architektuře mikrojádra. MINIX napsal Andrew S. Tanenbaum, aby ho mohl využít při výuce operačních systémů a také tím inspiroval vývojáře linuxového jádra. Jméno MINIX je odvozeno ze slov minimal a Unix. V roce 2023 již není systém vyvíjen (poslední změna v Gitu je z roku 2018 a poslední příspěvek v Usenet skupině je z roku 2020).[2][3]

Historie

Andrew S. Tanenbaum vytvořil MINIX na universitě Vrije v Amsterodamu, aby názorně objasnil principy a funkce operačního systému, které v roce 1987 publikoval v knize Operating Systems: Design and Implementation. Tato kniha obsahuje zdrojový kód MINIXu 1.0 napsaný v jazyce C, který byl zkrácen na 12 000 řádků (jádro, správa paměti a souborový systém MINIX). Vydavatelství Prentice-Hall vydalo zdrojové i binární kódy MINIXu na disketě spolu s knihou. MINIX 1 měl systémová volání kompatibilní se 7. verzí UNIXu.

Tanenbaum nejdříve vyvíjel MINIX pro mikropočítače IBM PC a IBM PC/AT. MINIX 1.5 vydaný v roce 1991 podporoval MCA v osobních počítačích IBM PS/2 a byl modifikován pro podporu procesorů Motorola 68000, SPARC a počítačů Atari ST, Commodore Amiga, Apple Macintosh, SPARCstation. Neoficiálně byl upraven pro podporu procesorů Intel 80386 (v 32bitovém chráněném režimu), NS32532, INMOS transputer. Firma Meiko Scientific použila ranou verzi MINIXu jako základ jejich operačního systému MeikOS vyvíjený pro superpočítače.

Poptávka po procesorech Motorola 68000 a jeho dalších verzí klesala, a proto byl MINIX 2.0 zveřejněný v roce 1997 k dispozici pouze pro procesory x86 a pro procesory SPARC. S touto verzí MINIXu vyšla druhá verze Tanenbaumovy učebnice, kterou napsal s Albertem Woodhullem. S touto učebnicí byl MINIX 2.0 distribuován na CD-ROM. MINIX 2.0 vyhovuje standardu pro UNIXové systémy POSIX1, podporuje procesory 386 a novější ve 32bitovém režimu.[zdroj?] Síťový protokol Amobea, který byl MINIXu 1.5, nahradil v MINIXu 2.0 protokol TCP/IP. MINIX 2.0.2 byl neoficiálně upraven pro podporu procesorů Hitachi SH3, 68020 a PDA Jornada 680/690.

Minix-vmd je varianta MINIX 2, která je kompatibilní s procesory Intel-IA 32. Byl vytvořen dvěma vědci na univerzitě Vrije. Má virtuální paměť a X Window System.

MINIX 3

Podrobnější informace naleznete v článku MINIX 3.

O MINIXu 3 veřejně hovořil Andrew Tanenbaum 24. října 2005 na konferenci asociace ACM o principech operačních systémů. Lze ho spouštět na jiných operačních systémech jako virtuální počítač pomocí emulátorů Bochs, QEMU, VMware Workstation/Fusion, Microsoft Virtual PC. Verze 3.3.0 byla uvolněna 16. září 2014. Obsahuje X11, emacs, vi, cc, gcc, perl, python, ash, bash, zsh, ftp, ssh, telnet, pine a tisíce dalších NetBSD balíčků. S přidáním X Window System tato verze pracuje nejenom v textovém režimu, ale také i v grafickém režimu. Jelikož je systém postaven na architektuře mikrojádra, může systém pokračovat v činnosti i při selhání některého z ovladačů zařízení. V mnoha případech se ovladač nahradí aniž by ovlivnil běžící procesy.

Upravený MINIX 3 je využit jako operační systém v rámci Intel Management Engine.[4]

MINIX a Linux

Princip návrhu MINIXu jak ho vymyslel Tanenbaum ovlivnil Linuse Torvaldse při vývoji linuxového jádra. Jeho návrh nového systému se od MINIXu významně lišil, a to především v použití monolitického jádra místo mikrojádra, což bylo předmětem slavného sporu mezi Tanenbaumem a Torvaldsem. První Linuxové jádro bylo vytvořeno na MINIXu, což vedlo ke zdědění různých rysů tohoto systému jako byl systém souborů.

Obviňování Linuxu, že byl zkopírován z MINIXu

V květnu 2004 Kenneth Brown z Alexis de Tocqueville Institution vznesl obvinění, že hlavní části Linuxového jádra jsou zkopírované z MINIXu. Důvody, jež ho k tomu vedly sepsal a publikoval v dokumentu, který nazval Samizdat. Tato obvinění byla vyvrácena jak veřejností, tak i samotným Tanenbaumem, který toto obvinění na svých www stránkách vyvrátil.

Licence

V době jeho původního vývoje, byla licence MINIXu považována za velmi svobodnou. Licenční poplatek byl velmi nízký ($69) ve srovnání s ostatními operačními systémy. Ačkoliv si přál Tanenbaum, aby studenti nemuseli za MINIX platit, jeho vydavatel nebyl připraven nabídnout materiál (jako zdrojový kód), který by byl volně šiřitelný bez poplatku. A tak byl zvolen kompromis a v ceně licence byla i Tanenbaumova kniha. Tato licence znemožnila použití MINIXu jako základ pro volně šiřitelný softwarový systém.

Jakmile se na začátku 90. let objevily volně šiřitelné systémy jako Linux a 386BSD, mnoho softwarových vývojářů opustilo vývoj MINIXu a věnovali se vývoji těchto volně šiřitelných systémů. V dubnu 2000 se stal MINIX volně šiřitelným, ale do té doby již jiné operační systémy překonaly jeho schopnosti, a tak se na vývoji systému podílejí studenti a nadšenci.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SCHROEDER, Stefan. Frequently Asked Questions [online]. Rev. 2016-12-14 [cit. 2016-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-26. (anglicky) 
  2. ↑ JEŽEK, David. Nejpoužívanější operační systém světa MINIX de facto skončil. Root.cz [online]. 2023-05-31 [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ HOLWERDA, Thom. MINIX is dead. OSnews [online]. 2023-05-28 [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JEŽEK, David. MINIX je zřejmě nejrozšířenějším systémem, je ukrytý v procesorech Intel. root.cz [online]. 8. 11. 2017. Dostupné online. ISSN 1802-8012. 

Související články

GNU – GNU GPL (licence)

BSD – BSD licence

Další čtení

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

MINIX screenshot.png
Screenshot of MINIX 3.1.2a