Maďarská hymna

Himnusz

A magyar nép zivataros századaiból

Isten, áldd meg a magyart
Jó kedvvel, bőséggel,
Nyújts feléje védő kart,
Ha küzd ellenséggel;
Bal sors akit régen tép,
Hozz rá víg esztendőt,
Megbűnhődte már e nép
A múltat s jövendőt!

Őseinket felhozád
Kárpát szent bércére,
Általad nyert szép hazát
Bendegúznak vére.
S merre zúgnak habjai
Tiszának, Dunának,
Árpád hős magzatjai
Felvirágozának.

Értünk Kunság mezein
Ért kalászt lengettél,
Tokaj szőlővesszein
Nektárt csepegtettél.
Zászlónk gyakran plántálád
Vad török sáncára,
S nyögte Mátyás bús hadát
Bécsnek büszke vára.

Hajh, de bűneink miatt
Gyúlt harag kebledben,
S elsújtád villámidat
Dörgő fellegedben,
Most rabló mongol nyilát
Zúgattad felettünk,
Majd töröktől rabigát
Vállainkra vettünk.

Hányszor zengett ajkain
Ozman vad népének
Vert hadunk csonthalmain
Győzedelmi ének!
Hányszor támadt tenfiad
Szép hazám, kebledre,
S lettél magzatod miatt
Magzatod hamvvedre!

Bújt az üldözött, s felé
Kard nyúlt barlangjában,
Szerte nézett s nem lelé
Honját e hazában,
Bércre hág és völgybe száll,
Bú s kétség mellette,
Vérözön lábainál,
S lángtenger fölette.

Vár állott, most kőhalom,
Kedv s öröm röpkedtek,
Halálhörgés, siralom
Zajlik már helyettek.
S ah, szabadság nem virul
A holtnak véréből,
Kínzó rabság könnye hull
Árvák hő szeméből!

Szánd meg Isten a magyart
Kit vészek hányának,
Nyújts feléje védő kart
Tengerén kínjának.
Bal sors akit régen tép,
Hozz rá víg esztendőt,
Megbűnhődte már e nép
A múltat s jövendőt!

Hymnus

Z bouřlivých věků maďarského lidu

Bože, žehnej Maďarovi
láskou a bohatstvím.
Navždy, Bože můj, ho chraň!
V boji s nepřítelem žehnej jeho zbraň!
Zlý dlouho naň osud byl,
dej mu, Pane, léta plná milosti!
Vždyť ten národ si již odpykal
hříchy minulé i budoucí.

S tvou pomocí naší otcové
Stali se pýchou svatých Karpat,
S tvou pomocí našli svůj domov
Potomci rytíře Bendegúze.
Tam, kde tečou vody Dunaje
A proud Tisy omývá
dětí Arpádovců, z tvé milosti
žijící dobře a v dostatku.

Nech nás pěstovat zlaté zrno
Na polích Kún,
A dovol stříbrnému dešti
Rosit vinnou révu Tokaje.
Tys zavěsil naše vlajky
Nad pevnostmi proti divokým Turkům;
Pyšnou Vídeň jsi položil 
K nohou krále Matyáše.

Leč bohužel kvůli našim vinám
Vzbudili jsme tvůj hněv
A tvé hromy začaly létat
Na nás z nebe přeplněného hněvem.
Mongolský šíp proletěl
Nad našimi hlavami
A zakusili jsme turecké jařmo,
Krušící svobodné národy.

Jak často slyšeli jsme hlas
Divokých osmanských hord,
Radujících se
Z dobytých mečů našich bohatýrů!
Jak často tví synové
Na této zemi povstávali!
A tys jim dával jejich hroby
v té zemi, kterou sami orali!

Ačkoliv nepřítel v jámách ukrytý
Třese se před útokem,
Ačkoliv přichází špehovat,
Není v naší zemi dům.
Hory, údolí – kam by nepřišel
Smutek a bolest ho obklopí.
Nad mořem krve
Moře plamenů.

Nad zničenou pevností 
Kdysi jsme se radovali;
Dnes pouze sténání a vzdechy
se vznášejí nad jejími zdmi.
A květ svobody nekvete
Z prolité krve padlých,
A slzami otroků planou
Slzy prolité našich sirot.

Slituj se tedy, Pane, nad Maďarem,
Zmítaným vlnami hněvu;
Podpoř ho svou mocnou rukou,
když mu v moři utrpení hrozí záhuba.
Zlý dlouho naň osud byl,
dej mu, Pane, léta plná milosti!
Vždyť ten národ si již odpykal
hříchy minulé i budoucí.