Projekt MKULTRA

Zveřejnění projektu MKULTRA

Projekt MKULTRA je kódové jméno pro projekt CIA s několika cíli, z nichž většina zkoumala metody psychické manipulace lidí. Mezi ně patřily:

  • ovlivňování myšlení pomocí drog
  • hypnóza
  • izolace a senzorická deprivace
  • verbální a sexuální zneužívání
  • různé formy mučení
  • vývoj látek schopných manipulovat lidský mozek a vědomí

Výzkum byl velmi rozsáhlý – vedlo jej 80 institucí, včetně 44 univerzit, stejně jako nemocnice, věznice a farmaceutické společnosti.[1] CIA výzkum v těchto institucích ovládala přes organizace působící jako zástěrka za tento program, nicméně někteří jedinci ve vedení těchto zařízení o skutečnosti, že je výzkum řízen CIA, věděli.

Pod dohledem Alana Dullesse jej řídil a měl na starost Sidney Gotlieb. V rámci projektu byl prováděn výzkum na nic netušících osobách v USA a v Kanadě, při němž jim mimo jiné byly podávány drogy, jako např. LSD.[2]

Program byl tajný a z vícero důvodů neústavní a ilegální. Poté, co vypluly na povrch informace o něm, byla veřejnost pobouřena.

Chronologie

Projekt byl spuštěn na začátku 50. let, pravděpodobně již v roce 1950. Z dokumentů, které se dostaly na veřejnost, se můžeme dozvědět, že projekt byl v roce 1953 oficiálně schválen, v roce 1964 redukován ve svém rozsahu, v roce 1967 ještě více omezen na rozpočtu a v roce 1973 oficiálně zastaven. Ve stejném roce nařídil Richard Helms, tehdejší ředitel CIA, zničit velkou část dokumentů o tomto programu.

V letech 1974–1975, v důsledku aféry Watergate, se však v tisku objevily zprávy o MKULTRA a dalších ilegálních aktivitách CIA, včetně pokusů na lidech, což vyústilo v rozsáhlý skandál a vyšetřování.[2] Vyšetřování prováděla komise prezidenta Forda (Rockefeller Commission), která zveřejnila některé informace o nezákonném postupu CIA proti občanům USA, např. porušování listovního tajemství, o projektu MKULTRA a některé materiály, které měly vyvrátit spekulace o zapletení CIA do atentátu na Kennedyho. Výsledná zpráva komise však nebyla uspokojivá a proto vznikl opoziční vyšetřovací orgán, senátní výbor pod vedením demokratického senátora Franka Churche (Church Committee). V roce 1977 byl vznesen požadavek k CIA na dodání dokumentace o MKULTRA (v rámci zákona Freedom of Information Act); na povrch se tak dostalo cca 20 tisíc stránek dokumentů, které nebyly v roce 1973 zničeny. Poznatky z těchto dokumentů vedly k několika senátním slyšením.

V roce 1979 John Marks ve své knize The Search for the Manchurian Candidate napsal:[3]

Než program MKULTRA v roce 1963 v podstatě skončil, výzkumní pracovníci agentury nenašli žádnou spolehlivou cestu k vymývání mozku jinou osobou. „Všechny experimenty v určité fázi vždy selhaly“, řekl veterán agentury MKULTRA, „protože subjekt se z nějakého důvodu zaseknul, nebo trpěl amnesií nebo katatonií.“ Úředníci agentury zjistili, že by mohli vytvářet „pomatence“ (doslova „zeleninu“) bez jakéhokoliv provozního využití.

V roce 1985 Nejvyšší soud, který se MKULTRA také zabýval, prohlásil:

[Projekt MKULTRA se zabýval] výzkumem a vývojem chemických, biologických a radiologických materiálů schopných zapojení v tajných operacích k ovládání lidského chování. Program sestával ze 149 subprojektů, které [Ústřední zpravodajská] agentura [CIA] nasmlouvala různým univerzitám, výzkumným nadacím a podobným institucím. Spolupracovalo nejméně 80 institucí a 185 soukromých výzkumníků. Protože agentura [CIA] platila MKULTRA nepřímo, nebylo mnohým spolupracujícím jedincům známo, že s ní jednají.[4]

V červenci 2001 byla zbylá dokumentace k programu MKULTRA oficiálně odtajněna.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Project MKULTRA na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Horrock, Nicholas M. (04 Aug 1977). "80 Institutions Used in C.I.A. Mind Studies: Admiral Turner Tells Senators of Behavior Control Research Bars Drug Testing Now". The New York Times.
  2. ↑ a b DOUGLASS, Joseph. MKULTRA - projekt CIA na ovládnutí mysli [online]. Překlad Hana Catalanová. Tiscali, 2003-01-10 [cit. 2008-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-07-03. 
  3. ↑ MARKS, John. The Search for the Manchurian Candidate. [s.l.]: Times Books, 1979. Dostupné online. ISBN 0-8129-0773-6. Kapitola 8. Brainwashing. 
  4. ↑ CIA v. Sims, 471 U.S. 159, 161-162 (1985)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce