Madona Ochranitelka z Kostelce nad Ohří
%2c_N%c3%a1rodn%c3%ad_galerie_v_Praze.jpg)
Madona Ochranitelka z Kostelce nad Ohří (kolem 1430) je v českém středověkém sochařství vzácně dochovaným příkladem tohoto ikonografického typu na našem území.[1] Je vystavena ve stálé expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.
Původ sochy
Legenda o Mariině ochranném plášti pochází z Konstantinopole 10. století, kde byla tato relikvie uchovávána jako ochrana města před útočníky. V germánském prostředí původní význam legendy vyhovoval právní představě, že viníkovi může poskytnout azyl plášť urozené dámy. V lidové zbožnosti byl Bůh Otec trestajícím soudcem, před jehož hněvem mohla ochránit přímluva Panny Marie, zobrazovaná jako záštita jejím pláštěm.[2]
Motiv Panny Marie jako ochranitelky věřících se ve výtvarném umění objevil již ve 13. století (prapor římského mariánského bratrstva z roku 1267) a rozšířil na přelomu 14. a 15. století. Jedno z prvních sochařských děl, zobrazující Pannu Marii jako Ochranitelku, pochází z roku 1370 a má souvislost s morovou epidemií z let 1348-1350.[3] Sochy Madony Ochranitelky z poloviny 14. století jsou známé ze Švábska (Augsburg, Gmünd), ale sochy Madony Ochranitelky s Ježíškem pocházejí až z období pozdního krásného slohu (Rottweil, Steiermark ve Štýrsku).[4]
V českém prostředí se tento ikonografický motiv objevil nejprve v nástěnné malbě (Johanitská komenda ve Strakonicích, 1340[5], kostely sv. Petra a Pavla v Dalešicích a sv. Jiljí v Kobeřicích) a deskovém malířství (Roudnický oltář, 1420). V Čechách jsou známy pouze tři sochy s tímto vyobrazením.
Socha patrně pochází z gotického kostela sv. Petra a Pavla v Kostelci nad Ohří, založeného roku 1377. Podací právo ke kostelu v Kostelci nad Ohří měli v té době katoličtí Zajícové z Hazmburka. Motiv Panny Marie jako ochranitelky se stal v katolickém prostředí populární zejména v období doznívání husitských válek.[6] Po zřícení kostela v 18. století byla Madona přenesena na boční oltář do nově postaveného barokního kostela v Kostelci. Od roku 2009 je z římskokatolické farnosti Budyně zapůjčena do expozice v Národní galerii v Praze.[7]
Popis a zařazení
Plnoplastická dřevěná socha, výška 154 cm, šířka 55 cm, hloubka 19 cm, vzadu vyhloubená. Sochu restauroval roku 1963 Jiří Tesař.[8] Během restaurování roku 2013, které provedla Marie Třeštíková, byly sejmuty nepůvodní vrstvy polychromie až na dřevo a odstraněny pozdější doplňky - levá ruka Panny Marie, ruce Ježíška a část niky pláště pod pravou rukou Panny Marie. Byla tak odhalena kvalita řezby, která navazuje na milostné Madony konce 14. století a ve snaze zachytit individualizované rysy prosebníků se přibližuje naturalismu.[2]
Štíhlé a silně protáhlé tělo Panny Marie je zachyceno v esovitém prohnutí, s předkročenou a mírně ukročenou levou volnou nohou. Chybějící levá ruka patrně přidržovala rozevřený plášť. Pod ním jsou po obou stranách ukryty klečící postavy s rukama sepnutýma k modlitbě, seřazené podle jejich funkce. Na významnější pravé straně je klečící král a nad ním v reliéfu papež, biskup, kardinál, mnich a patrně měšťan jako zástupce světského stavu. Na levé straně klečí královna a nad ní mladá dívka (šlechična ?), vdova a tři zástupkyně blíže neurčených světských stavů. Socha tak představuje typ mater omnium, chránící všechny vrstvy středověké společnosti.
Líbezná oválná tvář Panny Marie s vysokým čelem, noblesní labutí krk a ladné prohnutí navazuje na řezbářské dědictví krásného slohu. Madona má široce otevřené oči, kratší štíhlý nos a plné rty. Obličej rámují tuhé vlasy a delší rouška s cípy sahajícími až na hruď. Spodní šat je vysoce přepásán a konec pásku, spadající ke kolenům, je zakončen lilií. Vertikalita a systém záhybů drapérie s dlouhými paralelními řasami řadí sochu do souvislosti s pozdním dílem Mistra Týnské Kalvárie (Bolestná Panna Marie z Krupky). Obličejové typy madony a Ježíška mají paralely v řezbářství 14. století a reprodukují starší typ Madony, pravděpodobně z okruhu Mistra Madony ze Žebráku.[2] Podle Antonína Lišky představuje socha přechodnou vývojovou fázi gotického řezbářství, směřující k větší epičnosti.[9]
Neoděný Ježíšek, tělem natočený k divákovi, je přidržován rukou a předloktím na pravém vysunutém boku Madony. Má překřížené nohy a mírným esovitým prohnutím se jeho hlava přiklání k matce. Před odstraněním pozdějších doplňků během restaurování Ježíškova pravá ruka žehnala věřícím, v levé patrně svíral sféru nebo jablko. Jeho tvář opakuje v dětské variantě základní rysy matčina obličeje. Nejbližší paralelu k tvářím Madony a Ježíška představuje Madona z Kozojed, připisovaná okruhu děl Mistra madony ze Žebráku.[7] Kromě kostelecké Madony Ochranitelky je známa jediná další socha s Ježíškem umístěným na pravé ruce - v poutním kostele ve Frauenberku u Admontu.[7]
Příbuzná díla
- Madona z Kozojed
- Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Dóm v Augsburku
- Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), portál kostela sv. Kříže v Gmündu
- Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Cáchy (Meister Hartmann, kolem 1420)[10]
- Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Frauenberg u Admontu
Roudnický oltář, Národní galerie v Praze
Darmstadtská Madonna, Hans Holbein mladší, 1528
Madona Ochranitelka, portál kostela sv. Kříže, Gmünd
Madona Ochranitelka z Gösslingen, kaple sv. Vavřince, Rottweil, kolem 1430
Madona Ochranitelka, Ravensburg, Michel Erhart, 1480
Madona Ochranitelka, katedrála sv. Štěpána, Vídeň, 15. stol.
Madona Ochranitelka Fulda, kolem 1500
Madona Ochranitelka, Frauenstein, Gregor Erhart, 1510
Reference
- ↑ Ottová M, 2004, s. 34
- ↑ a b c Jan Klípa, Panna Marie Ochranitelka z Kostelce nad Ohří, in: Jan Klípa a kol., 2015, s. 149
- ↑ Maria mit dem Schutzmantel (Pestbild), Landesmuseum Württenberg, Stuttgart, 1370
- ↑ Alte Galerie, Schloss Eggenberg: Schutzmantelmadonna, štýrský řezbář, (kolem 1430). www.museum-joanneum.at [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-29.
- ↑ Johanitská komenda a nástěnné malby. www.muzeum-st.cz [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-11.
- ↑ Chlumská Š a kol., 2015, s. 35
- ↑ a b c Ottová M, 2004, s. 34-39
- ↑ Informační systém abART: Jiří Tesař
- ↑ Antonín Liška, České sochařství v době slohové proměny kolem r. 1450, Umění IX, 1961, s. 377-378
- ↑ DDB: Schutzmantelmadonna, Aachen, um 1420)
Literatura
- Štěpánka Chlumská, Jan Klípa, Michaela Ottová (eds.), Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí, průvodce výstavou, 240 s., Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-590-9
- Jan Klípa, Michaela Ottová (eds.), Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí, 790 s, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-583-1
- Michaela Ottová, Sochařství 15. století v severních a severozápadních Čechách, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta užitého umění a designu, Ústí nad Labem 2004
- Jaromír Homolka, Pozdně gotické sochařství in: Taťána Petrasová, Helena Lorenzová (eds.), Dějiny českého výtvarného umění I/2, Academia Praha 1984
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Madona Ochranitelka z Kostelce nad Ohří (kolem 1430), Národní galerie v Praze
Autor: Peter Poschadel, Licence: CC BY-SA 4.0
Sammlung Dursch, Dominikanermuseum Rottweil - Objektbeschreibung siehe Dateititel.
Autor: Moleskine, Licence: CC BY-SA 4.0
Heilig-Kreuz-Münster Schwäbisch Gmünd Schutzmantelmadonna
Darmstadt Madonna (Madonna of Mayor Jakob Meyer zum Hasen). Limewood, 146.5 ×102 cm, Schlossmuseum, Darmstadt.
Holbein painted the first stage of this work for Jakob Meyer, one of his most important patrons and former mayor of Basel, before he left for England in 1526; he worked again on the painting after returning to Basel in 1528, adding details such as the headdress of Meyer's daughter, Anna, bottom right, representing her betrothal.
By the time this work was painted, the staunchly Catholic Meyer was yesterday's man in Basel, which was coming increasingly under the influence of the Reformation. Holbein was seemingly compliant with the reformers' principles, and this work represents his last orthodox Marian image. The style is a mixture of the realism of early Netherlandish and German painting and, in the treatment of the boys and of the madonna and child, an Italian idealisation. The piece also functions as an epitaph in the Northern tradition. It takes the form of a Madonna of Mercy, a Schutzmantelmadonna, who covers Meyer with a mantle of protection and stands within a scalloped niche. Scholars are divided on whether the boys on the left represent real family members or idealised figures; but it is believed that the three figures on the right are Meyer's first wife, Magdalena Baer (died 1511); second wife, Dorothea Kannengiesser; and daughter Anna. In the view of art historian Jochen Sander (Müller, p. 341): "By combining the most diverse pictorial formulas, and by connecting lifelike portraits with idealised holy figures, in its stupendous handling of the surface and its masterly colourism, this painting belongs among the undisputed masterworks of sixteenth-century European painting".
References
- Oskar Bätschmann & Pascal Griener, Hans Holbein, London: Reaktion Books, 1997, ISBN 1861890400, p. 145.
- Stephanie Buck, Hans Holbein, Cologne: Könemann, 1999, ISBN 3829025831, pp. 76–82.
- Christian Müller; Stephan Kemperdick; Maryan Ainsworth; et al, Hans Holbein the Younger: The Basel Years, 1515–1532, Munich: Prestel, 2006, ISBN 9783791335803, pp. 338–41.
- Derek Wilson, Hans Holbein: Portrait of an Unknown Man, London: Pimlico, Revised Edition, 2006, ISBN 9781844139187, pp. 160–61.
Autor: Jim.kovic, Licence: CC0
Schutzmantelmadonna-nah-stephansdom
Virgin of Mercy, reportedly from the high altar altarpiece of the Church of our Lady in Ravensburg, Upper Swabia, c. 1480, limewood, original colours with some overpainting. Skulpturensammlung (Inv. 421, purchased in 1850), Bode-Museum, Berlin.
Roudnický oltář (1410-1420), Národní galerie v Praze
Autor: Schorle, Licence: CC BY-SA 4.0
Virgin of Mercy at the Fulda Cathedral from the late middle ages.